Nové výroky viceprezidenta JD Vance, které zazněly během jeho návštěvy Indie, znamenají zásadní obrat v americké zahraniční politice vůči Ukrajině. Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa dávají jasně najevo, že jejich trpělivost s válkou na Ukrajině je u konce a že konec americké angažovanosti je reálnou možností. Tento nový postoj ostře kontrastuje s dosavadní podporou Kyjevu a vyvolává silné reakce napříč Západem, zejména v Evropě.
Viceprezident JD Vance během svého indického turné prohlásil, že „je čas, aby obě strany buď řekly ano [na poslední americký mírový návrh], nebo aby se USA z tohoto procesu stáhly.“
Prezident Trump následně obvinil ukrajinského prezidenta Vladimíra Zelenského, že je hlavní překážkou míru. Tato razantní rétorika jasně signalizuje ztrátu americké ochoty donekonečna jednat a zároveň připravuje půdu pro odchod USA nejen z jednacího stolu, ale i z praktické podpory Ukrajině.
Podle analýzy Jennifer Kavanaghové, kterou publikoval britský server UnHerd, je tento postoj v souladu s americkými zájmy a Bílý dům může považovat za rozumné ukončit nejen svou účast na mírových jednáních, ale i celkové angažmá v regionu.
„Nejdůležitější prioritou Spojených států je, aby rychle a úplně ukončily svůj podíl na válce. Trump, stejně jako jeho předchůdci, považuje Ukrajinu za oblast s minimálním dlouhodobým strategickým významem pro USA,“ píše Kavanaghová.
Trumpova administrativa argumentuje, že pokračující vojenská pomoc Ukrajině znamená odliv amerických obranných kapacit, které jsou potřebné jinde, a varuje před prohlubováním závazků typu bezpečnostních garancí či sdílení zpravodajských informací. Americká vláda navíc tvrdí, že Spojené státy již dosáhly svých válečných cílů, tedy zabránily obsazení Kyjeva Ruskem, výrazně oslabily ruskou armádu a donutily Moskvu platit vysokou cenu v podobě obětí i ztrát vojenské techniky.
Z pohledu Bílého domu je druhou nejdůležitější prioritou stabilizace vztahů s Ruskem. Nepřátelství a riziko přímého konfliktu mezi dvěma největšími jadernými mocnostmi je dlouhodobě neudržitelné.
„Trump byl kritizován za své otevřené snahy o dohodu s Putinem, ale dává smysl prosazovat určitou formu urovnání. Rusko je příliš velká a vlivná země, než aby mohlo být odsunuto na okraj světového dění, podobně jako KLDR nebo Írán,“ konstatuje Jennifer Kavanaghová.
Samotné ukončení války na Ukrajině je podle Kavanaghové až třetím, nejméně důležitým americkým cílem.
„Mír na Ukrajině je žádoucí, ale není ani nutný, ani dostačující k dosažení předchozích dvou důležitějších cílů,“ poznamenala Kavanaghová.
To znamená, že i kdyby Rusko získalo další území, podle amerických stratégů se zásadně nezvýší ohrožení Spojených států. Washington navíc bude moci pokračovat v bilaterálních jednáních s Moskvou o otázkách, jako je kontrola zbrojení nebo uvolnění sankcí, i v případě, že mírová jednání o Ukrajině skončí bez dohody.
Aktuální americký mírový návrh, jak jej shrnuje původní článek, obsahuje několik klíčových bodů: Ukrajina zůstane mimo NATO, čímž USA omezí své závazky; konflikt se „zamrazí“ na aktuálních liniích; USA uznají ruskou anexi Krymu a nabídnou Rusku uvolnění některých sankcí; Ukrajině zůstane možnost žádat o vojenskou podporu z Evropy.
„Tento návrh by měl být nejlepším a posledním americkým návrhem. Měl by mít i datum vypršení platnosti,“ píše Kavanaghová.
Trumpova administrativa tedy dává najevo, že žádné další ústupky už v plánu nejsou. Pokud Kyjev a Moskva současné podmínky odmítnou, je Bílý dům připraven „naplnit své hrozby a ukončit nejen účast na mírových jednáních, ale i vojenskou pomoc“.
Psali jsme:
Odpůrci tohoto přístupu namítají, že odchod USA znamená „opouštění Ukrajiny“. Autoři nové strategie však argumentují, že americká vláda je odpovědná především za ochranu vlastních zájmů, nikoliv zájmů Kyjeva. „Konečnou odpovědností Trumpovy administrativy je prosazovat americké zájmy, ne ukrajinské,“ komentuje britský server UnHerd.
Celý tento přístup lze hodnotit jako extrémně pragmatický, avšak i krátkozraký. USA pod vedením Donalda Trumpa dávají jasně najevo, že Ukrajina není pro ně strategickou prioritou a že evropská bezpečnost je až na druhém místě. To však znamená, že celá tíha obrany proti ruské expanzi zůstane na evropských státech, které se budou muset rychle připravit na možnost, že Amerika zcela odejde „ze hry“. Výsledkem může být nejen destabilizace východní Evropy, ale i oslabení důvěry v americké bezpečnostní záruky po celém světě.
Zároveň se vznáší otázka, zda americký návrh skutečně nabízí spravedlivé řešení, nebo pouze zakonzervuje stávající ruské územní zisky, čímž vytvoří nebezpečný precedens pro další konflikty vedené silou. Sázka na rychlé uzavření „dohody“ za každou cenu navíc může být v rozporu se základními hodnotami, na nichž Západ svou podporu Ukrajině původně postavil.
Trumpova administrativa se rozhodla upřednostnit vlastní zájmy před bezpečností Evropy a budoucností Ukrajiny. Její politika představuje zásadní výzvu nejen pro evropské státy, ale i pro celosvětové vnímání amerického závazku chránit své spojence.
„Konečnou odpovědností Trumpovy administrativy je prosazovat nejlepší zájmy Ameriky, nikoli zájmy Ukrajiny,“ poznamenala Kavanaghová.
(Fojtík, UnHerd.com, repro: zai)
