Evropa se ocitla v pasti, kterou si částečně nastražila sama. Donald Trump, ve své intuitivní a ryze transakční strategii, rozehrál geopolitickou partii, v níž Evropané nevědí, jak táhnout dál. Zatímco on s chladnou vypočítavostí analyzuje situaci tah za tahem, evropské elity se zmítají mezi moralizováním a bezobsažnými prohlášeními o hodnotách, místo aby skutečně uvažovaly strategicky. Ve hře, kde je schopnost předvídat soupeřovy kroky klíčová, Evropa znovu dokazuje, že šachy hrát neumí.

Trumpovy kroky nejsou překvapivé, pokud je posuzujeme optikou strategie. Jeho přístup k Ukrajině jasně ukazuje, že Evropu vnímá jako závislou a neschopnou jednat samostatně. Přesto evropští lídři stále dokola opakují fráze o tom, že „udělají vše, co je třeba“ k podpoře Kyjeva, aniž by definovali konkrétní plán, co to znamená. Když pak Trump skutečně odstřihne Ukrajinu od vojenské podpory, Evropané se tváří šokovaně, přestože to bylo logickým důsledkem jeho rétoriky i předchozích kroků.

Podíváme-li se na poslední týdny evropské diplomacie, vidíme jen zoufalou snahu zachovat zdání jednoty. Ukázkovým příkladem bylo „divadlo solidarity“ na posledním summitu EU, kde se evropští lídři teatrálně objímali se Zelenským. Nicméně objímání není strategie. Stejně jako není strategií bezvýznamné gesto německého lídra Friedricha Merze, který se rozhodl obcházet fiskální pravidla kvůli obranným výdajům, ale až poté, co Trump učinil svůj tah. Evropané pouze reagují, místo aby jednali s předstihem, komentuje server UnHerd.com.


A co kdyby Putin, zahnaný do kouta, sáhl po eskalaci, například odpálením podvodní jaderné hlavice v Baltském moři? Má Evropa odpověď na tento scénář? Má plán pro případ, že by USA varovaly své občany před cestami do Evropy, což by mohlo mít ničivé ekonomické dopady? Ne, Evropa místo toho nadále lpí na iluzorních principech, zatímco jí pod rukama hoří realita.

A pak je tu obchod. Trump jasně naznačil, že od 2. dubna zavede odvetná cla na všechny obchodní partnery USA, přičemž Evropa patří mezi hlavní terče. Trump už v minulosti hovořil o 25% clech na evropské zboží, ale tentokrát to není jen rétorika. Jak na to EU odpoví? Pokud zavede protiopatření, Trump se nezastaví a spirála eskalace poškodí hlavně Evropu, která má s USA obchodní přebytek přes 200 miliard dolarů. Znovu se tak ukazuje, že Evropa neumí hrát strategicky. Zatímco Trump chystá svůj tah, EU se spokojí s tím, že si stěžuje a hrozí odvetnými opatřeními, na která stejně nemá dostatečné nástroje.


Je tragikomické, že právě Evropa kdysi definovala umění strategického myšlení. Machiavelli, Metternich, Talleyrand nebo Clausewitz, ti všichni tito myslitelé chápali, že politika a válka nejsou o moralizování, ale o analýze situace a předvídání soupeřových tahů. Dnes místo nich máme politiky, kteří upřednostňují diplomatické fráze a hledání „resetu vztahů“ před jasným vymezením strategických zájmů.

Zweig ve své Šachové novele popisoval střet dvou typů myslitelů. Jednoho, který se opírá o teorii, a druhého, který jedná instinktivně. A stejně jako v jeho příběhu, i dnes je ten první typ odsouzen k prohře proti hráči, který ví, jak využít slabiny soupeře. Evropa se nachází v obdobné situaci. Zůstává zamrzlá v akademických debatách, zatímco Trump, bez ohledu na intelektuální předpoklady, hraje šachy, v nichž evropské elity neznají ani základní pravidla.

Evropa se dostala do pasti, kde je odkázána na milost Trumpových rozhodnutí. A to není vina jen Spojených států nebo Trumpa samotného. Je to výsledek letitých chyb, neochoty budovat obranné kapacity, iluze o neporušitelnosti transatlantického spojenectví a neschopnosti přiznat, že „hodnoty“ samy o sobě nestačí.