Jednání o koalicích stagnují, protože nikdo nechce být tím, kdo se vzdá suverenity. Výsledkem proto může být roztříštěnost a propad velkého množství hlasů.
Podle aktuálního modelu agentury STEM by se do Poslanecké sněmovny dostalo šest stran a hnutí, zatímco až 25 % hlasů by propadlo, protože je získaly subjekty, které nepřekročily pětiprocentní hranici. Mezi nimi jsou Motoristé sobě (4,5 %), Přísaha, Trikolora, Zelení, SOCDEM a další menší uskupení, která čelí existenčním problémům.
Pro strany, které se pohybují kolem hranice volitelnosti, je situace složitá. Některé mají šanci překročit 5 %, ale zároveň čelí riziku, že kvůli roztříštěnosti voličských hlasů nakonec skončí pod touto hranicí.
Motoristé sobě
Přestože se jedná o novější hnutí, které oslovuje specifickou skupinu voličů (řidiče, odpůrce regulací, lidí frustrovaných dopravní politikou), zůstává otázkou, zda má potenciál získat další hlasy a dostat se přes 5 %. STEM jim dává nižší čísla než Kantar (7,5 %), což naznačuje, že jejich podpora je nestabilní.
Přísaha a Trikolora
Dvě anti-establishmentová hnutí, která se pohybují v podobném prostoru, ale vzájemně se oslabují. Přísaha se snaží oslovit voliče bezpečnostních složek, Trikolora cílí na konzervativní a euroskeptické voliče. Pokud by se spojily, možná by měly šanci, ale v současnosti jsou příliš slabé.
Zelení a SOCDEM
Vzhledem k tomu, že jednotlivé strany mají samostatně problém překročit 5 %, nabízí se otázka, zda by nebylo lepší vytvořit volební koalice. Jenže zde naráží na zásadní problém, neboť koalice dvou stran znamená nutnost získat alespoň 8 % hlasů. To je meta, která se v případě menších uskupení jeví jako velmi nereálná.
Přísaha a Trikolora dříve jednaly o spojení, ale rozhovory skončily na obavách z dominance jedné nad druhou. SOCDEM a Zelení se také pokusili o jednání, ale programové rozdíly (zejména v otázce ekonomiky) byly příliš velké.
Motoristé sobě a Stačilo! mají některé společné prvky (protest proti vládě), jejich voliči jsou ale jiní a spojením by spíše ztratili než získali.
Realita tedy ukazuje, že spojování menších stran je riskantní a málokdo si troufne vsadit na projekt, který by mohl skončit propadnutím ještě většího počtu hlasů.
Další možností je, že některé menší strany se vzdají samostatné kandidatury a podpoří silnějšího hráče. Jenže v tomto scénáři narážíme na jiný problém. Nikdo totiž nechce být tím, kdo se "obětuje".
Složitost vyjednávání mezi malými stranami ukazuje, že není snadné najít kompromis. Každý chce uspět, každý se bojí zániku. Výsledkem je situace, kdy se malé strany raději drží vlastní značky, i když riskují propad.
Co můžeme očekávat?
1. Některé strany odstoupí a podpoří silnější subjekty, ale to vyžaduje politickou vůli, kterou zatím neprojevují.
2. Vzniknou nové aliance, které by mohly mít šanci na 8 %, ale vzhledem k dosavadním jednáním je tato varianta velmi nepravděpodobná.
3. Každý půjde sám za sebe, což povede k propadnutí velkého množství hlasů a posílení dominantních stran.
V tuto chvíli se zdá, že poslední varianta je nejpravděpodobnější. Pokud se menší strany nedohodnou, voliči, kteří je podporují, mohou ve výsledku paradoxně pomoci velkým hráčům jako ANO nebo SPOLU, protože se jejich hlasy přerozdělí.
Roztříštěnost české politické scény tak zůstává velkým problémem a menší strany se ocitají doslova před existenční výzvou.