Podstatou, od níž se všechno další odvíjí, je navrhovaná změna v § 655: „Manželství je trvalý svazek muže a ženy dvou lidí vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.“ , píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Poslanec Martin Exner (STAN) v rozpravě k tomuto bodu prohlásil:

„Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já vidím toto téma jako souboj západních hodnot, které respektují práva menšin, versus východních, které vnucují lidem životní styl vládnoucí autority a svobodu jim berou. Na jedné straně manželství pro všechny je pro všechny, tudíž nikomu nic nebere, ale menšině dopřává práva většiny. Zatímco na druhé straně si vládnoucí moc uzurpuje pro většinu práva, která menšina mít nesmí. Dosud mi nikdo nevysvětlil, jak manželství stejnopohlavních párů ubírá něco z jeho heterosexuálního manželství. To přece není pytlík bonbonů, který buď sním já, nebo ho sní někdo jiný.

Co se týká manželství a práv dětí, tak bych chtěl upozornit, že téměř polovina dětí se dnes rodí v České republice mimo manželství a homosexuální ženy i muži si mohou pořídit dítě i dnes. Mohou ho vychovávat společně se stejnopohlavním partnerem a nikoho se na to nemusí ptát. Pak není důvod takovým párům neumožnit manželství a těžko tvrdit, že je to proti zájmům dítěte. A kromě jiného není žádné tajemství, že Rusko podporuje tyto kulturní války s cílem rozdělit společnost, podporuje organizace a jednotlivce, které různými dezinformacemi vzbuzují emoce a racionální debatě tím brání. Rusko se snaží udělat z manželství pro všechny tabu a tím ho zablokovat a společnost rozdělit.

Je to jednoduché. Když se podíváte na mapku, kde jsou zobrazené země, které mají manželství pro všechny, a na ty, které mají třeba v ústavě zákaz manželství pro všechny, tak si můžete myslet, že to je mapka NATO a Varšavské smlouvy z konce osmdesátých let. Podle mě tedy je to jednoduché, je to civilizační záležitost. Buď chceme být svobodná západní Evropa, kde stejnopohlavní páry se mohou brát třeba i v kostele, anebo chceme být východní konzervativní periferie ruského stylu. Děkuji.“

Poslancovo myšlení (pokud to není přehnané slovo) spočívá v tom, že nejdříve problém nahlédne ideologicky, čímž se všechno zjednoduší, a pak už je všechno jasné. Svatá prostoto!

Přitom mu ale uniklo, že by nám tak chtěl – pomocí většiny ve Sněmovně – vnutit životní styl vládnoucí autority, aby tak v souboji prosadil západní hodnoty oproti východním, které prý vnucují lidem životní styl vládnoucí autority.

Poslanec Exner dále vyjevil v diskutované souvislosti svůj názor, že „Rusko podporuje kulturní války s cílem rozdělit společnost“. Nicméně právě tento poslanecký návrh společnost nespojuje, ale jak poměrně neurvale vedená rozprava ve Sněmovně dokazuje, zcela zbytečně a uměle ji rozděluje. Paradoxně i vládnoucí koalice je v názoru na diskutovaný problém těžce rozpolcena. Logicky vzato, platí-li premisa, že za snahou rozdělovat společnost stojí Rusko, pak tu ruskou stopu můžeme najít právě v návrhu poslanců Josefa Bernarda, Markéty Pekarové Adamové, Olgy Richterové, Martina Baxy a Jany Pastuchové!

Bylo by tu ovšem jedno elegantní řešení, jak Rusům vypálit rybník. Jelikož ta kulturní válka, za jejímž rozdmýcháním dle poslance Exnera dlužno hledat Rusko, se projevuje v Parlamentu, co takhle Parlament rozpustit? Rusům by se značně zúžilo pole pro jejich podvratné působení, autoři různých posměšných komentářů by neměli o čem psát, atmosféra ve společnosti by se uklidnila, ti, kteří by ji emocionálně jitřili, by se tím odhalili coby prodloužený pařát Moskvy (daly by se k osvětě použít i osmdesát let staré nacistické plakáty), a stihly by je trestněprávní důsledky. Ke všemu by se těm rozeštvávačům úplně sebral poslední prostor: jednoduše by ta jejich média byla zakázána a weby byly vypnuly.

Koho by se to týkalo? K tomu by se dalo použít receptu generalissima Koudelky (BIS), který nedávno aplikoval, když ve Sněmovně vyprávěl o tom, že Rusové se budou snažit zabránit schválení americko-české obranné smlouvy. Je ale přitom prý nutné rozlišovat mezi demokratickou politickou debatou, a dezinformačními útoky proruských aktérů, které směřují proti dohodě nebo proti lidem, kteří za ní stojí. Z toho vyplývá ten jednoduchý Koudelkův klíč k rozeznání desinformací a proruských aktérů: jsou to ti, kteří jsou proti vládě!

A pak by se dalo vládnout – ve jménu západních hodnot – třeba prezidentskými dekrety.

Tím by byla civilizace zachráněna a my bychom se vyvarovali nebezpečí, že bychom se stali východní konzervativní periferií ruského stylu.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)