Tato událost se nesmazatelně zapsala do historie českého národa. Po 268 letech byl stržen mariánský sloup, památka, která na náměstí stála od roku 1650. Pro mnohé obyvatele Prahy a celé nově vznikající Československé republiky představoval tento akt nejen rozchod s monarchií, ale i výraznou symboliku národního probuzení a emancipace. A přestože stržení sloupu vzbudilo smíšené reakce, stalo se trvalým symbolem boje za svobodu a českou identitu, jehož význam rezonuje i dnes.
Historie mariánského sloupu
Mariánský sloup, který na Staroměstském náměstí postavil císař Ferdinand III., vznikl jako poděkování Panně Marii za vítězství nad švédskými vojsky během třicetileté války. Pro císařský dvůr a katolickou církev znamenal tento monument připomínku návratu katolického vlivu do českých zemí po porážce stavovského povstání a bitvě na Bílé hoře roku 1620. Pro velkou část české společnosti, zejména pro ty, kteří tíhli k národnímu obrození a emancipaci od rakouské nadvlády, však sloup symbolizoval dobu náboženského útlaku, centralizace a habsburské dominance.
Akt stržení a jeho symbolika
Dne 3. listopadu 1918 se skupina obyvatel Prahy, vedená sochařem Františkem Sauerem, rozhodla jednat. Bez oficiálního povolení a s odhodláním vyjádřit nesouhlas s monarchistickou minulostí, přistoupili k bourání sloupu. Navzdory pokusům o zajištění památky a nesouhlasným hlasům z řad umělců i duchovních byl sloup stržen a rozbit. Tento čin byl považován za akt osvobození a za krok, kterým se český národ symbolicky rozloučil s habsburskou nadvládou a vyjádřil svou touhu po svobodné budoucnosti.
Reakce společnosti a historické hodnocení
Stržení sloupu vyvolalo v české společnosti smíšené reakce. Pro jedny to byl jasný akt vlastenectví a osvobození, pro druhé čin vandalismu vůči uměleckému dílu a kulturnímu dědictví. Věřící a katolická církev byli touto akcí zklamaní a smutní, neboť pro ně sloup symbolizoval nejen náboženskou úctu k Panně Marii, ale i významnou část české historie. Katolická menšina byla touto událostí marginalizována v prostředí, kde nacionalismus a odpor k Rakousku hrály klíčovou roli.
Pro umělce a intelektuály, kteří kladli důraz na hodnotu umění, představoval tento akt ztrátu historické památky. Podle některých byl sloup, přes své sporné dějinné souvislosti, cenným dílem barokního umění. K debatám o hodnotě tohoto činu a o významu mariánského sloupu se společnost opakovaně vracela po celé dvacáté století.
Symbolika a odkaz do současnosti
Debaty o obnově mariánského sloupu se objevily již krátce po jeho stržení a nabraly na intenzitě v posledních desetiletích. Ačkoliv se v roce 2020 podařilo repliku mariánského sloupu na Staroměstském náměstí opět postavit, otázka jeho symboliky a oprávněnosti zůstává živá. Na jedné straně existuje názor, že jde o historické vyrovnání a uznání barokního umění, zatímco na druhé straně stále zaznívají hlasy, které upozorňují na symboliku katolického útlaku a rekatolizace, jež sloup s sebou nese.
Událost z 3. listopadu 1918 představuje moment, kdy se český národ s nadšením zbavil symbolů své historické podřízenosti. Stržení mariánského sloupu se stalo aktem s hlubokou symbolikou, který vyjadřoval odpor k habsburské nadvládě a touhu po svobodě. Přesto však tato událost ukazuje na složitost české identity a na otázku, jak vnímat vlastní historii.