Před 13.3.2025 (jednání v saúdsko-arabské tramtárii) většina komentářů přinášela stereotypně skepsi, zda vyjednávání Trumpových USA a putinovské RSFR (Ruska) povede k něčemu konkrétnějšímu než k dalším mediálním žvástům. V obecném povědomí bylo, že příměří je spíše nepravděpodobné. V českém prostředí dva prognosticky reálné články ještě před jednáním v Moskvě, jsou na webu Prvnizpravy.cz komentáře od občana Štefce. Zbytek české mediální scény byl všedně průtokový.

Nejchutnější článek v zahraničí před jednáním jsem našel u Ukrajinců (2100 slov) pod názvem „Je příměří pro Rusko výhodné?“ (12. března 2025 - https://strana.news/news/481593-kakie-vyhody-neset-rf-sohlasie-na-peremirie.html) Rozsáhlý článek vyzněl pesimisticky.

Článek (analýza) vycházel z politické vůně, že v Kyjevě bylo příměří vnucené od USA po dohodách v Saúdské Arábii vyhlášeno nikoli za kapitulaci, ale za vítězství, a jeho kritika prudce ustoupila. Nyní se dostává do popředí otázka reakce Ruska na návrh příměří.

V článku o tom jaké jsou možnosti ruské strany jsou popsány varianty pohledu na navrhované příměří. 
Např:  „…  Příměří bude pro Ukrajinu oddechem, aby nabrala sílu a zaútočila na Rusko. Je to jen pauza před novou válkou.

Za prvé, obě země během pauzy nahromadí sílu. Za druhé, pravděpodobnost ukončení příměří do 30 dnů nebo později z iniciativy Ukrajiny se blíží nule, s výjimkou případu, kdy v Ruské federaci náhle začnou nějaké velké šoky.

V ukrajinském rozsáhlém textu můžeme vycítit, že dohoda s Ruskem o příměří by byla pro ultranacionalisty, kteří mají Zelenského na vodítku, katastrofou.

Nezapomeňme, že po jednání v Saúdské Arábii, kdy Ukrajinci museli souhlasit s Trumpovými návrhy na příměří, bylo uvedeno: Spojené státy okamžitě obnoví vojenskou a zpravodajskou podporu Ukrajině poté, co Kyjev schválil dočasné příměří navržené USA, uvádí se ve společném prohlášení, které obě strany zveřejnily v úterý po rozhovorech v Saúdské Arábii.

Euro tragédie politických žvatlalů

Od 30. let 20. století víme, že tzv. evropské mocnosti (Británie a Francie) byly již tehdy dlouhodobě neschopné vyhodnotit situaci v Evropě. Situace se opakuje v nových podmínkách.

Podobně Donald Trump zřetelně v mnoha svých výrocích zdůraznil, že pokračování války by škodilo posilování industrializace USA. Nejedná se o mír, ale aby se prostředky vložené administrativou USA do války s Ruskem se vrátily formou ukrajinských dodávek důležitých nerostných surovin do USA.

O tom všem se píše ve světovém tisku – ale velmi málo se lze dočíst v české fialové verzi husákovin.

Na zcela provizorní závěr lze uvést jeden citát z článku „Svět, který chce Trump“ (Michael Kimmage, 25. února 2025, www.foreignaffairs.com/united-states/world-trump-wants-michael-kimmage): 
„… Evropské země byly vychovávány k tomu, aby očekávaly vedoucí postavení USA v Evropě a řád založený na pravidlech (ne nutně amerického původu) mimo Evropu. Podpora tohoto řádu, který se rozpadá už léta, bude ponechána Evropě, volné konfederaci států bez armády a s malou vlastní organizovanou tvrdou silou – a jejíž země zažívají období akutně slabého vedení.“

Jenom několik vět: Nikdo dnes ani zítra nebude vědět co se bude dál dít. Zavládl politický (mocenský) chaos. Jenže, chaos není chaos. Jedná se o řád, který lidem není v momentální chvíli zřejmý. Je zde velmi mnoho souvislostí, které nelze vzít v potaz, protože o části z nich človíčkové ještě nevědí.

Lze předpokládat, že Rusko ze svých požadavků neustoupí. Ustoupí jenom v drobnostech. Jinak by 3 roky snahy o osvobození ruské oblasti státu Ukrajina byly k ničemu.

Od jednání Trumpa a Putina nelze očekávat asi nic převratného.

Thomas Greminger, ředitel Ženevského centra pro bezpečnostní politiku a bývalý generální tajemník Organizace pro bezpečnost v Evropě (OBSE), poskytl rozhovor China Newsweek, v němž si povzdechl: „S největší pravděpodobností po dosažení dohody o příměří a zmrazení konfliktu budou v Evropě pokračovat hluboké rozpory, které s sebou ponesou nestabilitu a potenciální riziko války.“