Rozhodnutí pařížského soudu, který uznal Marine Le Pen vinnou ze zpronevěry veřejných prostředků a okamžitě ji zbavil způsobilosti kandidovat ve volbách, představuje šok nejen pro francouzskou politiku, ale i pro evropskou demokracii jako takovou. Jakkoli lze v demokratickém právním státě očekávat nezávislé soudy a odpovědnost politiků, rozsudek proti vůdkyni nejpopulárnější francouzské strany Národního sdružení (RN) vzbuzuje řadu vážných pochybností. A nejen kvůli načasování nebo obsahu obvinění.
Marine Le Pen byla 31. března 2025 odsouzena k čtyřem letům vězení (dva roky nepodmíněně, dva podmíněně), pokutě 100 000 eur a k pěti letům nevolitelnosti, která nabývá účinku okamžitě, bez ohledu na případné odvolání. Právě tato poslední část verdiktu znamená, že Le Pen nemůže kandidovat v prezidentských volbách v roce 2027, ačkoli byla s přehledem favoritem. Jak uvádí server European Conservative, průzkumy jí přisuzovaly 38 % podpory v prvním kole, zatímco rivalové Édouard Philippe a Gabriel Attal zaostávali s 26 %, resp. 20 %.
Soudní verdikt navíc padl v její nepřítomnosti, jak uvádí list Le Figaro. Le Pen odešla ze soudní síně „viditelně rozrušená“ krátce před vynesením rozsudku. „Soud má moc rozhodovat o životě a smrti našeho hnutí,“ komentovala v rozhovoru pro La Tribune Dimanche ještě před verdiktem.
Jádrem případu je údajné zneužití prostředků Evropského parlamentu, konkrétně financování až 24 asistentů, kteří podle obžaloby fakticky nepracovali pro europoslance, ale pro samotnou stranu RN. Celková škoda pro evropské instituce byla odhadnuta podle magazínu TIme na 2,9 milionu eur, přičemž Le Pen měla být „srdcem systému“.
Obhajoba však od počátku namítala, že pravidla EU nejsou přesná a že práce asistentů mimo Brusel, tedy ve Francii, je běžnou součástí činnosti europoslanců. „Zdravý rozum říká, že asistenti mají být nápomocni tam, kde politik působí, tedy i ve vlasti,“ zaznělo během soudního líčení.
Soud nicméně přijal tzv. „maximalistickou variantu“ a potrestal Le Pen bez ohledu na skutečnost, že nedošlo k jejímu osobnímu obohacení. Jak shrnul The European Conservative, „soud zcela zjevně usiloval o to, zabránit jí kandidovat na prezidentku.“
Bouřlivá reakce na rozsudek se neomezila jen na Národní sdružení. Předseda strany Jordan Bardella prohlásil: „Dnes nebyla nespravedlivě odsouzena jen Marine Le Pen. Dnes byla popravena francouzská demokracie.“
K verdiktu se vyjádřili i političtí oponenti. Předseda Republikánů Éric Ciotti se na sociální síti X ptal: „Je Francie ještě demokracií?“ A pokračoval: „Favoritka prezidentských voleb byla znemožněna kandidovat. Nejde o selhání systému. Jde o systém, který likviduje každého, kdo je příliš napravo a může vyhrát.“
Silná slova padla i z úst mezinárodních spojenců. Maďarský premiér Viktor Orbán lakonicky napsal: „Je suis Marine“, zatímco Matteo Salvini označil rozsudek za „vyhlášení války ze strany Bruselu“ a připomněl případy z Rumunska, kde EU údajně zasahovala do národních volebních procesů.
Demokratická čistka pod rouškou práva?
O tom, že soudy mají být nezávislé, není sporu. Ale právě proto je nutné se ptát, zda tato nezávislost nebyla v případě Le Pen zneužita k dosažení politického cíle.
Není to první případ, kdy je přední politická postava čelící úspěchu ve volbách paralyzována právními prostředky. Kritici hovoří o lawfare, tedy o použití právního systému k odstranění nepohodlných oponentů. Přitom soud sám uvedl, že Le Pen a spol. „nepřevzali peníze k osobnímu obohacení,“ ale že šlo o „obcházení demokratických pravidel“ (Time.com, 31. 3. 2025).
Podobná logika by však mohla být použita na široké spektrum politických aktivit. Nejasná pravidla, selektivní výklad, neproporční tresty, to jsou znaky ne právního státu, ale represivního systému. A pokud je možné kandidáta na prezidenta de facto odstranit jen verdiktem soudu, bez volebního souboje, pak skutečně nastává otázka: Je to ještě demokracie?
Vzhledem k okamžité účinnosti trestu bude Národní sdružení nuceno hledat jiného kandidáta. Nejpravděpodobnějším je předseda strany Jordan Bardella, který by podle průzkumů stále vedl s 34 %, ale jeho mládí (29 let) může být pro druhé kolo problémem. Strana s ním přitom původně počítala jako s budoucím premiérem.
V každém případě soudní rozsudek z 31. března nezmění jen složení kandidátní listiny, ale mění samotnou povahu francouzského politického systému. A pokud se potvrzuje, že právo je používáno k potlačení opozičního hlasu, pak by měli zbystřit i ti, kdo dnes ještě tleskají.
„Jedná se o narušení veřejného pořádku a demokratického fungování evropské instituce,“ komentuje francouzký server Mediapart.
Zda však tímto narušením bylo chování Le Pen, nebo právě tento rozsudek, o tom se teprve rozhodne. Možná u odvolacího soudu. Ale především v očích francouzských voličů.
A jaké zaznívají reakce z Česka?
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš, jehož strana udržuje s Le Penovou a jejím Národním sdružením (Rassemblement National, RN) spojenectví na evropské úrovni, kritizoval zejména zákaz kandidatury.
„Nekomentuji rozhodnutí soudů, natož těch francouzských, ale myslím si, že o úspěchu či neúspěchu jakéhokoliv politika by měli rozhodovat lidé ve volbách. Marine Le Penové ta možnost ale byla upřena,“ sdělil bývalý premiér Babiš agentuře ČTK.
Psali jsme:
Ještě ostřeji reagoval předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka, který Le Penové adresoval otevřený dopis.
„V naší části Evropy máme smutnou historickou zkušenost s tím, jak mocenské elity zneužívaly prokurátory a soudy k umlčení svých odpůrců. Mysleli jsme si, že tyto časy jsou dávno za námi. A přesto dnes vidíme, že se k podobným praktikám neváhá uchýlit ani francouzská nomenklatura,“ uvedl Macinka s tím, že rozsudek podle něj „není jen absurdní a nespravedlivý vůči Le Penové, ale má sloužit i jako varování pro všechny, kteří chtějí hájit suverenitu a práva občanů proti diktátu elit“.
„V Evropě končí demokracie a nastupuje diktatura. Francouzský soud zakázal kandidovat vlastenecké favoritce prezidentských voleb Marine Le Pen. Braňme demokracii proti diktatuře! Když liberálové a neomarxisté nedokážou ani přes obrovskou podporu nadnárodních korporací a médií zvítězit nad vlastenci ve volbách, tak se je snaží kriminalizovat či jim zakázat kandidovat. Vidíme případy Donalda Trumpa, rumunského kandidáta na prezidenta Calina Georgesca, Mattea Salviniho, předsedy SPD a nyní Marine Le Pen. Braňme se proti nové unijní liberální totalitě! Euro-elity perzekuují vlastence, bojovníky proti islamizaci a proti diktátu Bruselu. Podle agentury Reuters Marine nyní v průzkumech pro nadcházející prezidentské volby vede,“ zareagoval na síti facebook na rozhodnutí francouzského soudu předseda SPD Tomio Okamura.
Psali jsme:
Podobně se vyjádřila i strana Trikolora, která ve svém prohlášení označila celý případ za „soumrak demokracie v přímém přenosu“. Upozornila i na další případy, kdy se podle ní soudními prostředky zasahuje do politické soutěže. „Jestliže ‚hrozí‘, že prezidentské či jiné volby vyhraje někdo, kdo nesouzní s dosavadním hlavním proudem eurounijní politiky, nastoupí soudy a dotyčného vyřadí z volební soutěže. Co na tom, že to jsou často zcela vylhané, zástupné nebo marginální důvody,“ uvedla Trikolora s odkazem na případy z Rumunska a Německa.
(kyncl, prvnízpravy.cz, repro: OLiberal)
