Dnes se s pohlavími roztrhl pytel. Muži nakupují voňavky a pěstují si mužný vous ne kvůli ženám, ale aby se líbili jiným mužům. Naší „ochranou“ má být jakýsi bájný článek pět Severoatlantické smlouvy a Evropa tančí danse macabre, hnána vedením EU a vlastními politiky do ničivé války s Ruskem. Zase, po kolikáté už.
Velká část propagandou zblblých obyvatel EU se začala chovat jako zhypnotizovaná nikým nevolenou bandou duševních mrzáků a sociálně impotentních psychopatů, kteří si pomaloučku polehoučku uzurpovali moc nad našimi životy. Snaží se nás manipulovat nesmysly, které snadno vyvrátí běžná učebnice fyziky, biologie nebo dějepisu pro základní školy, napsaná v „normálních“ časech. Z Evropy hrdých a samostatných zemí se pod jejich „osvíceným vedením“ stalo podivné želé „jakoby-států“, neschopných samostatné existence, s obyvatelstvem, zapomínajícím na svou historii a slávu, vykořeněným a bez budoucnosti.
Tahle partička fanatiků si začala hrát na válku. Nic jiného jim ani nezbývá. Jejich šílená politika, která dovedla Evropu k morálnímu, ekonomickému a bezpečnostnímu kolapsu, se obrací proti nim. U moci je může udržet jen válka, do které naženou zpitomělé stádo „EUropanů“ bez vlasti a bez mozků. Poháněni bezbřehými ambicemi do vypelichané lví kůže zahaleného britského imperátora a novodobého pseudoNapoleona, jedoucího na ještě vypelichanějším galském kohoutovi, se snaží udržet bojového ducha v bílým práškem vypolstrované mysli ukrajinského samovládce, zlikvidovat Evropu, rozvrátit Rusko a vzdorovat vzbouřenecké Americe.
Britové se cítí za Kanálem v bezpečí. „Jejich“ strategické jaderné hlavice na raketách Trident v šachtách britských ponorek totiž patří USA, které k nim mají i příslušné kódy. Takže když se evropští vůdci definitivně zblázní a Francie se pokusí skutečně uplatnit své jaderné zbraně proti Rusku, Británie bude stát mimo, stejně jako USA. Aspoň si to její vládci zatím myslí. Co by zbylo na místě Francie, Německa a významné části východní Evropy, to si dnes nikdo nedokáže pořádně ani představit. Po formálním odmítnutí Donalda Trumpa podílet se na britských hrátkách s Ruskem a Ukrajinou se sice stala válka NATO s Ruskou federací podstatně méně pravděpodobnou, než kdyby zůstala u moci klika spojená s americkými demokraty, přesto našim (nejen) politickým a vojenským chciválkům doporučuji jako určité vodítko k zamyšlení britský film Vlákna z roku 1984. Třeba je napadne, že válka s Ruskem není to pravé ořechové, a ve světle aktuálního dění na jihovýchodě Asie se konečně začnou věnovat skutečné hrozbě, před níž (marně) varuji už více než 15 let.
Před třemi měsíci, za frenetického potlesku a oslavného hýkání západních tzv. vůdců, padla pod náporem relativně lehce vyzbrojených jednotek islamistické skupiny Haját Tahrír aš-Šám (HTS) a jejích spojenců o počtu cca osmdesáti tisíc bojovníků vláda Bašára Asada v Sýrii. „Od podlahy“ to očekávatelně vzal izraelský premiér Netanjahu, slovy „Asadův režim je ústředním článkem íránské osy zla – a tento režim padl!“. Emmanuel Macron se rozradostnil na Twitteru slovy "Barbarský stát padl. Konečně!" a německý kancléř Olaf Scholz mu kontroval sdělením „Konec Asadovy vlády v Sýrii je dobrá zpráva.“ Ozbrojenci organizací, ještě nedávno označovaných západem za teroristické, okamžitě začaly být týmž západem oslavováni jako osvoboditelé syrského lidu a nositelé demokracie. Jejich lídry, ještě před půl rokem považované za teroristy non plus ultra, si západní politici a diplomaté hýčkají a obletují jako mouchy lejno. Blahoslavení chudí duchem.
Aniž by se tomu západní média uráčila věnovat pozornost, v Sýrii už několik dnů pokračují etnické a náboženské čistky. Za blahovolného přihlížení nových „orgánů“ země probíhá masové vyvražďování Alawitů, křesťanů a dokonce i sunnitů. Samozřejmě organizované a prováděné ve starých dobrých tradicích a stylu ISIS. Největší krveprolévání se odehrává v provinciích Tartus a Latakia, ale vlna bezbřehého násilí zasáhla v podstatě celé území Sýrie. Na internetu se objevuje stále více materiálů, dokumentujících popravy celých rodin včetně kojenců, znásilňování a podřezávání jinověrců a údajných „podporovatelů“ Asadova režimu. Rozsah vraždění neustále roste a stále více nabývá rysů genocidy.
Podle poměrně přesných odhadů bylo jen za první dva dny masakrů zavražděno osmnáct až dvacet tisíc (!) lidí. Aniž by se k tomu jakkoliv vyjádřily organizace jako OSN, Amnesty International, "věčněžebrající" Člověk v tísni, nebo Červený kříž. Podle dostupných informací byly na tuto odpornou řezničinu povolány skupiny, které nikdy v minulosti v Sýrii nebojovaly. Je v nich mnoho „bojovníků“ ze střední Asie a středního Východu, kteří se za "zlaté éry" ISIS podíleli na vraždění křesťanů. Dokonce i místní muslimové jsou údajně v naprostém šoku z toho, co se aktuálně děje jejich bývalým přátelům a sousedům, jejichž těla plní bez obřadů hromadné hroby, vyhrabávané a vzápětí znovu zahrnované bagry a buldozery. Snad se ale pro ty zbylé blýská „na lepší časy“. USA a RF, tentokrát kupodivu rukou společnou a nerozdílnou, svolaly na čtvrtek Radu bezpečnosti OSN a zřejmě už zahájily společné kroky na ochranu ohrožených lidí. Což je jistě chvályhodné, ale až další vývoj ukáže, zda také účinné.
Ahmad Šara, oficiální prezident „nové“ Sýrie, známý pod jménem Abú Muhammad al-Džaulání jako vůdce teroristické organizace Tahrír aš-Šám, sice nosí draze vypadající obleky na míru, ale charakterizuje ho biblické přirovnání „Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Podle ovoce poznáte je!“ (pro neznalé evangelií – Matouš 7,16-20). Džaulání i v nejvyšší funkci prezidenta „nové“ Sýrie zůstal tím, čím byl vždy – radikálním muslimem a teroristou. Vraždění neozbrojených mužů, žen, dětí a starých lidí neodsoudil a nezasáhl proti němu. Vytvoří ale údajně komisi, která rozhodne, zda bylo „v souladu se zákony“. Neuvedl ovšem s jakými. A vrazi? Nejenže neponesou žádnou odpovědnost, ale je možné, že se v budoucnu přesunou do Evropy. Proto si většina teroristů na fotografiích rozmazává tváře, aby pak mohli bezpečně vycestovat. Do Německa, Francie, Ruska, Itálie, ... ČR ...
Co z toho plyne pro nás? Hned vedle, v Německu, žije cca pět a půl miliónu muslimů s úzkými vazbami na Turecko, kteří se podle dostupných informací postupně radikalizují, organizují a cvičí v guerillovém boji. Údajně dokonce i na našem území. Tažení, které podnikli jejich rovněž Tureckem podporovaní a vyzbrojení bratři v Sýrii, jsou pro ně rozhodně velmi inspirující. Pevná víra, věrnost a dobrý výcvik přece viditelně mohou porazit jakoukoliv státní moc, opírající se o představu své bezpečnosti a odolnosti proti vnějšímu napadením, ale podceňující možnost zničujícího útoku „zevnitř“.
Armáda ČR má kolem pěti tisíc skutečně bojeschopných mužů. Absolutně nepřipravených čelit něčemu podobnému, co potkalo syrskou armádu o sto padesáti tisíci mužích. Zdá se ale, že daleko jednodušší, než hledat cesty, jak omezit rizika tohoto druhu, je troubit do války s jadernou velmocí, vymýšlet tanky na sluneční pohon a víčka, pevně spojená s plastovými lahvemi. Ono to přece nakonec nějak dopadne, ne? Mysleme na to!
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
