Emmanuel Macron vyhrál volby jako schopný technokrat a bývalý investiční bankéř, který měl s lehkostí spravovat francouzskou ekonomiku. Nyní, téměř v polovině svého prezidentského mandátu, se zdá, že Francie směřuje k bankrotu, komentuje zpravodajský portál UnHerd.

Francouzský deficit činil v roce 2023 5,5 % HDP a očekává se, že zůstane vysoký na úrovni 4,9 % HDP v letech 2024 a 2025. Země má aktuálně čtvrtý největší vládní deficit v Evropě a s dluhem kolem 110 % HDP třetí nejvyšší poměr dluhu k HDP. Maastrichtská kritéria, která řídí členství v jednotné měně, stanovují celkový limit dluhu na 60 % HDP a limit deficitu na 3 %. Francie nyní překračuje povolenou hranici dluhu více než dvojnásobně a téměř dvojnásobně překračuje limit deficitu.

Macron se ocitl ve stejné pasti jako mnoho dalších centristů v Evropě: veřejně prohlašují, že chtějí zodpovědně řídit ekonomiku, ale stále se zaplétají do ekonomicky destruktivních politik. Dvě hlavní příčiny současných problémů Francie jsou náklady způsobené nejprve lockdowny a následně vysokými cenami energií v důsledku sankcí a protisankcí spojených s válkou na Ukrajině.

Nedávno francouzský prezident navrhl myšlenku vyslání vojsk na Ukrajinu. To by zřejmě přivedlo Francii velmi blízko stavu války s Ruskem. Ale s rostoucím deficitem a zadlužením, jak by si Francie mohla takovou válku dovolit? Očividně nemohla. To je problém mnoha „rozumných“ centristických politiků dneška: jejich politiky nedávají žádný ekonomický smysl, ale i přesto se k nim zavazují, protože cítí potřebu se ztotožnit s ostatními centristy v emotivních otázkách, jako je válka.


Francie je nyní v pozici, kdy by ji recese mohla snadno přivést k bankrotu. Vezměme si, že v roce 2008 činil francouzský vládní deficit 3,5 % HDP. Jak země v roce 2009 upadla do recese, deficit vzrostl na 7,4 % HDP. Pokud bychom viděli podobný nárůst kvůli recesi letos nebo příští rok, Francie by měla deficit téměř 10 % HDP - zdaleka největší, jaký by země měla od druhé světové války.

Není překvapením, že Macron je ve Francii velmi nepopulární. Na začátku svého prezidentského mandátu v roce 2022 měl francouzský prezident podporu nad 40 %. Nyní tato podpora klesla na 30 %. Liberální centristé jako Macron musí přijmout skutečnost, že existují vážné kompromisy, pokud jde o jejich touhy zapojit se do globálního konfliktu. Evropský politik dnes nemůže podporovat hlubší zapojení do globálního konfliktu a zároveň prosazovat agendu ekonomického růstu a správy. Stejně tak nemohou zůstat volebně populární a zároveň zůstat v dobrých vztazích se svými kolegy válečnými nadšenci. Tito politici si musí rozhodnout, kdo je jejich skutečná voličská základna.


Dalším významným faktorem, který přispěl k současné krizi, je rostoucí nezaměstnanost a stagnující ekonomika. Navzdory snahám o revitalizaci trhu práce se nezaměstnanost stále pohybuje kolem 9 %, což je jedno z nejvyšších čísel v Evropské unii. Kromě toho mnoho firem bojuje s rostoucími náklady na energie a materiály, což vede k dalšímu omezování pracovních míst a investic.

V této situaci se Macron snaží zachovat tvář a získat zpět důvěru veřejnosti. Nedávno představil balíček ekonomických opatření, který zahrnuje snížení daní pro střední třídu a podporu malých a středních podniků. Tato opatření jsou však vnímána skepticky, protože mnoho Francouzů pochybuje o jejich skutečné účinnosti a dlouhodobém dopadu na ekonomiku.

Navíc se zdá, že Macron ztrácí podporu i mezi svými politickými spojenci. Někteří členové jeho strany vyjadřují nespokojenost s jeho politikou a volají po změnách ve vedení. Tento vnitřní rozkol může dále oslabit jeho pozici a zkomplikovat snahy o prosazování potřebných reforem.

Je jasné, že Macron stojí před jednou z nejtěžších zkoušek své politické kariéry. Jeho schopnost zvládnout současnou ekonomickou krizi a znovu získat důvěru veřejnosti bude rozhodující pro jeho budoucnost jako prezidenta Francie. Bez ohledu na to, jaká opatření přijme, bude muset čelit realitě, že mnozí Francouzi jsou nespokojeni a chtějí změnu.