Rusko reagovalo na problémy se zpožděním a zdálo se, že se z toho nemůže dostat. Jeho politické vedení se z vojenského a politického hlediska dopustilo mnoha závažných chyb, které jsou dnes ve světové politice interpretovány jako jasné příznaky jeho slabosti: stažení jednotek z Kyjeva po istanbulských jednáních, uzavření „dohody o obilí“, opuštění Chersonu. A to není ani zdaleka úplný seznam.

I proto prezentované výsledky poslední tzv. „Mnichovské bezpečnostní konference“ zdánlivě umožňují vyvodit jediný závěr – NATO je stále silnější a jednotnější a je připraveno vést na Ukrajině zástupnou válku s Ruskem bez ohledu na jakákoli rizika. USA, hlavní „organizátor“ této akce, se do poslední chvíle cítily hodně sebevědomě. A chovaly se odvážně – dodávky zbraní jak co do objemu, tak do kvality z hlediska dosahu a smrtících účinků utěšeně rostly, celý zpravodajský komplex NATO pracoval v zájmu ozbrojených sil Ukrajiny a hlasy, nabádající k rozumu a hledání diplomatických cest řešení konfliktu, byly důsledně a efektivně utlumovány. V období těsně před konferencí a v jejím průběhu však došlo k několika událostem, které lze interpretovat jako jednoznačné signály, že se ve válce na Ukrajině blíží něco jako bod zlomu.

Druhou událostí byla demonstrativní návštěva amerického prezidenta Bidena na Ukrajině. Jak přiznala i americká média, proběhla po dohodě s vedením Ruské federace s cílem zabránit možným incidentům. Prezident Biden tak mohl z Polska do Kyjeva a zpět cestovat vlakem naprosto bezpečně, a přestože se během jeho návštěvy několikrát rozezvučely sirény leteckého poplachu, jednalo se o čistě propagandistický efekt. Nikdo nehodlal riskovat situaci, která by mohla vyústit v závažnou konfrontaci mezi USA a RF. Jednání mezi Bidenem a Zelenským byla podle očekávání tajná. Biden oficiálně slíbil Ukrajině kdeco, ale jednoznačná podpora vstupu (alespoň některých) zemí Aliance do konfrontace s RF a ujištění o dodávkách letadel a raket s dalekým doletem, o kterých nadšeně psala ukrajinská média, na jednáních nezazněla.

Posledním důvodem očekávané změny přístupu části EU a USA k Ukrajině může být také deklarovaná změna ruské jaderné doktríny. Rusko si je vědomo, že útok spojených sil zemí NATO by bez nasazení jaderných zbraní nedokázalo zvládnout. Hraní na „jadernou kartu“ přitom nemusí nutně znamenat jejich použití. Představuje soubor opatření, jejichž cílem je přesvědčit Alianci o nevyhnutelnosti jejich použití za určitých podmínek, jasně definovaných na nejvyšší politické úrovni. Rusko by v případě dalšího růstu napětí pravděpodobně formálně odstoupilo od Smlouvy o úplném zákazu jaderných zkoušek a vzápětí by provedlo demonstrativní jaderné testy. Zároveň by aktivovalo taktické a operačně-taktické jaderné prostředky v Kaliningradské oblasti, na Krymu, v Bělorusku, a také na lodích ruského námořnictva.

Největším paradoxem „mírové“ konference v Mnichově je ovšem fakt, že jejím zásadním výstupem je nikoliv nějaká mírová iniciativa, ale shoda většiny evropských účastníků na nutnosti pokračování války na Ukrajině. A to i přes skutečnost, že Evropě, a vlastně celému západu již dochází dech v možnosti dodávat další a další munici a zbraně. Dokonce až natolik, že se otevřeně mluví o tom, že EU bude zajišťovat pro Ukrajinu zejména munici společnými nákupy jako za Covidu, včetně jejich společného úvěrování. Ovšem to, co aktuálně vyplouvá na povrch kolem „společných“ eurounijních nákupů vakcín firmy Pfizer, vede v této souvislosti spíše ke skepsi a velmi rozporuplným pocitům.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX