Článek z Deutsche Welle od Kostase Argyrose podrobně analyzuje seznam hostů na inauguraci nového prezidenta Spojených států. Tento seznam není pouhým soupisem politických lídrů, ale klíčovým náznakem toho, jaké priority a hodnoty bude nová administrativa prosazovat na mezinárodní scéně.

Inaugurační ceremoniál je v USA tradičně vnímán jako oslava především domácí politiky. Tentokrát však zahraniční hosté hrají významnou roli. Největší pozornost přitahuje fakt, že předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen nebyla na akci pozvána. Její nepřítomnost symbolizuje ochlazující vztahy mezi USA a Evropskou unií. Trump dal zjevně najevo, že jeho prioritou nebudou tradiční transatlantické vazby, nýbrž individuální vztahy s konkrétními státy.


Mezi pozvanými jsou i zástupci dalších evropských pravicových stran. Alice Weidel, spolupředsedkyně německé AfD, byla kvůli volebním povinnostem zastoupena druhým předsedou strany, Tinem Chrupallou. Nechybí ani bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki, belgický nacionalista Tom Van Grieken či lídr britského Reform UK a architekt brexitu Nigel Farage. Francii reprezentuje Éric Zemmour, národovecký teoretik, který soupeří o vliv na pravici s Marine Le Pen, jež pozvání nedostala.

V Trumpově seznamu nechybí ani zástupci mimoevropských pravicových lídrů. Argentinský prezident Javier Milei, kterého Trump označuje za „titána ekonomických reforem“, je jedním z klíčových hostů. Mileiho tvrdý nacionalismus a neoliberální politika mu vysloužily přezdívku „latinskoamerický Trump“. Dalšími pozvanými jsou brazilský exprezident Jair Bolsonaro, jehož právní problémy mu neumožnily vycestovat, nebo kontroverzní prezident Salvadoru Nayib Bukele, známý svými autokratickými tendencemi.

Významným gestem bylo také pozvání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Ačkoli se Si osobně nezúčastní, poslal svého zástupce a Trump zdůraznil, že s čínským prezidentem vedl „velmi dobrou“ telefonickou konverzaci. To je zajímavé v kontextu dlouhodobých sporů mezi oběma zeměmi, včetně plánovaného zákazu TikToku v USA či debaty o obchodních clech.


Trumpova inaugurace odhaluje, že nová americká zahraniční politika bude stavět na osobních vazbách s lídry, kteří sdílejí podobné hodnoty. Namísto tradičních aliancí, jakými jsou NATO nebo EU, se Trump zaměří na bilaterální spolupráci s lídry pravicových a nacionalistických hnutí.

Tento přístup však vyvolává obavy. Kritici varují, že podpora autoritářských lídrů a nacionalistických směrů může dále polarizovat světovou politiku. Na druhé straně příznivci tohoto přístupu věří, že Trumpova politika posílí roli USA jako nezávislého globálního hráče.