Ne v Rusku dneška. Je to příběh zasazený do 30.let, zabývá se tragickým příběhem jedné rodiny, píše na facebooku Juraj Draxler.
Ale autorku zaplavili emaily od Ukrajinců, stěžující si, jak to, že si dovoluje napsat román, který se odehrává „v zemi okupantů".
Prostě to je důvod. A autorka román, který již byl ohlášen a na který začaly předobjednávky, raději stáhla.
Nejen to, i na Západě to někteří kvitují. Jeden zvláště trefený komentář v britském Guardianu od jejich kmenové redaktorky to dokonce nazývá „odvážným krokem"!!!
Guardian pak vydal i jiný komentář, od šéfky amerického PEN centra, který se rozumněji nad situací pozastavuje.
Ale už fakt, že v médiu hlavního proudu je třeba vysvětlovat, že je naprosto nemocné pustit se do autorky za to, že prostě zasadí děj do nějaké země, z toho se točí hlava.
A i naše deníky tuto nemocnou propagandu šíří. Tento týden jsem si přečetl rozhovor s nějakým ukrajinským literátem, který v něm vysvětluje, jak prý naprosto všichni ruští autoři nějakým způsobem slaví ruské impérium.
Úplně nemocné. Ale, holt, v takové době žijeme. Kdysi bylo potlačování knih považováno za jeden z typických projevů fašismu. Dnes se to podává jako znak dobrých mravů.
A pár komentářů:
- Normálne je to, čo robí väčšina, lebo sa to stáva normotvorným. Zvykajte si na nenormálnu normálnosť...!!
- Od toho je už len krôčik k zničeniu civilizácie...
- Vyrovnať sa s týmto obdobím bude nutné. Zozpovedať by sa malo viac ľudí za svoje rozhodnutia. Poopravovať bude nutné mnoho vecí. Bude nutné aj vyriešiť problém s mimovládkami a dať im mantinely.
- Inak, zaujímalo by ma, ako sa ako bývalý minister školstva dívate na to,čo robi tzv. redaktor Denníka N Šnidl, keď spoločne s tým Rusom obchádzajú školy a takpovediac dávajú mladým ten "správny pohľad na vojnu na Ukrajine,".
- mimovládkam žiadne mantinely, ale vyprasit ich preč! Veď pre Slovákov nič neriešili, ale skomplikovali co sa dalo!
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
