16. prosince 2024 - 04:20
Zbořil připomenul: „…Americký prezident Joe Biden v jedné ze svých prvních nástupnických řečí... upozornil, trochu neočekávaně, na “anglosaský zájem“, a také na svůj zájem o „indo-pacifické teritorium“…“
Z tohoto pohledu je důležitý fenomén neokolonialismus. Ne Rusko a Čína či Írán, ale neokolonialismus západního polosvěta je pro Evropu potenciálně největším nebezpečím.
V západní politické kultuře se přehlíží psychologický rozměr historie. Přehlížejí, že existuje trvalé napětí ve světě kvůli novým formám kolonialismu.
Americký on-line slovník Merriam-Webster definuje neokolonialismus jako „ekonomické a politické kroky a procesy, pomocí kterých mocnosti udržují či rozšiřují své působení vůči vybrané zemi a jejímu obyvatelstvu.“
Klasický kolonialismus v podstatě znamenalo okupaci území útočníkem. Lze to nazvat lokální kolonizací k využití zdrojů okupovaného území ve prospěch (evropského) státu. Koloniální státy postupně musely okupovaná území opustit a předat vládu místnímu obyvatelstvu. Ale zůstaly tam dosti pevně zakotveny s pomocí technických a korupčních mechanismů. Toto nové období je nazýváno novodobým kolonialismem a je popisováno s využitím termínů: Neokolonialismus, neofeudalismus, digitální nevolnictví 21. století atp.
Koloniální rozměr námořní pěchoty USA
Námořní pěchota USA je spojena s fenoménem neokolonialismu. Je proto trvalým zdrojem napětí.
Je koloniální armádou ve fázi neokolonialismu.
Námořnictvo USA a námořní pěchota – jedná se o poslední funkční koloniální mašinérii na zeměkouli.
Důležité není protivníka obsadit, ale ovládnout ho tím, že mu zamezíte se samostatně rozhodovat. Obsazení území je druhotné. Stačí, když tam vliv USA budou udržovat zbudované vojenské základny. Takto lze popsat funkci námořní pěchoty.
Generál Anthony Zinni (sloužil 39 let u námořní pěchoty a odešel do důchodu jako vrchní velitel centrálního velitelství USA) popsal malebně současnou roli námořní pěchoty:
„… V zámoří je nasazeno 150 000 až 200 000 amerických vojáků. USA … operují z více než 750 základen v 80 zemích a podstupují výcvik a cvičení v mnoha dalších. Na rozdíl od konfliktů v minulosti není cílem pouze projektovat moc, ale posílit moc, která již existuje. USA operují s mnohem více spojenci, než jsme kdy měli, protože počet bezpečnostních dohod se zvýšil…“
Přeloženo do češtiny: Protože bylo dosaženo téměř všeho možného, abychom získali více, je potřeba zapojit naivní spojence, aby se snažili za nás a snižovali americké napjaté výdaje. Generála ani nenapadlo, že slovy „ není cílem pouze projektovat moc, ale posílit moc, která již existuje“ vlastně definuje okupaci.
Asijsko-pacifické divadlo
Ačkoliv se zdá, že Američané musí posilovat své pozice v Asii kvůli zlobivé Číně, ve skutečnosti v Japonsku, Jižní Koreji a Austrálii je již přibližně 200 základen USA, a více než 80 000 amerických vojáků je na těchto základnách a na moři – z pohledu roku 2023.
Důvody jestřábů pro posílení amerických jednotek jsou:
- Jakékoli rostoucí napětí bude vyžadovat zabezpečení nebo evakuaci Amíků nebo spojenců či nasadit síly ke zvýšení obrany Jižní Koreje, Japonska a Tchaj-wanu, ve Východočínském a Jihočínském moři.
- Prý nepřátelské akce mohou být generovány z Číny, Severní Koreje, Ruska nebo jakékoli kombinace těchto tří zlobivých států v tomto regionu.
Argument je nesmyslný, protože Pentagon ví, že ruská hrozba neexistuje. Rusko má dlouhodobě problém dostatečně zajistit své hranice. Proto i operace na východní Ukrajině je pro ruské síly obtížná.
V politické i akademické literatuře je dostatek upozornění, že politika Číny je defenzivní – zaměřená na zabezpečení příhraničí a námořních dopravních tras.
Severní Korea halasně propaguje svůj dosti chudý jaderný program, aby odradila od snahy vyvolat nepokoje a s pomocí speciálních jednotek USA a Jižní Koreje odstranit vládnoucí diktátorský režim.
Generál Anthony Zinni zapškle po mariňácku
Nestálost Středního východu a jihozápadní Asie vedla k většině vojenských nasazení USA a byla od počátku roku 1990 záminkou pro zřízení dalších základen a oblastí pod vlivem USA. Hrozby z Íránu a extremistických skupin se mohou vyvinout ve vážné konflikty. Spojenci v regionu jsou závislí na americké vojenské podpoře na životně důležitých obchodních cestách a kritických bodech pro světovou ekonomiku. Přístup k energetickým zdrojům, otevřené obchodní cesty a dobré vztahy USA s místními spojenci budou i nadále v životně důležité.
Argumentace generála Zinniho je demagogická:
- Nestálost Středního východu a jihozápadní Asie byla vygenerována i politikou USA a je permanentní.
- Hrozba z Íránu je hypotetická. Íránu se jedná především o zabezpečení své zájmové šíitské oblasti od hranice s Afghánistánem přes Irák, Sýrii, Libanon ke Středozemnímu moři. USA využívaly konfrontační postoj s pomocí Saudské Arábie, která svou oblast zájmu má především v sunitské oblasti Jordánská, států Zálivu a Arabského poloostrova a Egypta. Turecko podle momentálního zájmu se Saudskou Arábií může spolupracovat. Tyto dva dominantní regionální státy (Turecko a Saudská Arábie) mají zájem o co největší infiltraci Balkánu a západní Evropy muslimský migranty. V březnu 2023 se Írán a Saudská Arábie dohodly na obnově diplomatických vztahů, které přerušily v roce 2016. Navázání diplomatických vztahů následovalo o měsíc později. Zprostředkovatelem jednání byla Čína. Nelze do budoucna vyloučit spolupráci Íránu a Saudské Arábie na rozšiřování vlivu islámu v Evropě.
- Hrozby extremistických skupin nejsou důvodem, protože USA nejsou schopny je potlačit (Afghánistán, Irák, Somálsko, Libye atd.) a zůstává převážně zátěží místních správ. USA mohou hrát jenom podpůrnou roli.
- Přístup k energetickým zdrojům, otevřené obchodní cesty a dobré vztahy USA s místními spojenci budou i nadále životně důležité, ale v drtivé většině spíš pro vliv USA, než pro státy v regionech.
Generál Zinni o evropském válečnickém prostoru
Generál napsal: „…Ruské hrozby východoevropským a pobaltským státům představují významný bezpečnostní požadavek pro EUCOM a NATO.“
I v tomto případě argumentace generála Zinniho je politicky účelově demagogická, když tvrdí: „Modernizace ruských sil, zejména v arktické oblasti, a ruská cvičení kolem Britských ostrovů a Irska přinášejí úvahy o bezpečnostních požadavcích na severním křídle NATO.“
V článku „Inflace hrozeb, ruská vojenská slabost a z toho vyplývající jaderný paradox: Důsledky války na Ukrajině pro vojenské výdaje USA.“ (
www. https://watson.brown.edu ) od Lyle J. Goldsteinové z 15. září 2022 je uvedeno:
„… odhad z roku 2020 ukazuje, že ruské námořnictvo představuje méně než polovinu síly amerického loďstva za poslední desetiletí… srovnání nebere v úvahu, že USA mají mnoho spojenců (z NATO a další) se značnou námořní silou, včetně zejména Spojeného království, Francie a Japonska.
…Vezmeme-li ruské námořnictvo jako případovou studii ruských ozbrojených sil jako celku, … slabiny Ruska způsobené ekonomickými problémy a přetížením jsou zřejmé….“
Připomeňme si jízlivost z ruské „Независимой газеты" 6.5.2018, kdy v článku „Ruští generálové se rozhodli bojovat na mělčině (v mělké vodě)“, uvádějí na konci článku posměšně, že admirálové pouštějí do světa zprávy o výstavbě „flotily komárům" («москитного флота») určeného pouze pro Kaspické moře a Ladožské jezero.
K tomu lze dodat: Pokud mají mít státy NATO hrůzu z velké ruské přesily v Pobaltí, znamená to, že mají hrůzu z toho, že měla v roce 2018 Baltická flotila (pouze) 11 velkých válečných lodí?
Reorganizace námořní pěchoty, která je nyní ve hře, se má přizpůsobit požadavku na uhájení dosavadních zisků. Dalším cílem je potlačovat vliv Číny v Asii.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)