„Již zesnulý Henry Kissinger svého času napsal: "Myslím, že Trump může být jednou z těch postav v historii, které se čas od času objeví, aby označila konec jedné éry a přinutila ji vzdát se svých starých přetvářek".
Zdá se, že to ten všemi mastmi mazaný starý lišák zase trefil. Nebo jinými slovy - Trump je ona Talebova černá labuť. Je úplně jedno, co si o tom právě teď myslí hysterky z českých sociálních sítí, všichni naši analytici, novináři, aktivisté, amerikanisté a koneckonců i politici. Všichni, co právě se vztyčenými moralizujícími prstíky zaplavují veřejný prostor povodní banálních kázání. S očima a ušima zalepenýma Ukrajinou tito lidé dál sní svůj havlistický devadesátkový sen o unipolárním světě, v němž euroatlantická demokracie rozpřáhne svou širokou náruč všemi světovými směry a pojme do ní všechny Zelenské této planety.
Jenže nic takového se nestane, tato přetvářka definitivně padá. Pod Trumpovými brutálními výroky se jasnými obrysy rýsuje úplně jiný svět: svět multipolární, který funguje jen na dohodách mocností, rovnováze sil, rozdělení sfér vlivu.
Že je to nespravedlivé? Ano, ale zaručuje to aspoň jakous takous míru předvídatelnosti, stability a eliminace konfliktních zón a situací. Někteří budou mít štěstí, jiní smůlu. Na štěstí není žádný automatický nárok. Sami bychom to měli vědět velmi dobře: štěstí jsme měli v roce 1918 a 1989, smůlu zase v 1938 a 1948.
Psali jsme:
Co tedy máme dělat? Za prvé se postarat o to, abychom sami neskončili na té méně příjemné straně při definování nových sfér vlivu. A za druhé konat tak, abychom si nerozvrátili vlastní prosperitu, bezpečnost a národní existenci neuváženými experimenty sociálně-inženýrských ambicí, ať už zelenými, migračními, kulturními nebo vojenskými. Za nikoho jiného než za sebe dějinnou odpovědnost neneseme, k nikomu jinému než k sobě žádný morální závazek nemáme.
A když říkám "za nikoho" a "k nikomu", je třeba mluvit bez přetvářky - ano, mám tím na mysli i Ukrajinu,“ napsal na síti X Jan Zahradil.
(dan, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
