A na tom, co si Gazané mysleli 6. října, záleží, nyní, když všichni žijí s brutálními důsledky toho, co Hamás udělal 7. října.

Profesor z Princentonu má co říci

Odpověď máme od Amaneyho Jamala. Je profesorem politologie a ředitelem Centra pro mír a spravedlnost na Princetonské univerzitě. Dr. Jamal je Palestinec. Většinu dětství strávila v Ramalláhu. Je jedním z vedoucích projektu Arab Barometer Project, který se mimo jiné věnuje hlubokému průzkumu palestinského veřejného mínění.

V rozhovoru s profesorem v New York Times zazněl v úvodu povzdech, že Netanjahuova izraelská administrativa strávila poslední desetiletí koexistencí a dokonce posilováním Hamasu, protože to oslabilo umírněnější Palestinskou samosprávu. Toto desetiletí strávili Izraelci anektováním území na Západním břehu Jordánu. Jak řekl v roce 2015 současný ministr financí Bezalel Smotrich: „Palestinská samospráva je závazek, Hamas je aktivum.“ To je jeden z důvodů, proč je tolik Izraelců tak náležitě zuřivých na Netanjahuovu vládu právě teď…“ (www.nytimes.com/2023/11/03/opinion/ezra-klein-podcast-amaney-jamal.html)

Nejdůležitější je dnes otázka kolik Gazanů je tak pitomých, že se chce obětovat jako mučedníci Hamásu.

Profesorovy průzkumy ukazují, že obyvatelé Gazy nemají rádi Hamás a nedůvěřují mu. Ale kdesi v Tramtárii, kde leží též USA a Česko - Moravsko, se o Palestincích mnohdy mluví jako o nediferencované mase. Často se předpokládá jejich podpora Hamásu, proto je tolik lidí zblblých protipalestinskou propagandou a ochotno činit lidi z Gazy kolektivně odpovědnými za akce Hamásu. Ve skutečnosti prostí Palestinci i Izraelci jsou stejně bezmocní vůči politické onanii svých tzv. elit.

Profesor Jamal se spolupracovníky provedl poslední průzkum v Gaze od konce září do 6. října. Vyptávání skončilo jeden den před útokem Hamásu. Přišlo několik odpovědí ještě 7. října, ale práce byla primárně dokončena 6. října.

Pro Palestince se volby na palestinských územích nekonají od roku 2006, tedy již téměř 20 let. Profesor upozorňuje: „…když jsme se zeptali lidí, kdyby se dnes konaly volby, koho byste volili? Zjistili jsme také, že asi čtvrtina uvedla, že by v prezidentských volbách volila Ismaila Haniyeha, který je vůdcem Hamásu. Ani Mahmúd Abbás (šéf  palestinské samosprávy) nezískal příliš vysoké skóre. Zdá se tedy, že palestinská samospráva také nemá velkou legitimitu. A když jsme se zeptali lidí v Gaze, kdo je jejich preferovanou stranou, 27 procent uvedlo, že Hamás, což je méně než třetina, a pak 30 procent uvedlo, že by upřednostňovalo Fatah, což je také méně než třetina…" Znovu se tedy ukazuje, že jak Hamás, tak Fatah se mezi občany Gazy netěší velké podpoře ani oblibě.

Na otázku koho by 6. října lidé v Gaze volili, když nechtějí, aby je zastupovali vůdci Hamasu nebo Fatahu,  nejoblíbenějším vůdcem, ale ne s velkým náskokem, je Marwan Barghouti, který je v izraelském vězení za násilné útoky na Izraelce. Je vnímán jako vůdce, který postrádá korupci, vůdce, který, kdyby dostal příležitost, vedl by palestinský lid čestně a příznivě. Jeho výhodou je, že Barghouti nikdy nezastával oficiální veřejnou funkci při zastupování palestinského lidu. Nikdo neměl důvod ho korumpovat, takže je mezi lidmi dojem, že bude vládnout čestně a bude mít vládu, která nebude příliš zkorumpovaná.

Korupce nad zlato

U Palestinců na Západním břehu i v Gaze korupce je často hlavním problémem. Proto Hamas vyhrál v Gaze v roce 2006 ve volbách. Nyní je Hamás považován za neuvěřitelně zkorumpovaný. Zdá se, že korupce je přinejmenším hlavním domácím problémem.

Profesor Jamal k tomu uvedl, že průměrný Palestinec každý den nejen posuzuje stav svého živobytí ve vztahu k izraelské okupaci, ale také vůči korupci. Na Západním břehu je to Palestinská samospráva, v Gaze vláda vedená Hamasem. A na obou stranách je vnímání korupce Palestinci velmi vysoké.
„…mezi Palestinci… je pocit, že už byli znevýhodněni izraelskou okupací a mezinárodním společenstvím, které o okupaci víceméně mlčelo … pak získáte vládnoucí orgány, které jsou také zkorumpované, že také připravují palestinské lidi o jejich materiální blaho. A to je opět hluboká rána pro Palestince, kteří musí žít a potýkat se s mírou korupce. Vidíme to v našich průzkumech a vidíme to v našich rozhovorech a v našich cílových skupinách, že je to jen další vrstva nespravedlnosti….“, uvádí profesor Jamal.

Izraelští politici řvou vztekem do světa, že zničí Hamás. Lidem v Gaze to vadit nebude, ale debilní devastace pásma Gazy, jak to Izraelci dělají, vadí každému soudnému člověku. Pokud by se snad podařilo Hamás decimovat, problém tím Izrael nevyřeší. Lidé v Gaze budou Izraelce nenávidět po současném devastačním bombardování i bez Hamásu.

 „Z průzkumu víme, že ... asi 60 procent nevěří, že svoboda projevu je zaručena. Asi 70 procent věří, že právo na účast v pokojném protestu není pod vládou Hamasu možné. Palestinci v Gaze tak stále více v předvečer těchto krutých útoků (od 7. 10.) cítili, že jejich svobody a schopnost vyjádřit svůj názor a odpor vůči vládě Hamásu jsou omezené. V Gaze a jinde, dokonce i na Západním břehu Jordánu, je stále častěji slyšet příběhy, kdy Palestinci odporují vedení a jsou zatčeni za kritiku vlády.  Takže máte populaci, která je v podstatě pod izraelskou okupací, ale k tomu žije pod autoritativní vládou svých vlastních vůdců. A pak světová komunita nebo prezident Herzog v podstatě řekli, že Gazané ponesou odpovědnost za to, co udělal Hamás…. To neodráží realitu na místě,“ upozorňuje profesor.

Jamal se připojuje k řadě těch, kteří upozorňují, že Hamás se nestal zástupcem palestinského lidu. Všichni zakládají popularitu Hamásu na volbách v roce 2006. Volby přivedly Hamás k moci, ale nikdy nebyly založeny na drtivém vítězství Hamásu. Zajistil si 44 procent v rámci lidového hlasování. Ale hodně hlasů bylo mobilizováno v jejich prospěch jen proto, aby Hamás ukončil korupci palestinské administrativy.

Dnes to vypadá jako sen, že vytvoření palestinské samosprávy mělo přinést palestinskému lidu autonomii a nezávislost ve dvoustátním řešení po boku s Izraelem. Ale stále to je jenom sen. Palestinská samospráva je ochromená izraelskou okupací. Samospráva funguje ke spokojenosti Izraele – je k ničemu. Vládne autoritativněji, a přitom je považována za neschopnou dosáhnout postupu v budování palestinského státu a posunout mírový proces kupředu.

Jamala přítomnost zklamala: „Izraelské osady se rozšířily. Pokud půjdete na Západní břeh, uvidíte, že země Západního břehu se zmenšila a je rozdělena, takže nemůžete cestovat mezi městy. A po celou dobu palestinská samospráva v těchto malých enklávách na Západním břehu Jordánu vládne autoritativněji. Takže to je katastrofální vzorec pro Mahmúda Abbáse a Palestinské samosprávy. Palestinci vidí … další (izraelské) vyvlastňování… Můžeme mluvit o korupci, o autoritářské vládě. Ale neúspěch mírového procesu nemůžete klást odpovědnost na  palestinskou samosprávu. Pravdou je, že Izrael se po dlouhou dobu, zvláště pod vedením Benjamina Netanjahua, rozhodl nezapojit se do mírového procesu…“

Obecně je v povědomí, že Netanjahu udělal téměř vše, co mohl, aby s Abbásem nejednal seriózně a oslaboval palestinskou samosprávu.  Zdá se, že způsob, s jakým Izrael jednal s Hamasem, měl oslabit palestinskou samosprávu, takže nemusel dělat vůči Palestincům důležité ústupky.

Jamalův průzkum, který skončil 6. 10., pracoval i s otázkou, které ze 3 řešení Gazané preferují: dvoustátní řešení založené na hranicích z roku 1967; druhá možnost konfederace mezi Izraelem a budoucí Palestinou; a třetí možností je jednostátní řešení - kde by Izraelci a Palestinci všichni žili v jednom státě a měli rovné příležitosti. Čtvrtá možnost – jakákoliv, která lidi napadne, představovala asi 20 procent – lidé se rozhodli pro ozbrojený odpor proti Izraeli. Většina podpořila variantu dvou států.

Jiný průzkum z prosince 2022 ukazuje, že 31 procent Palestinců chce dosáhnout mírové dohody. Ale 40 procent volí ozbrojený boj proti izraelské okupaci.

Jamal upozorňuje, že průměrný občan Palestiny a Izraele, je racionální a chce život důstojný, bezpečný a respektovaný.

P.S.
Kdyby nějaký trouba dumal, zda článek neroste na antisionistickém záhonu a účelově nešpiní Izrael, ještě jednou připomínám, že povídání profesora Jamala přinesl na demokratických křídlech deník New York Times.