S více než 259 miliardami korun schodku ke konci listopadu se státní rozpočet České republiky opět ocitá pod drobnohledem veřejnosti i odborníků. Přestože je meziroční deficit o 10 miliard nižší, dosažené zlepšení lze označit spíše za kosmetické. Za povšimnutí stojí, že výsledek se opírá o krátkodobá řešení a zvýšené daňové příjmy, zatímco strukturální problémy zůstávají neřešeny.
Vládní představitelé, včetně ministra financí Zbyňka Stanjury, opakovaně zdůrazňují přínos konsolidačního balíčku, který zvýšil daňové výnosy a snížil některé výdaje. Zejména růst příjmů z daně z příjmu fyzických osob (+14,1 %) a povinného pojistného (+9,2 %) ukazuje efektivitu těchto opatření. Avšak za tímto nárůstem stojí především vyšší daňová zátěž občanů, nikoliv zlepšení efektivity státní správy nebo růst ekonomiky. Oslabení příjmů z daně z příjmu právnických osob (-8,2 %) naznačuje, že podniky se stále potýkají s obtížnými podmínkami, což může mít dlouhodobé negativní dopady na ekonomický růst.
Sociální dávky tvoří největší výdajovou položku státního rozpočtu, která meziročně vzrostla o 4,1 %. Důchodový systém, který z této částky spolykal přes 650 miliard korun, se stává stále více neudržitelným. Navzdory tomuto nárůstu investice klesly o 16 miliard korun, což odráží znepokojivý trend: stát upřednostňuje krátkodobou sociální pomoc před dlouhodobým rozvojem. Pokles kapitálových výdajů, včetně snížení dotací pro Státní fond životního prostředí a Státní fond dopravní infrastruktury, je alarmující zejména v době, kdy Česko čelí potřebě modernizace své infrastruktury a adaptace na klimatické výzvy.
Je patrné, že stát se v posledních letech spoléhá na mimořádné příjmy, jako jsou windfall tax či zisky z ČEZ. Tyto zdroje však nejsou udržitelné. Zároveň došlo ke snížení příjmů z Evropské unie o více než 38 miliard korun, což ukazuje na problematické čerpání dotací. Přechod na nový víceletý finanční rámec EU měl být státem lépe připraven, aby se předešlo tak výraznému výpadku.
Opoziční představitelé, včetně Aleny Schillerové (ANO), sice kritizují současnou vládu za pokračující vysoký deficit, avšak zároveň nenabízejí realistické alternativy. Poukazování na minulou konsolidaci rozpočtu, která se opírala o extrémní zadlužení, nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Problém je strukturální a vyžaduje hlubší změny, než jaké navrhují obě hlavní politické strany.
Zmiňovaný cíl dodržení rozpočtového schodku 282 miliard korun je sice dosažitelný, ale pouze díky účetním trikům, například zahrnutím nákladů na povodně. Skutečnost, že bez těchto mimořádných výdajů by rozpočet již nyní překročil původně plánovaný rámec, odhaluje slabiny vládní strategie.
Psali jsme:
Státní rozpočet pro rok 2024 a následující období potřebuje radikální reformy. Současná strategie vlády se opírá o krátkodobé úspory a mimořádné příjmy, zatímco dlouhodobé problémy, jako neudržitelný důchodový systém, nedostatečné investice a špatné čerpání evropských fondů, zůstávají nevyřešeny. Bez zásadní změny přístupu se Česká republika bude nadále potýkat s vysokými deficity, což omezí její schopnost reagovat na ekonomické výzvy budoucnosti.
Návrhy na řešení:
• Reforma důchodového systému včetně zavedení druhého pilíře.
• Zlepšení efektivity státní správy a digitalizace.
• Posílení investic do infrastruktury a inovací.
• Lepší příprava a čerpání evropských dotací.
V konečném důsledku bude nutné přehodnotit politické priority a zaměřit se na udržitelnost veřejných financí, která zajistí prosperitu i pro příští generace.
(dan, prvnizpravy.cz, repro: arch.)
