Čtenářům jsem přinesl již několikrát ohlédnutí za onou dobou v roce, kdy skončilo v Evropě v roce 1945 velké zabíjení. Některá ohlédnutí ze severu Čech přináším opět i dnes:

Například rodina ústeckého archiváře Franze Josefa Umlafta seděla v roce 1940 u štědrovečerního stolu ještě kompletní. V roce 1944 zůstávají u vánočního stolu jenom rodiče. Jejich chlapci museli na frontu.

O Vánocích 1945 se již jenom sčítaly ztráty, čekalo se, zda z pohřešovaných se nakonec nestanou váleční zajatci a nevrátí se domů. Válka skončila a připomínala jí pouze rozbombardované domy a nouze o potraviny i potřebné věci.

Pokud jde o oslavu Vánoc, dlouhodobě byly prakticky stejné tehdy jako dnes. Podle ústeckého archiváře Vladimíra Kaisera zcela typicky popisuje Vánoc Gerda Eckeltová ve vzpomínkové knize Kde domov můj. Eckeltová se v pasáži o Vánocích vrací do doby předválečné československé republiky. Tehdy prožívala své (sudeto) německé dětství v Ústí nad Labem.

Štědrovečerní vzpomínka

V nejkrásnější den v roce, jak nazývá Eckeltová Štědrý den, byla Dlouhá ulice, ve které bydlela, liduprázdná. Večeře začala dříve než obvykle, maminka dbala, aby nikdo od štědrovečerní večeře nevstával. Kolem půl sedmé byla nadílka dárků a samozřejmě rozsvícené vánoční stromeček tvořil krásný kolorit. „Zazvonil u nás Ježíšek a my ostatní jsme se vřítili do pokoje…,“ vzpomíná.

Rozsvícené malé svíčky na stromečku si pamatují i dnešní otcové a matky, protože nástup elektrických svíček je až doménou druhé třetiny dvacátého století.

Jako dnes, i tehdy lidé pouštěli kapry do Labe, byla rozšířená tradice sypat ptáčkům do krmítek, myslivci přilepšovali zvěří v lese, hospodáři na vesnici přilepšovali ve štědrovečerní čas i domácím zvířatům.

Vlastní místní kolorit měly a mají většinou Betlémy, kde se objevují postavičky typické i pro místní region. Jako například v hornických oblastech to byly postavičky horníků a různých profesí. Betlém v mnoha podobách se objevoval a stále objevuje nejen v kostelech a v muzeích, ale i v domácnostech. „Mnohdy to byly jen tři čtyři postavičky, ale byl to domácí Betlém, který spolu s vánočním stromkem, tvořil nezaměnitelnou atmosféru,“ dodal Kaiser.

Podle Kaisera stále stejná tradice Vánoc ukazuje na nesmyslnou tragédii a důsledky druhé světové války, včetně odsunu.

Jediné, co v roce 1945 na Vánoce, rozdělovalo českou a německou populaci na Ústecku, bylo totéž, co v roce 1938: Jedni byli momentálně vítězi a druhé momentálně poraženými.

Osm měsíců od konce války se policejní služebny připravovaly na prosincové zúčtování s realitou. Na ONV přicházela hlášení, která nebyla optimistická, ale v podstatě znamenala, že situace byla již stabilizovaná.

Hlášení většinou obsahovala jenom optimistické fráze. V městečku Chabařovice poblíž Ústí n. L. štábní strážmistr Bartoš podobně jako u Adolfova a Petrovic či Povrlů, Zálezel, odpověděl ve stylu, že nálada obyvatelstva je dobrá a administrativní opatření plní obyvatelstvo dobře.  

V tomto bodu mají cenu jenom tři hlášení: Příhraniční krušnohorská vesnice Telnice v hodnocení situace je konkrétnější. Velitele zastupující štábní strážmistr Polák uvedl: „Nálada českého obyvatelstva jest celkově dobrá. Toto projevovalo však nesouhlas a odsuzovalo jednání příslušných úřadů pro zásobování lidu v příčině různých vánočních přídělů. Zatím, co obyvatelům, a hlavně dětem ve velkých městech a v Praze byly přiznány mimořádné příděly různých potravin jako ovoce a jiné cizí plodiny, dětem v pohraničí se nedostávalo ničeho, ač žijí v hornatém chudém kraji. Tyto děti jsou vlastně trestány za to, že jejich rodiče pracují pro republiku na nejohroženějších místech.“

Velitel stanice na stanici SNB Bukov na okraji Ústí napsal: „Nálada obyvatelstva jest rozháraná a všeobecná nespokojenost s národními výbory. Mezi obyvatelstvem je mnoho stížností na jednotlivé referenty okresního národního výboru na ledabylé vykonávání úředních věcí, zejména na vyřizování žádostí a vyživovací příspěvek Češi, kteří se přistěhovali z Francie do Božtěšic, jsou nespokojeni se zdejšími poměry a tvrdí, že ve Francii bylo klidněji a lepší se jim žilo.“

Velitel stanice SNB ve Velkém Březně měl zkušenost více méně vesnicky poklidnou, kterou popsal pragmaticky takto: „Nálada obyvatelstva jest klidná, bezpečnostní poměry jsou v obvodu stanice rovněž klidné a jeví se známky zlepšení v tomto směru stále zřetelněji. Obyvatelé, kteří jsou zaměstnaní nestarají se příliš o politické věci a v nynější době více než – li o politiku starají se o plesy, aby si vynahradili dobu nesvobody. Zákonná nařízení jsou plněna a nebylo pozorováno, že by se byl někdo nařízením vzepřel nebo je neuposlechl.“

Vánoce jako prioritní úkol

Ačkoliv počáteční obava z konce května 1945 zda bude možné zajistit dostatečné zásobování obyvatelstva byla brzy zažehnána, potravinové lístky byly stále nezbytností, a vše, co bylo nad nejnutnější rámec, bylo nedostatkové.

Nelze se proto divit, že před Vánocemi museli vedoucí představitelé okresu reagovat na přicházející svátky.

Rada ONV z 16. listopadu 1945 se dohodla, aby ryby z nynějšího výlovu byly ponechány v sádkách až na Vánoce a 19. prosince dala do zápisu z jednání, že rozdělování ryb bude prováděno zásobovacím oddělením. Ještě předtím 12. prosince 1945 projednávala rada rozdělení hrozinek pro celý okres.“

Vánoce 1947: Stále bylo cítit dozvuky války

Jak to vypadalo o dva roky později? Jedním ze signálů jak na tom byla česko - slovenská společnost v pohraničí na Ústecku, byly problémy s textilním zbožím.

SNB Neštěmicce, 31.12.1947
„Všeobecné stížnosti na nedostatek textilních výrobků, který se projevil před vánočními svátky a obyvatelstvo si nemůže vysvětlit, kam bylo textilní zboží zašantročeno. Výnos ministerstva vnitřního obchodu, týkající se distribuce textilu byl přijat obyvatelstvem s uspokojením. Celková nálada obyvatelstva jest dobrá.“

SNB Bohosudov, 31.12.1947

Zachyceny stížnosti na nedostatek peněz a vysoké ceny životních potřeb, „dále pak na snížené dávky potravin, což se zde nejvíce projevuje v chlebě, některé rodiny nemají v posledním zásobovacím týdnu chleba vůbec, a tak tento doplňují brambory, kterých je také nedostatek. Konečně byly vzneseny stížnosti také do přídělu mléka, které není hodnotné a často se i při svařování srazí.

SNB Ústí – Klíše, hlášení z 30.12.1947
„Při předvánočním shonu o dárky, občané si stěžovali, že letos proti loňskému roku byla kupní možnost o 100 % horší. Zvláště si stěžovali občané, že bylo velice málo textilií, takže obdržel-li skutečně potřebný občan poukaz, nemohl na něj nic koupiti.“

SNB Ústí – Rooseveltova 4, 31.12.1947
Poukazováno na velký špatné rozdělování textilního zboží zvláště před vánočními svátky. Stejně tak občané poukazovali na nedostatek zimní obuvi, zvláště pro děti. Na nedostatek textilu si stěžovali v ten samý den i ze stanice SNB v Trmicích.

SNB Povrly, hlášení 31.12.1947
K průběhu vánočních svátků konstatoval štábní strážmistr Mašek, že zásobování obyvatelstva před vánočními svátky bylo zvládnuto, každý občan obdržel potraviny, na které měl nárok.  Také vánočního kapra.

Stanice SNB v Povrlech též uvedla, že příslušníci SNB, kteří se vrátili z v výcvikového střediska  v Litoměřicích byli smutní z toho, že nedostali vánoční přídavky jako kávu, rozinky a rybu, protože měli společné stravování.