Toto historické jednání amerického prezidenta Trumpa s ruským prezidentem Putinem však probíhá za bouřlivých protestů z Bruselu, kde evropské mocnosti tvrdě nesouhlasí s tím, že byly z jednacího stolu úplně vynechány.
Podle amerického ministra zahraničí Marka Rubia, který poskytl rozhovor televizi CBS, se v následujících dnech ukáže, zda Putin skutečně myslí vážně svůj zájem o mírové řešení. Rubio současně potvrdil svou osobní účast na jednáních v Saúdské Arábii spolu s Trumpovým poradcem pro národní bezpečnost Mikem Waltzem a zvláštním vyslancem pro Blízký východ Stevem Whitcofem.
„Neexistuje žádný formální vyjednávací mechanismus mezi Ukrajinou, Ruskem a třetími stranami. Co máme nyní, je telefonický rozhovor mezi prezidentem Trumpem a prezidentem Putinem, v němž obě strany vyjádřily zájem ukončit konflikt,“ řekl Rubio. Přiznal však, že ještě neexistuje jasný plán na dosažení dohody a že současné jednání je spíše prvním krokem.
Evropské politické špičky jednání ostře kritizují. Německý kancléř Olaf Scholz na Mnichovské bezpečnostní konferenci v sobotu varoval, že „mír může nastat pouze tehdy, pokud bude zajištěna suverenita Ukrajiny“. Podle Scholze Evropa nikdy nepodpoří diktovanou mírovou dohodu, která by Ukrajinu nutila přijmout podmínky Moskvy bez přímého vyjednávání.
Ještě větší pobouření vyvolalo prohlášení Trumpova zvláštního vyslance pro Ukrajinu a Rusko Keitha Kelloga, který na mnichovské konferenci potvrdil, že Evropa nebude mít u vyjednávacího stolu místo. Když byl tázán, zda může ujistit evropské lídry, že budou moci spolurozhodovat o poválečné bezpečnostní architektuře, odpověděl jednoznačně: „Ne.“
„Chápu, že to pro vás může znít jako nehty skřípající po tabuli, ale říkám vám jen tvrdou realitu,“ dodal Kellog. Navzdory tomu Evropa bude muset nést důsledky dohody a zajistit bezpečnostní záruky.
Pozoruhodné je, že Ukrajina se jednání rovněž neúčastní. Zatímco zvláštní vyslanec USA pro Ukrajinu Keith Kellog nejprve tvrdil, že Kyjev bude přizván, zprávy z britské BBC naznačují, že to v tuto chvíli není na pořadu dne. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se k této skutečnosti dosud nevyjádřil, ale podle diplomatických zdrojů je rozhořčený, že první telefonát Trumpa ohledně války směřoval do Moskvy, nikoliv do Kyjeva.
Podle zdrojů blízkých ukrajinské vládě se Kyjev obává, že Trumpovo vyjednávání povede k dohodě na úkor ukrajinské suverenity, a že výsledkem bude donucení Ukrajiny ke kompromisům, které jí nebudou vyhovovat.
Ruská strana Trumpovu iniciativu vítá. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov potvrdil, že telefonický hovor mezi Putinem a Trumpem znamenal, že „Rusko a USA budou nyní hovořit o míru, ne o válce“. Naznačil také, že sankce proti Rusku by mohly být v rámci dohody postupně zrušeny.
„Tohle je jasný signál, že se nyní pokusíme řešit problémy diplomatickou cestou,“ řekl Peskov v nedělním rozhovoru s novináři.
Donald Trump v posledních dnech několikrát potvrdil, že se na summitu v Saúdské Arábii skutečně setká s Putinem.
„Očekávám, že se setkáme, a uvidíme, co se dá udělat,“ řekl ve středu novinářům.
Psali jsme:
Analytici upozorňují, že se Evropa dostává do situace, kterou moderní dějiny dosud nepoznaly. Kontinent, který dlouhodobě závisí na USA v oblasti bezpečnosti, je nyní vyloučen z klíčového vyjednávání, přestože se ho přímo dotýká. Kritici upozorňují, že zatímco Trumpova administrativa se snaží dosáhnout dohody ve svůj prospěch, Evropa nemá téměř žádné páky na ovlivnění výsledku.
Zvlášť varující je Trumpův plán získat kontrolu nad ukrajinskými přírodními zdroji a to zejména nad vzácnými nerosty, které jsou klíčové pro technologický průmysl. Evropa, která poskytla Ukrajině největší vojenskou i finanční podporu, tak může skončit bez jakéhokoliv podílu na rekonstrukci země.
Podle některých pozorovatelů by se Evropa měla postavit proti americkému diktátu a hledat alternativní řešení. To by mohlo zahrnovat nezávislé vyjednávání s Ruskem, oslovení Číny jako vyjednávacího partnera nebo dokonce posílení strategické autonomie Evropy mimo NATO.
Ale jak varují kritici, současné evropské vedení se nezdá být schopné takového strategického myšlení. Místo toho se například generální tajemník NATO Mark Rutte snaží Evropany uklidnit, aby se „nebránili tomu, že nebudou u stolu, ale místo toho přišli s vlastními návrhy“. Podobně Keir Starmer, šéf britských labouristů, prohlásil, že jeho prioritou je „zachování jednoty mezi Evropou a USA, nikoliv zpochybňování jejich rozhodnutí“.
Trumpova iniciativa může vést k zásadnímu přeskupení globální politiky. Pokud Evropa nevyvine vlastní strategii, hrozí, že se stane pouhým pasivním vykonavatelem rozhodnutí USA. Jak ukazují poslední dny, Washington již nevidí Evropu jako rovnocenného partnera, ale jako nástroj pro implementaci svých plánů. A pokud Evropa nepřevezme iniciativu, může se ocitnout v největší geopolitické krizi od druhé světové války. Otázkou je, zda již není rozhodnuto jak napsal starověký řecký historik Thukydides před 2500 lety - „silní dělají, co mohou, a slabí trpí, co musí.“
(kyncl, prvnizpravy.cz, repro: x)
