Existuje Asie a Tichomoří. Ale s vyvrcholením 2. studené války političtí a mediální Západníci si zamilovali termín „Indo-Pacifik", uvádí publicista František Roček. Političtí protičínští a protiruští výskytové fetují tento termín především v politických škopcích zvaných Evropa, Japonsko, Jižní Korea, USA, a v některých státech jihovýchodní Asie, které předpokládají, že spolupráce s USA se jim vyplatí.

Historické souvislosti

Koncept Asie a Tichomoří (Asie a Pacifiku) vznikl kombinací námořního a kontinentálního myšlení pro mírové čili politicko – ekonomické soužití. Čína a Rusko jako dvě kontinentální mocnosti jsou součástí asijsko-pacifického regionu. Dokladem toho má být jejich členství v APEC. Zaměřují se především na kšeft, na připoutání států (regionů) do své sféry vlivu pomocí ekonomické spolupráce.

Po vietnamské válce, která skončila pro USA porážkou, až na pár pohraničních incidentů v tomto regionu nelze nalézt války se silným zapojením Číny (ČLR) nebo Sovětského svazu (SSSR). Až na afghánské angažmá SSSR, které skončilo podobně jako pozdější angažmá USA v Afghánistánu.

Nový termín Indo-tichomořský prostor je založen na tradiční americké námořní strategii, ve které je námořní pěchota vlastně koloniální armádou. Námořní pěchota je důležitá proto, že pomáhá ovládat přímořské státy, neboť mají suverénní práva na přilehlá moře a své kontinentální šelfy. Nelze se proto divit, že USA se velmi vehementně tulily i k malým ostrovům, které politicky doslova okupovaly. Např. Marshallovy ostrovy mají 181 kilometrů čtverečních země, ale k tomu 2,1 milionu kilometrů čtverečních moře.

Typické je, že dnes např. Jižní Korea je v pasti kvůli rostoucímu napětí mezi Pekingem a Washingtonem v rámci studené války. Tlak přichází především z americké strany.

Mun Čchung-in, známý korejský akademik, jenž vede think-tank The Sejong Institute, k problému uvádí:
„Z geopolitického hlediska Washington tlačí na Soul, aby přijal indo-pacifickou strategii a spolupracoval s Quad a AUKUS (poznámka: AUKUS - oficiální militantní spolek USA, Velké Británie a Austrálie), s cílem obklíčit Čínu. Ačkoliv jsou USA jejich nejdůležitějším spojencem, Jižní Korea není v pozici, kdy by si mohla Čínu znepřátelit. V geoekonomické aréně se USA snaží oddělit Čínu od globálních dodavatelských řetězců. Jižní Korea se sice připojila k Indo - Pacifiku a posiluje ekonomické vazby s USA. Největším obchodním partnerem Soulu však zůstává Čína, která představuje 25% jeho celkového objemu obchodu… Washington také naléhá na Soul, aby prohloubil bilaterální technologickou spolupráci na úkor Číny…“

Akademik Mun Čchung-in též zdůraznil to, co bude platit v roce 2023 nejen v oblasti Asie a Tichomoří, ale po celé zeměkouli:
„…Opravdu chci zdůraznit důležitost zabránění střetu civilizací. Západní myšlenka rozdělení světa na liberální a neliberální státy je extrémně zavádějící a dokonce destabilizující. Zvyšování napětí a konfliktů mezi oběma bloky je ještě horší. Každá společnost má své vlastní kulturní a historické kontexty, a my se musíme naučit, jak respektovat rozdíly a žít harmonicky…“

V roce 2023 se severoamerickou iniciativou s naprostou jistotou politicko – vojenská, a s tím spojená ekonomická situace, bude ještě ostřeji vymezená než v roce 2022.