Na The Conversation uveřejnili 9. července 2023 článek „Američtí spojenci by měli přehodnotit svou loajalitu k agresivní, ale upadající supervelmoci“.  Autor Shaun Narine, profesor mezinárodních vztahů a politologie z Univerzity sv. Tomáše v Kanadě, kritizuje politiku USA a jejich západních politických kolonií (tedy i EU). Varuje před americkou realitou a přitom odkazuje na informace z akademických webů, studií a zajímavých komentářů.

The Conversation je světovým vydavatelem zpráv a analýz akademiků spolu s novináři. Funguje jako globální síť pracovišť  v Austrálii, v severní Americe, západní Evropě, Africe a Indonésii. Článek Shauna Narina není proruskou či pročínskou agitkou, uvádí v komentáři pro Prvnizpravy.cz publicista František Roček.

USA selhaly

Úvodní věta článku je doslova klasická: Ve své snaze o trvalou globální nadvládu tlačily Spojené státy svět ke zbytečnému konfliktu, zejména prostřednictvím své dvacetileté "války proti terorismu".

Přitom odkazuje na link na Aljazeera.com (Al-Džazíra) na článek „Americká "válka proti terorismu", 20 let po splněné misi" z 1. května 2023.  V podtitulku se praví: „Experti říkají, že "nedostatek demokratické odpovědnosti" a transparentnosti nadále definují americké operace proti "teroristickým" hrozbám.“

Článek připomíná, že 1. května 2003, tehdejší americký prezident George W. Bush prohlásil "hlavní bojové operace v Iráku skončily" v projevu na palubě letadlové lodi USS Abraham Lincoln, s transparentem za zády hlásajícím "mise splněna".  Bylo to velké a rychlé vítězství v prostředí naprosto ideálním pro armádu USA, protože v přehledném, většinou pouštním prostředí, kde mohly USA využít všech technických vymožeností.
(Poznámka autora: Že vítězství bude rychlé s minimem problémů bylo předpokládané. Dokladem toho je, že i já jsem 21. 1. 2003 v Britských listech uveřejnil stať „Zabíjení v Iráku: optimistická varianta“. Napsal jsem tehdy, že jsem optimistou: „…zastávám mínění, že osvobozování Iráku od ukrutného Saddáma nemusí trvat při pozemních operacích déle než měsíc, možná i kratší dobu. Ztráty západních vojenských pojídačů vepřového přitom nemusí být dramatické – možná jen kolem 500 osob.“ Jaká byla realita? Válka trvala čtyřicet dnů a skutečné ztráty odpovídaly mému proroctví: Padlo jenom 140 amerických vojáků, 33 britských a zraněno bylo celkem 542 vojáků.)

Článek připomíná, že k útoku na Irák došlo bez důkazů, že země byla zapojena do útoků na „dvojčata“ v New York City v roce 2001.

Další odkaz v textu je na článek v Aljazeera.com  rozebírající systematickou faleš americké administrativy. Není podstatné, že článek vyšel v arabském resp. muslimském prostředí. V článku jsou citovány západní, většinou americké známé zdroje. Fakta ukazují, že vojenská politika USA je agresivní.
(Poznámka autora: Severoamerická militaristická politicko – technická subkultura žije v jiném světě než většina Američanů. Např. sní o tom, že  „dnešní armáda musí přijmout rusko-ukrajinský konflikt jako příležitost přeorientovat síly na armádu tak pokrokovou a impozantní, jako je armáda, která vyhrála operaci Pouštní bouře…. na základě války na Ukrajině by armáda měla provést změny, aby umožnila úspěch v multidoménových rozsáhlých bojových operacích…“) Tyto kecy uvádějí v článku „A Call to Action: Lessons from Ukraine for the Future Force" (US Army War College Quarterly: Vol. 53 (2023) No. 3, https://press.armywarcollege.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=3233&context=parameters)  

Trapně odkazují na válku proti Iráku neschopnému účinného odporu proti moderně vyzbrojené armádě.

V The Conversation článek o této americké tendenci dále uvádí: „Američtí spojenci by mohli odradit USA od jejich tendence vydat se nebezpečnou a rozdělující cestou, ale jejich vlastní slabosti a oddanost statu quo z nich činí spoluviníky. Podle Watsonova institutu na Brownově univerzitě zabily konflikty spojené s válkou proti terorismu od roku 2001 asi 4,6, milionu lidí. Asi milion lidí zemřelo v přímém násilí, ale ostatní – nepřiměřeně mnoho žen a dětí – se stali oběťmi politické, hospodářské a sociální nestability v mnoha zemích, jako terče války proti terorismu. Tento konflikt definuje světovou politiku 21. století mnohem více než válka na Ukrajině. Bush a neokonzervativní ideologové usilovali o přetvoření Středního východu k americkému obrazu pomocí vojenské síly.“

Článek poukazuje na diplomovou práci „Jak se ideologie stala politikou: Americká válka v Iráku a role neokonzervatismu“. Diplomová práce zkoumá jak neokonzervativní ideologie ovlivnila Bushovu administrativu interpretace/použití zpravodajských informací, což vedlo k rozhodnutí o invazi do Iráku. Administrativa založila své rozhodnutí napadnout Irák na čtyřech hloupých neokonzervativních předpokladech. První předpokládal se, že režim Saddáma Husajna je na pokraji získání jaderných zbraní a již nashromáždil zásoby chemických a biologických zbraní. Druhým předpokladem bylo, že režim má  vazby na al-Káidu a má něco do činění s útokem letadly na dvojčata v New Yorku v roce 2001. Třetím předpokladem bylo, že v Iráku po pádu režimu nastane rychlá a mírová demokratizace. Čtvrtý předpoklad: podobná demokratická transformace by se urychlila i jinde v regionu. (Diplomová práce: https://dukespace.lib.duke.edu/dspace/bitstream/handle/10161/9249/Stewart%2c William Joseph.pdf?sequence=1&isAllowed=y)

Další věta článku je velmi zajímavá: „ Válka v Iráku, nevyprovokovaná a ilegální invaze do suverénního státu, demonstrovala nebezpečí nekontrolované americké moci a arogance.“

Článek též odkazuje na další stať na Aljazeera.com - „Válka na Ukrajině: Poučil se Putin z Bushových hrůz v Iráku?“ U článků jako je tento nejsou příliš důležité subjektivní komentáře autorů, ale uvedení objektivních informací. Stať je sice upovídaná a poněkud povrchní, ale v The Conversation na ní upozornili, protože obsahuje důležité postřehy:

• Stejně jako tehdy koalice vedená USA v Iráku ruská vláda očekávala, že její invaze na Ukrajinu v roce 2022 skončí rychlým a rozhodným vítězstvím.

• Paralely sahají hluboko, od falešných záminek, pod nimiž byly zahájeny, přes selhání systému Organizace spojených národů, až po využívání soukromých vojenských kontraktorů. Klíčové rozdíly však existují v hlubších motivacích.

• Vytvoření "vlastní reality" znamenalo ignorovat mezinárodní právo a Chartu Organizace spojených národů, jíž byly USA a Sovětský svaz původními signatáři. Neschopnost zastavit dvě válčící mocnosti v útocích na suverénní státy (Irák, Ukrjina) ostře odhalila slabiny mezinárodního řádu po druhé světové válce.

• Putinova válka vznikla z pocitu zrady Západu a ohrožení prostřednictvím Ukrajiny. Bush zdědil nečekané zisky z konce studené války (rozpadu SSSR) a vezl se na vzestupu USA coby supervelmoci v unipolárním světě. Cítil se natolik jistý, že zaútočil na Irák.

Ignorování mezinárodního práva

Článek v The Conversation upozorňuje na bažinu práva v politice. Uvádí: „Zpráva Watsonova institutu (Brownovy univerzity) vysvětluje, proč státy, na které se USA zaměřují, mají důvody obávat se amerického násilí a vměšování. Mezinárodní právo nemusí mít sílu omezovat USA - často jsou ochotny zneužít svou moc a privilegia pro politické, ekonomické a strategické výhody. Tato skutečnost částečně vysvětluje reakci Ruska na expanzi NATO a jeho invazi na Ukrajinu.“

Článek v The Conversation odkazuje na další arabskou stať (Arab Weekly vydáván od dubna 2015, jako nezávislá publikace v angličtině v Londýně) „Jak ruská válka proti Ukrajině odráží precedens vytvořený USA v Iráku“. Byla vydána 11.3. 2022 krátce po zahájení invaze ruské armády na Ukrajinu. Připomíná: „Pro právníky s orlíma očima je stať (ve Arab Weekly) široké právní ospravedlnění Kremlu pro použití síly na Ukrajině totožným kontinuem precedentu, který USA stanovily v Iráku v roce 2003. Přízračné křivdy Iráku 2003 se nyní vrátily, aby pronásledovaly Západ, když Kreml předkládá své právní ospravedlnění založené na "preventivním principu", který poprvé argumentovaly USA a jejich koalice v roce 2003.“

„Určujícím momentem z právního hlediska bylo, že Bushova administrativa ignorovala Organizaci spojených národů a mezinárodní strukturu založenou na pravidlech zavedením nového právního principu "preventivní" sebeobrany v rozporu s článkem 51 Charty OSN z roku 1945 a převažujícím právním konsensem.
Článek 51 Charty OSN z roku 1945 povoluje sebeobranu a umožňuje jednomu státu použít sílu proti druhému, "pokud dojde k ozbrojenému útoku".

Bushova administrativa v té době předložila rozsáhlé právní argumenty, že jazyk článku 51 povoluje "preventivní" úder (použití síly) proti agresorovi, který plánuje útok. V tomto kontextu je aktivní plánování ozbrojeného útoku samo o sobě "ozbrojeným útokem", čímž jsou splněna kritéria článku 51 Charty OSN z roku 1945.

Tento argument, ohlašující nový princip "preventivní sebeobrany", byl rezolutně odmítnut mezinárodním společenstvím i právními experty. Mnozí varovali před nebezpečnými důsledky otevření Pandořiny skříňky, pokud by tento "preventivní" princip byl uznán v mezinárodním právu.

Přesuňme se o nějakých 19 let později, k 23. únoru 2022, a hlavní aspekt právního ospravedlnění Kremlu pro použití síly proti Ukrajině pochází z příručky Bushovy administrativy.“

Konec dlouhé, ale snad důležité citace.

Komentáře k faktu ruského útoku jsou různě subjektivní, ale je zřejmé, že u přepadení Iráku v roce 2003 byly jednoznačně prokázány a oficiálně přiznány jako ospravedlnění útoku vykonstruované informace o zbraních hromadného ničení v Iráku. V případě ruského útoku jde o útok navazující na konflikt na východní Ukrajině se stále větším zapojením Západu (resp. USA) již od roku 2014.

Již v roce 2004 Jan Eichler v článku „Bezpečnostní strategie USA a EU – shoda i rozdíly“ (Vojenské rozhledy, číslo 4/2004) na téma útoku na Irák uvedl: „Mnoho kritických hodnocení na adresu této strategie přišlo z akademických kruhů. Robert Jervis, profesor mezinárodní politiky na Kolumbijské univerzitě, kritizoval, že „...základem doktríny preventivní války je (vojenská) síla a s ní spojené přání zajistit udržení americké nadvlády“. (Robert Jervis, Robert „Understanding the Bush Doctrine.” Political Science Quarterly. Volume 118, Number 3/ 2003, s. 370).

Post scriptum

Cítím smutek z toho, co jsem četl a popsal v tomto článku. Po listopadu 1989 jsem věřil, že nervózní sebestředný režim údajného socialismu končí a bude konečně klid. O 30 let později mám kolem sebe nervózní sebestředný režim údajného demokratiánismu. Dokonce i novináři připosraně recyklují podobné politické žvásty jako za doby socialismu, jenom říší zla je dnes Rusko, dříve to byli buržousti z USA a Západu obecně.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX