Ve chvíli, kdy Spojené státy opět čelí obrovským rozpočtovým tlakům, přichází administrativa prezidenta Donalda Trumpa s odvážným návrhem: zásadní snížení rozpočtu ministerstva zahraničí na fiskální rok 2026 téměř o polovinu. Tento krok, jakkoliv šokující pro etablované diplomaty a progresivní zákonodárce, ve skutečnosti představuje dlouhodobě nutnou a logickou korekci americké zahraničněpolitické mašinérie, která se v posledních desetiletích rozrostla do obří, neefektivní a ideologicky svázané instituce.
Podle interního memoranda, které získal The New York Times a o němž detailně informoval 14. dubna 2025 ve svém článku, se rozpočet ministerstva zahraničí sníží z původních 54 miliard na 28,4 miliardy dolarů. Tento krok doprovází i návrh na zrušení téměř veškerého financování mezinárodních organizací, jako jsou OSN a NATO, a výrazné omezení humanitární pomoci, globálních zdravotnických programů či kulturních výměn, jako je program Fulbright.
„Tyto škrty by zanechaly naši zemi osamocenou a vystavenou hrozbám,“ prohlásila senátorka Jeanne Shaheenová, přední demokratka ve výboru pro zahraniční vztahy. Ale právě zde se nabízí klíčová otázka: Komu dnes tyto programy skutečně slouží?
Dlouhodobá kritika republikánského křídla se soustředila na skutečnost, že Spojené státy v rámci svého „globálního leadershipu“ nesou neúměrně velké finanční břemeno. Američtí daňoví poplatníci sponzorují provoz OSN, přispívají na mírové mise, platí za kulturní a vzdělávací programy, které mají často spíše ideologický než diplomatický dopad, zatímco skutečné přínosy pro národní bezpečnost USA jsou nejasné, pokud vůbec nějaké.
Kritici varují, že omezení podpory NATO přichází ve chvíli, kdy „zuří válka v Evropě“. Jenže právě tato válka, a také způsob, jakým se evropské země dlouhodobě vyhýbaly investicím do vlastní obrany, ukazuje, že nastal čas, aby Evropa přestala spoléhat na americkou rozpočtovou transfúzi. Vláda USA má svrchované právo rozhodovat, komu a proč poskytuje podporu a zda je to ještě v jejím národním zájmu.
Jedním z nejzásadnějších aspektů navrhovaného memoranda je vytvoření tzv. “America First Opportunities Fund” o objemu přibližně 2 miliard dolarů, který má být využíván cíleně, dle aktuálních priorit prezidenta Trumpa. Namísto plošné a často bezúčelné pomoci se tak otevírá cesta pro pružné a efektivní využití prostředků tam, kde bude pomoc nejen potřebná, ale i v souladu s geopolitickým zájmem Spojených států.
Podobně Trumpova administrativa plánuje zachovat pouze klíčové prvky zdravotnické pomoci, např. programy boje proti HIV, tuberkulóze či malárii, zatímco jiné, často netransparentní iniciativy, budou ukončeny. „Škrty v programech očkování nebo mateřské péče? Skandál,“ zní z úst kritiků. Ale kolik z těchto programů skutečně pomohlo bez korupce nebo bez následného závislého vztahu? Přímá pomoc musí mít smysl a výsledky a ne být symbolem ušlechtilosti za každou cenu.
Administrativa se zároveň chystá zablokovat nábory a platy v rámci ministerstva zahraničí, výjimkou budou pouze přechody zaměstnanců z agentury USAID, která bude rozpuštěna. Tento krok reflektuje dlouhodobou kritiku nadbyrokratizované zahraniční politiky USA, kde počet zaměstnanců často neodpovídá skutečnému výkonu.
Psali jsme:
Navíc vláda plánuje vrátit do státní pokladny přibližně 20 miliard dolarů z dosud nevyužitých prostředků za fiskální rok 2025. V době, kdy Spojené státy čelí rekordnímu zadlužení, je to rozhodnutí zodpovědné, byť bolestné.
Z demokratických řad zaznívá tradiční obava, že „oslabujeme svou měkkou sílu“. Ale pravda je taková, že “měkká síla” se v posledních dekádách stala spíše nástrojem ideologické indoktrinace a globalistického tlaku, než efektivním diplomatem. V éře multipolárního světa, kde se soupeří nejen se státy jako Čína či Rusko, ale i s jejich propracovanými vlivovými sítěmi, je na čase přehodnotit, co skutečně funguje, a co je jen reliktem studené války.
Jak správně shrnuje The New York Times: „It was also not clear how seriously the proposed cuts would be entertained in Congress, which appropriates federal dollars.” Ano, konečné slovo má Kongres, ale signál z Bílého domu je jasný: Amerika přestává být dojnou krávou pro světové elity.
Prezident Donald Trump a ministr zahraničí Marco Rubio tak vysílají jasný signál, a to že diplomacie nebude dále synonymem pro utrácení bez kontroly. Místo toho se Amerika soustředí na vlastní zájmy, efektivní pomoc a geopolitickou strategii, která není diktována nevolenými byrokraty OSN.
Ať už bude konečná verze rozpočtu vypadat jakkoliv, návrh memoranda je cenným signálem odvahy, racionality a konečně i zodpovědnosti. Spojené státy se probouzejí ze svého idealistického snu a vstupují do reality tvrdé geopolitiky. Správně.
(kovář, nytimes.com, foto: zai)
