A křesťanům a Alavitům a menším náboženským sektám v Sýrii hrozí tragická budoucnost, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz publicista František Roček.
Zuřivý politický přisluhovač fialového premiéra plukovník Foltýn za toto konstatování mě jistě považuje za proruské prase. Z toho ale vyplývá, že do Foltýnova politického koncentráku patří i lidé z Christian Solidarity International (CSI). To je křesťanská lidskoprávní organizace prosazující náboženskou svobodu a lidskou důstojnost.
V oficiálních Katolických novinách vyšlo „Prohlášení Křesťanské mezinárodní solidarity (CSI)“ k pádu syrského režimu. V článku 13. 12. 2024 (https://katolickenoviny.cz/prohlaseni-krestanske-mezinarodni-solidarity-k-padu-syrskeho-rezimu/) je uvedeno následující:
„Dynastie Asadů je pryč. Brutální boj o nadvládu v Sýrii a na Blízkém východě pokračuje.
„Dynastie Asadů je pryč. Brutální boj o nadvládu v Sýrii a na Blízkém východě pokračuje.
Osmého prosince si v prohlášení Bílého domu prezident Biden připsal zásluhy na Asadově pádu – v prohlášení, které připomínalo nešťastný projev prezidenta Bushe o „splněné misi“ v Iráku.
V srpnu 2011 zastával Joe Biden funkci viceprezidenta a prezident Obama tehdy poprvé vyhlásil vládní politiku změny režimu v Sýrii. V západních médiích se psalo o povstáních takzvaného „Arabského jara“ jako o příchodu nové mírové éry prosperity a demokracie.
O třináct let později se Sýrie, kdysi klidné útočiště pro více než milion vysídlených lidí prchajících před konfliktem v Iráku i jinde na Blízkém východě, proměnila v jednu z nejhorších člověkem způsobených katastrofických zón světa, která produkuje miliony zbídačených uprchlíků, z nichž mnozí našli útočiště v Evropě.
V uplynulých třinácti letech vedly Spojené státy a jejich spojenci – Evropská unie, Spojené království, Turecko, Saúdská Arábie, Katar a Spojené arabské emiráty – hybridní válku s cílem podkopat nebo svrhnout syrskou vládu a získat tak výhodu nad Ruskem a Íránem.
V tomto boji Spojené státy a jejich spojenci jednak vystavili obyvatele Sýrie zničujícímu režimu sankcí, jednak podporovali širokou škálu ozbrojených povstaleckých skupin, včetně džihádistických skupin, jako je Haját Tahrír aš-Šám (HTS). Po celou dobu války HTS a další džihádisté pravidelně útočili na křesťany, alavity, drúzy a další náboženské menšiny v Sýrii.
Tato strategie syrský konflikt žalostně prodloužila a v jejím důsledku zemřely statisíce Syřanů.
Tato strategie nyní vyvrcholila zhroucením Asadova syrského režimu a bleskovým postupem HTS a jejích spojenců přes hlavní města západní Sýrie v posledních jedenácti dnech...“.
Aby „prohlášení“ vyhovělo západnímu protisyrskému alibismu, je tam např. uvedeno: „…Nad svrženou Asadovou diktaturou není radno ronit slzy. Umožňovala sice větší společenskou svobodu než jakákoliv jiná arabská země se sunnitskou většinou, ale zároveň nemilosrdně potlačovala osoby podezřelé z politického disentu…“
Slova odsuzující syrský režim jsou ve skutečnosti pochvalou syrského režimu.
Napsat, že Asadova vláda „umožňovala větší společenskou svobodu než jakákoliv jiná arabská země se sunnitskou většinou“. Jsou to slova uznání zabalená do rádoby asadovské kritiky.
Prvnizpravy.cz - Jan Schneider: Izrael a Rusko
Smrtonosná vina Západu
Nelze ronit slzy ani nad disentem. Historie syrské tragédie ukazuje, že v tom je i část viny na straně svátouškovských podrazáků z politického Západu. Že jsou politici tzv. atlantské civilizace nepoučitelní, je zřejmé i z jejich přístupu k Sýrii. Po prvních nepokojích v roce 2011 a rozhoření ozbrojených střetů v roce 2012 „sponzoři“ podpořili rozšíření konfliktu v Sýrii.
V roce 2014 již bylo jasné, že politici EU a USA opět fatálně chybovali, když podpořili syrský revoluční kvas. Dne 2. října 2014 americký viceprezident Joe Biden debatoval se studenty Harvardovy univerzity. Zapomněl přitom, že je v sále kamera? Nechal se unést emocemi? Napsal o tom ve své knize „Blízký východ nad propastí“ (2016) Břetislav Tureček, který na str. 164–165, cituje z Bidenova projevu. Viceprezident v otázce syrské krize byl nebývale otevřený:
„Už dlouho říkám, že naším největším problémem v Sýrii jsou naši regionální spojenci… Turci byli naší přátelé a já sám mám výborné vztahy s Erdoganem. Totéž Saúdové nebo Emiráťané a další. Ale co oni dělali? Byli tak odhodlaní odstranit Asada a v podstatě vyvolat sunnitsko-šíitskou válku, že pumpovali stovky milionů dolarů a desítky tisíc tun zbraní komukoliv, kdo by bojoval proti Asadovi. Takže zásobovány byly Fronta an-Nusra, al-Káida a extremistické skupiny džihádistů, kteří přicházeli z jiných částí světa… Možná si myslíte, že přeháním, ale podívejte se, co se děje. Až teď se všichni probudili, když se objevil takzvaný ISIL, což byla al-Káida v Iráku, odkud byla vyhnána a našla volný prostor ve východní Sýrii… který spolupracuje s an-Nusrou, již jsme před tím deklarovali jako teroristickou organizaci. A nám se nepodařilo přimět naše spojence, aby je přestali zásobovat…“
A o situaci po létu 2014: „…A teď Saúdská Arábie přestala (extremisty) financovat, umožňuje působení našich jednotek na svém území, Katařané přestali podporovat ty nejextrémnější teroristické organizace. A turecký prezident, starý přítel Erdogan, mi řekl: ,Měl jste pravdu, nechali jsme přes hranici přecházet příliš mnoho lidí…‘ A teď se Turci snaží hranici uzavřít.“
Jak to vidí nezaujatí lidé v samotné Sýrii? Vatikánský rozhlas požádal v březnu 2017 o vyjádření k situaci chaldejského biskupa Aleppa. Monsignor Antoine Audo: „Ozbrojené skupiny jsou v podstatě spokojené, když vidí destrukci syrského státu. A je jich mnoho. Ostatní čekají, co se stane. Existuje projekt na rozdělení Sýrie. Neustále se srovnáváme se situací v Iráku. Zpočátku jsme si mysleli, že není možné, aby se tato situace opakovala v Sýrii, ale nyní vidíme, že se děje totéž.“
Nebyla to žádná nahodilost. Do Iráku v době války s Íránem dodával výzbroj Sovětský svaz i země NATO. Dodávky zbraní pokračovaly potichu i během války. Oběma stranám. Dokonce Izrael (je prakticky jisté, že s tichým souhlasem USA) dodal zbraně i úhlavnímu nepříteli: „Izraelci tajně dopravovali výzbroj a vojenskou pomoc do Íránu, aby zamezili dominanci Iráku během války v letech 1980–1988…“ (Roger Howard, Íránská ropa, str. 179, Praha 2009)
Otázkou je, zda přiznání viceprezidenta Joe Bidena není jenom slabým odvarem daleko horší reality. Panuje podezření, že džihádisté byli podporováni arabskými státy v extrémním násilí, aby vytvořili nesnesitelnou situaci nutící k migraci muslimů do EU.
Hloupost (arogance moci) je nepoučitelná. Biden je toho zářným příkladem: V říjnu 2014 vzdychal jací byli pitomci, když podporovali občanskou válku v Sýrii. Přitom v prosinci 2024 si v prohlášení Bílého domu prezident Biden připsal zásluhy na Asadově pádu. Bidenovci ve své stupiditě dali vánoční dárek islamistům – Sýrii.
Není naděje
O primitivitě podpory USA a Západu obecně svědčí i následující citace z Prohlášení CSI:
„Zatímco Asadova dynastie již neexistuje, v Damašku se ustavuje nová moc vedená muslimskými supremacisty. (poznámka: Supremacismus je víra, že určitá skupina lidí má mít nejvyšší autoritu nad všemi ostatním). Její vůdce Abú Mohammed al-Džolání je Spojenými státy uznáván jako terorista, a to z dobrého důvodu. Jeho věrní džihádisté s náboženskou horlivostí zabíjejí, znásilňují, mučí, rabují a znesvěcují. Al-Džolání označil dobytí Damašku za „vítězství celého islámského národa“ – což uvítalo hnutí Taliban v Islámském emirátu Afghánistán.
Sýrie navíc zůstává nebezpečně rozdělená, plná ozbrojených milicí a obklopená soupeřícími vnějšími mocnostmi, z nichž každá má své vlastní zástupné ozbrojené síly.
Poté, co USA a jejich spojenci použili džihádisty jako nástroj k podkopání Asadova režimu, nesou nyní po vítězství džihádistů zvláštní odpovědnost za stav lidských práv v Sýrii.
CSI se znovu hlásí k solidaritě se syrskými křesťany a se všemi obyvateli Sýrie. Budeme se i nadále zasazovat o jejich ochranu a podporovat humanitární pomoc a rozvojové projekty v Sýrii, dokud to bude v našich silách…“
Není naděje. Islámský fašismus se bude snažit vyhnat zbytek neislámských komunit. Podle dosavadních zkušeností jakákoliv pomoc a ochrana od křesťanů a Vatikánu je jenom zbožné přání.
Z výše uvedeného se soukromě domnívám, že Boží požehnání neexistuje, nebo na naší Planetě opic nefunguje.
Z výše uvedeného se soukromě domnívám, že Boží požehnání neexistuje, nebo na naší Planetě opic nefunguje.
Tož, ctění čtenářové, mnoho Božího požehnání v čas údajného klidu a mír, a vánočních pseudo slev v řetězcích zahraničních samoobsluh.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
