Vyjádření předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy, které zaznělo v rozhovoru pro server info.cz, budí vážné otázky ohledně role justice v demokratickém systému. Baxa hovoří o soudním zásahu do voleb jako o „atomové bombě“, ale zároveň dodává, že pokud by situace eskalovala za hranice „zhroublých mravů“, soud by se neodvrátil. Co to znamená? A nejsou takové výroky nebezpečným precedentem pro budoucnost volebního procesu v Česku?
Baxa ve svém vyjádření správně připomíná, že „volby se nemají rozhodovat v soudních síních“. To je základní pilíř demokracie: o výsledku hlasování má rozhodovat vůle voličů, nikoli soudci v talárech. Jenže zároveň naznačuje, že pokud by situace přesáhla určité hranice, zasáhnout by přece jen bylo možné. Co je onou hranicí? Manipulace voleb? Šíření dezinformací? Nebo snad jen „hrubé mravy“, jak poněkud neurčitě říká?
Právě tato vágnost je alarmující. V demokracii totiž platí, že zákony a ústava určují pravidla hry, nikoli morální nebo etické hodnocení soudců. Pokud by Ústavní soud skutečně začal zasahovat na základě subjektivního posouzení, ocitáme se na velmi nebezpečné cestě.
Soudy nejsou součástí výkonné moci a nemohou samy od sebe reagovat na aktuální události podle vlastního uvážení. Soudní systém funguje na principu "podání". Soud může a musí rozhodovat pouze na základě zdůvodněné a oprávněné žaloby nebo návrhu. Představa, že by soudci „neodvraceli tvář“ a sami zasahovali do politického procesu, je nejen nepřijatelná, ale i ústavně nepřípustná. Pokud by se justice začala chovat jako arbitr veřejného dění bez podkladů a řádného procesu, ztratila by svou základní legitimitu.
Baxa tvrdí, že justice nemá ambici „aby vše bylo podle nás“, ale zároveň připouští možnost zásahu v případě krizového vývoje. Otázkou zůstává: kdo rozhodne, že se situace „vymkla“? Budou to média, která ráda přilévají olej do ohně? Bude to tlak veřejného mínění? Nebo se soudci budou rozhodovat na základě vlastního dojmu, co je ještě únosné a co už ne?
Tento přístup připomíná problematické zásahy do voleb v jiných zemích, kde se argumentovalo „ochranou demokracie“, a nakonec došlo ke zpochybnění legitimního výsledku. Česká demokracie je zatím stabilní, ale výroky jako tento naznačují, že se některé instituce připravují na možnost, že by mohly mít hlavní slovo v tom, co je ještě přijatelné.
Psali jsme:
Metafora „atomové bomby“ v souvislosti se soudním zásahem do voleb zní hrozivě. A měla by znít! Justice by měla být posledním arbitrem v situacích, kdy jsou hrubě porušena pravidla hry. Jenže pokud soudní moc začne naznačovat, že si může vyhradit právo rozhodovat na základě vlastního uvážení, ocitáme se v riziku oslabování demokratického principu.
Pokud někdo falšuje volby, je třeba to řešit jasně danými právními postupy. Ale pokud se začne operovat s vágními pojmy o „hrubých mravech“ a „vymknutí situace“, otevíráme Pandořinu skříňku, kterou jednou už nemusíme zavřít. A to je mnohem větší hrozba než jakákoli „atomová bomba“.
Výroky předsedy Ústavního soudu by měly být vždy jasné a konzistentní. Baxovo prohlášení je ale nejednoznačné a otvírá prostor pro interpretace, které mohou oslabit důvěru ve volební proces. Pokud mají být volby skutečně svobodné, rozhodovat o nich musí voliči a nikoli soudci, kteří se řídí vlastní představou o „morálce“.
(m.hynek, prvnizpravy.cz, repro: epravo)
