Autoři se v ní pokusili odpovědět na otázku, proč byli ti nejlepší a nejpokrokovější američtí prezidenti od dob A. Jacksona až po rok vydání knihy byli v „nejstarší moderní demokracii“ tak často vystaveni atentátům. Vzpomněl jsem si na ni prakticky okamžitě po obdržení zprávy o pokusu vraždy premiéra Slovenské republiky, pana Roberta Fica.
Co se vlastně stalo? Dostihla nás realita naší příslušnosti k tzv. „západní civilizaci“, v níž je obvyklé zbavovat se nepohodlných lidí jejich likvidací, a to včetně vrcholových politiků. S hlasitým bouchnutím praskla bublina lží o bezpečných zemích střední Evropy. Je načase se probudit ze snění o růžovoučkém digitálním světě, naplněném duhovými vlaječkami a legální marihuanou. Realita je drsná a bude stále hůř. Myslím, že by o tom měli začít přemýšlet nejen Andrej Babiš a Tomio Okamura, ale i Petr Fiala. Chodit naproti vizím o potenciální knize s názvem „Kdo střílí na premiéry“ asi není úplně ten nejlepší nápad.
Identita pachatele dosud nebyla zveřejněna, stejně jako dosud nejsou známy pohnutky, které ho vedly k tomuto činu. Bez ohledu na tento fakt se domnívám, že atentáty na premiéry (včetně potenciálních) by se na území bývalého Československa rozhodně neměly stát tradicí. Jak slovenská, tak česká společnost jsou rozděleny na dva nesmiřitelné tábory, jejichž antagonismus tímto činem bohužel vybublal na povrch v té nejhorší možné podobě. Pokusu o zavraždění demokraticky zvoleného premiéra země.
Rád bych věřil, že tento čin nepovede k podobným extrémům, jako svého času vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové a že ani na Slovensku, ani v ČR nebude zneužit k nenávistnému tažení proti všem, kdo nesouhlasí s politikou současné vlády a ke snahám o další omezování práv a svobod, garantovaných ústavou ČR. Současná vláda k tomu má dobře nakročeno a pan Rakušan se nejspíš už třese na to, jak ve spolupráci s panem Koudelkou zatočí se všemi chcimíry a dezoláty. Bez ohledu na skutečnost, že ještě dnes ráno nemohli přijít Robertu Ficovi na jméno a utopili by ho na lžíci vody.
Za sebe přeji panu Ficovi hodně štěstí a rychlé uzdravení. A pevné nervy. Jak totiž ukazují některé komentáře na sociálních sítích na Slovensku i v ČR, nejsmrdutější bahno z absolutního dna naší společnosti už vybublává na povrch v podobě nadšení nad tímto opovrženíhodným činem. Vyjadřování lítosti, že střelec špatně mířil a víry autorů v „brzké chcípnutí“ premiéra SR na následky zranění ještě patří mezi ty slušnější. Věřím, že pan Fico překoná svá zranění a co nejdříve se vrátí zpět do svého úřadu. Politiků jeho formátu je pomálu a Evropa je potřebuje jako sůl.
(rp, prvnizpravy.cz, fb,foto:arch.)
