Když 29.8.2023 vyšel v singapurském pařeništi článek o filipínské –vietnamském strategickém partnerství jako o zajímavém otazníku (https://fulcrum.sg/2023-top-10-troubled-waters-ahead-for-philippine-vietnam-strategic-partnership-on-the-south-china-sea/), je třeba si uvědomit, že to vyšel v periodiku Fulcrum, za kterým stojí ISEAS – Institut Yusofa Ishaka dříve Institut studií jihovýchodní Asie. Vychází ze singapurské snahy souložit se všemi. Severoamerický dolar a západní ekonomiky jsou poněkud sexuálně přitažlivější, než čínská regionální vliv, ale finance jsou všude. Je třeba podojit každého.

Nepíší, že jde jenom o Čínu, ale je to „zranitelné ze strany třetích stran“ a Čína je jmenována jenom jako jedna z alternativ.

Vietnam si nedělá iluze, protože současná filipínská vláda je vlastně jenom roznáškovou službou administrativy USA.

V článku upozorňují, že na Filipínách nacionalistické a Pekingu nakloněné hlasy stále častěji vykreslují vietnamské snahy jako vážnou hrozbu pro zemi. Např. na Filipínách vyšlo několik článků o vietnamské militarizaci Jihočínského moře s cílem, aby opevnila sporná území na Spratlyho ostrovech.

V japonském císařství agentura Kjódo koncem prosince 2023 vydala radostnou hlášku, že Čína plánuje v roce 2024 každý den mít své lodě poblíž Japonskem kontrolovaných ostrovů Senkaku ve Východočínském moři. Čínský císař zvaný dnes pezidentem Si Ťin-pching vyzval k posílení nároků Pekingu na ostrůvky. Císař to řekl během návštěvy  29. listopadu na velitelství oblasti Východočínského moře čínské pobřežní stráže v Šanghaji. Řekl, že je potřeba posilovat úsilí o ochranu suverenity ostrovů, které Čína nazývá Tiao-jü.

Si Ťin-pching komentoval bilaterální spor o ostrovy Senkaku/Tiao-jü s pomocí pózy: "Můžeme se pohybovat pouze vpřed, ne vzad. Nikdy nedovolíme, aby nám byl odebrán byť jen 1 milimetr našeho území..."

V Jihočínském moři je permanentní napětí, protože je tam hodně hráčů. Naproti tomu udržují japonské a čínské námořní síly ve Východočínském moři napjatou rovnováhu.

Severoamerickou optikou vypadá situace takto: Od roku 2012 Čína udržuje letecké i námořní hlídky kolem ostrovů Senkaku – skupiny neobydlených ostrovů spravovaných Japonskem a chráněných americkými obrannými smlouvami. Přesto si Čína zarputile nárokuje ostrovy jako své vlastní. Zkušenosti z ostrovů Senkaku/Tiao-jü ukazují, že na námořní přítomnosti záleží. (16. 5. 2021, www.defenseone.com)

Tím je odůvodněna i zvýšená militarizace Japonska s pomocí USA. Agentura Kjódó 16. listopadu 2023 napsala (www.japantimes.co.jp/news/2023/11/16/japan/politics/us-marines-okinawa-unit/), že námořní pěchota USA zřídila na Okinawě pobřežní pluk schopný pružné a rychlé reakce. Stávající 12. pluk námořní pěchoty se základnou v prefektuře Okinawa byl reorganizován na 12. pobřežní pluk námořní pěchoty. Tím má být posílena obrana odlehlých ostrovů v jihozápadním Japonsku, ale souvisí to spíše s případným konfliktem USA v souvislosti s Tchaj-wanem.

Jedná se o širší plány Pentagonu. Řekl to ve svém slavnostním žvatlání plukovník Peter Eltringham, velící důstojník nového pluku: "Jsme hrdí na to, že jsme zde v řetězci Prvních ostrovů, a že jsme připraveni reagovat na nepředvídané události kdekoli a kdykoli to bude potřeba."

První řetězec ostrovů označuje oblast táhnoucí se od jihozápadního japonského ostrovního řetězce Nansei – který zahrnuje Japonskem kontrolované ostrůvky Senkaku až po Tchaj-wan a Filipíny.

Japonský chce také dominovat, ale zatím se jenom nadechuje

„Japonské zvýšení vojenských výdajů a zmírnění pravidel pro vývoz smrtících zbraní do zámoří minulý v prosinci 2023 se nesetkalo s téměř žádným pobouřením ze strany asijsko-pacifických zemí – s výraznou výjimkou Číny. Tento nedostatek opozice je z velké části způsoben měnícím se geopolitickým prostředím a obavami regionálních zemí z rostoucího vlivu Pekingu v regionu,“ píší 5. ledna 2024 v hongkongském, ale ve skutečnosti mezinárodním deníku South China Morning Post (SCMP).

Japonsko, natož USA, nejsou vnímány jako nositelé svatosti, ale mocenské západní politiky, která přímo nesouvisí s vyčůranou politikou jednotlivých asijských vlád, ale je to prostředek pro krocení čínské dominance.

Japonci počítali s tím, že jednoho dne opět roztáhnou svá mocenská křídla. Tato fáze právě nastává s pomocí USA, které spolupráci s Japonskem nutně potřebují v kampani proti Číně.

Proto se nelze divit, že v prosinci 2023 Tokio schválilo zvýšení výdajů na obranu v roce 2024 o 16,5 procenta na rekordních 56 miliard USD. Japonsko také zmírnilo kapitulační poválečný zákaz vývozu zbraní a první na jeho seznamu jsou dodávky protiletadlových řízených střel Patriot do USA. Severoameričané potřebují Patrioty, aby mohli zásobovat západní Ukrajince.

Japonsko totiž odstranilo určitá omezení vývozu smrtících zbraní, což japonským výrobcům umožní vyvážet výzbroj a komponenty vyrobené na základě zahraničních licencí.

Japonsko doufá, že podobně jako Jižní Korea, si během dalších let přijde na miliardy dolarů za výrobu a prodej válečnických hraček. Je na to ideální doba. Kdejaký blb se připravuje na jakousi válku.

V článku z 5. ledna 2024 v South China Morning Post čtenář pozná autorskou tendenci. Článek je laděný projaponsky, jak jinak vysvětlit: „…japonští asijští sousedé stojí ve frontě na posílení obranných opatření s Tokiem. V listopadu se Filipíny a Japonsko dohodly na jednání o klíčovém obranném paktu, který by jejich jednotkám umožnil vstoupit na území druhé strany za účelem společných vojenských cvičení…“

Nikdo nestojí ve frontě, stíty jenom využívají japonsko – americké ochoty spolupracovat s okolními státy, aby je získaly na svou stranu proti Číně. Filipíny s novou vládou prezidenta Marcuse se staly velmi ochotnými sluhy USA, podobně jako v Evropě Velká Británie. Další asijské státy využijí Japonsko, jak to jenom půjde. Pokud je v článku uvedeno: „…Vietnam a Japonsko ve stejném měsíci povýšily své vazby na „komplexní strategické partnerství“ a zavázaly se rozšířit obranné výměny a transfery obranného vybavení…“

Ale ještě legračnější je, že vietnamské noviny také píší o nehynoucím přátelství s Čínou. Např. 14. září 2023 v Hanoi  Times zapěli: „Vietnamsko-čínské přátelství bylo nedávno svědkem pozitivního vývoje v různých rámcích pro spolupráci a propojení mezi Vietnamem a Čínou obecně a iniciativou Pásu a cesty zvláště…“

Nebo 16. září 2023 řekl vietnamský premiér Pham Minh Chinh na setkání s tajemníkem stranického výboru Guangxi Liu Ning v Číně: „…Vietnamské a čínské lokality by měly posílit silniční a železniční infrastrukturu, aby posílily ekonomickou spolupráci…“ (16.9. 2023, www.hanoitimes.vn)

V té době (na www.dtinews.dantri.com.vn/en/news/018/85583/german-businesses-interested-in-vietnam.html) byl vyšmoulen článek o tom, že německé podniky rajcuje Vietnam. Píše se v něm např.: „Německý zpravodajský web NTV zveřejnil článek, který upozorňuje na atraktivitu země jihovýchodní Asie pro německé podniky… V článku se také uvádí, že kromě ekonomické oblasti je Vietnam pro Německo také poměrně atraktivní zemí z hlediska geopolitiky. Mnoho zemí, jako je Korejská republika a Japonsko, zřídilo výrobní základny ve Vietnamu, aby si užívaly ekonomických výhod.“

Zajímavý je článek „Mezinárodní spolupráce září v činnosti vietnamské pobřežní stráže“ z 13. listopadu 2021 (www.en.vietnamplus.vn), v němž se praví: „…Mnoho zemí, jako jsou USA, Japonsko, Indie a Korejská republika, byly ochotny nabídnout Vietnamu praktickou a účinnou podporu, pokud jde o vybavení, lodě, logistická zařízení a školení, aby zlepšily kapacitu a znalosti vietnamské pobřežní stráže v oblasti práva, bezpečnost a ochrana při prosazování práva na moři.“

Nebo 23. listopadu 2021 se objevil článek pod názvem „Hospodářská spolupráce – klíčový pilíř vietnamsko-japonského vztahu“ v Hanoi Times. V článku je obhajována spolupráce s Japonskem, vůči kterému mezi Vietnamci stále panuje nedůvěra, podobně jako u nás není důvěra k Německu slušně řečeno „bezvýhradná“.

V článku je uvedeno, že zástupci Japonské agentury pro mezinárodní spolupráci (JICA) a Japonské organizace pro zahraniční obchod (JETRO) uvedli, že ekonomiky obou států jsou otevřené.

„Hlavní představitel vietnamské kanceláře JICA Shimizu Akira uvedl, že agentura se zaměří na městskou dopravu, energetiku, infrastrukturu, zemědělství, námořní bezpečnost, digitální transformaci a rozvojové projekty v deltě Mekongu… Na podporu Vietnamu od roku 1992 poskytla JICA 3 biliony JPY (26 miliard USD), čímž vyslala 15 000 japonských odborníků, aby pracovali v této zemi jihovýchodní Asie a vyškolili kolem 27 000 domácích pracovníků pro rozvojové programy Vietnamu.“

Dá se to číst i tak, že si Japonci připravují místní lidský kapitál a místní infrastrukturu, aby mohli investovat ve Vietnamu do výrobních podniků a montoven a podpořili vývoz zemědělských výrobků do Japonska.

Tímto způsobem balí v Asi vzpomínky na agresi Japonska v druhé světové válce do sametu mezinárodní spolupráce a rozvojových projektů.

Minulost naznačuje budoucnost: Japonský příklad v Koreji

Pokud v South China Morning Post ukazují, jak se snaží být Japonsko pro okolní asijské státy ekonomicky přítulnými kamarády, stejný deník 4. ledna 2024 upozornil, že japonská šlechetnost má své vnitřní meze.

„Zdá se, že Hitachi Zosen šla proti vládním pokynům a to může být pro ostatní společnosti jen špatné, protože jde o precedens, který je pro jejich případy negativní,“ řekl Yoichi Shimada, konzervativní akademik z prefekturní univerzity Fukui a dodal: "Hitachi Zosen zrazuje národ, vládu a ostatní společnosti."

O co se jedná? Po prohraném případu uložil Hitachi Zosen u soudu asi 6,6 milionu jenů (46 230 USD), uvedl deník Yomiuri, jako záruku, která má zabránit zabavení a likvidaci majetku společnosti v Jižní Koreji za účelem odškodnění žalujícího - bývalého dělníka. Jihokorejský nejvyšší soud na přelomu roku 2023 a 2024 potvrdil rozhodnutí soudu nižší instance a nařídil Hitachi Zosenovi zaplatit žalobci 50 milionů wonů (38 150 USD).

Japonsko jihokorejský rozsudek prohlásilo za nepřijatelný. (https://www.scmp.com/week-asia/politics/article/3247238/does-japan-firms-korean-forced-labour-payout-set-example-hitachi-zosen-betraying-nation)

V článku South China Morning Post je dále uvedeno:  „…Korejské soudy již dříve rozhodly, že aktiva japonských společností mohou být zabavena jako odškodnění bývalých nuceně pracujících, ale Hitachi Zosen je jedinou společností, o které je známo, že převedla finanční prostředky. A to navzdory tomu, že japonská vláda opakovaně prohlásila, že korejské soudy rozhodovaly v rozporu se smlouvou z roku 1965, která normalizovala diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi. Tokio zaplatilo Soulu 500 milionů dolarů jako odškodné za desetiletí často brutální koloniální okupace.

Japonsko neustále tvrdilo, že paušální částka pokryla všechny nároky vůči zemi nebo jejím společnostem, ale korejské soudy rozhodly, že jednotlivci mají zákonné právo žalovat firmy, které je zaměstnaly jako nucené pracovníky.

Tento návrh ale odmítli bývalí nuceně nasazení pracovníci a jejich příznivci v Jižní Koreji… nápravu by měly provést přímo japonské společnosti a měly by být doprovázeny jasnou omluvou za jejich utrpení.