Gregory Clark, komentátor a akademik, za mlada v rámci australského ministerstva zahraničních věcí působil v Hongkongu a v Moskvě. Později se přestěhoval do Japonska, stal se emeritním prezidentem Tama University v Tokiu a viceprezidentem Akita International University University (univerzita svobodných umění v prefektuře Akita v severním Japonsku). Na australském webu (25. 5. 2023, www.johnmenadue.com/the-orbit-of-russian-cultural-influence/) popsal na podivnosti provázející ukrajinskou válečnou řezničinu, upozorňuje publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Rusové se chovají jako Amíci
Podle Clarka je obecně rozšířeno, že Moskva zaútočila na Ukrajinu z obavy, že ukrajinští nacionalisté přivedou NATO k ruským hranicím. „Moskva se však zpočátku o NATO příliš nezmiňovala. Uvedla další důvody svého útoku. Uvedla, že provádí "speciální vojenskou operaci", aby čelila tomu, že Ukrajina používá neonacisty k útokům na ukrajinské rusky mluvící provincie Doněck a Luhansk.“
Různí západní politikusové a propagandisté se diví, že válečnické mordování na východní Ukrajině ruská administrativa nazývá Speciální vojenskou operací. Prý to je zastírání toho, co se skutečně děje.
Clark upozorňuje, že nejde o ruský vynález. Rusové navazují na tradici "policejních akcí" nebo "nezbytných zásahů" atd. prováděných USA, Velkou Británií, Francií a dalšími, kteří považovali za vhodné vyslat vojáky do zemí jiných národů, aby vykořenili komunisty, teroristy nebo jiné údajné nežádoucí osoby. Nikdo je neobviňuje z "invaze". Rusové se chovají jako oni.
„V Malajsku Britové ospravedlňovali svou antikomunistickou intervenci jako "stav nouze", přestože nouzový stav trval 12 let až do roku 1960. V Mali v roce 2012 proběhla ve Francii operace Serval na vykořenění islamistů, následovala operace Opération Epervier v Čadu. Nikdo netvrdil, že tyto intervence byly invazí proti suverenitě.
Lidé začali mluvit o "invazi", až když se do nich zapojili odpůrci studené války – čínský útok proti Indii v roce 1962 po přesunu indických vojsk přes himálajskou hraniční linii a Rusko proti Gruzii v roce 2008 po útoku Gruzie na Jižní Osetii. V obou případech byly jednotky staženy, když byly problémy vyřešeny,“ upozorňuje Clark.
Dvojí metr
Dále uvádí: „Moskva byla v podobné situaci ohledně Ukrajiny. Podle minských dohod z let 2014-2015 Kyjev slíbil autonomii pro Luhansk a Doněck. Ale pak, spolu se svými západními spojenci, porušila tento slib tím, že tajně cvičila, vyzbrojovala a povzbuzovala neonacistické elementy – prapor Azov, Pravý sektor apod. – k útoku na tato území, přičemž během 8 let zabila odhadem 18 000 lidí. Pokud se to nerovná zámince pro intervenci Moskvy, pak musíme požádat USA, Velkou Británii a Francii, aby přepsaly své historické knihy.
Dokonce i umírnění ruští komentátoři už v roce 2016 začali volat po intervenci. Byl to Putin, kterého Západ rád vykresluje jako ruského Hitlera, útok odmítl. Naivně odmítal intervenci, protože věřil, že Západ skutečně hledá různé recepty na prosazení situace (při jednání) v Minsku – normandský formát a tak dále. Nyní zjišťujeme, že to všechno byly převleky, které měly západním mocnostem poskytnout čas na vyzbrojení, výcvik a integraci neonacistických elementů do ukrajinských sil.
Stejně jako v případě útoku Gruzie na Osetii i tentokrát měla Moskva zasáhnout ihned po zahájení útoků na Ukrajině a zavést systém mírových sil. Putinovo naivní přijímání západních slibů zaručilo nepořádek, který dnes máme.“
Pohled na ruskou speciální operaci podle Clarka ale ovlivnily i další faktory, jako náhlá a tvrdá vojenská intervence po letech nečinnosti. Dále rozšíření nároků Moskvy – požadavek nezávislosti, a nejen autonomie, a to nejen pro oblast Doněcka a Luhanska, ale i pro sousední provincie Záporoží a Cherson, následované připojením k Ruské federaci.
„Důležitým faktorem je především náhlý nárůst ukrajinského nacionalismu ve velkých oblastech Ukrajiny, které se dříve nacházely na oběžné dráze ruského kulturního vlivu. Jedním z podivnějších aspektů současné války, alespoň pro tohoto pozorovatele, je pohled na ukrajinské vojenské velitele, kteří v dokonalé ruštině vyprávějí na kamery BBC o svých protimoskevských plánech. Ještě se musí naučit mluvit ukrajinsky.
Mimochodem, kamery BBC, které dnes slouží jako proukrajinská propagandistická mašinérie, nám před osmi lety vyprávěly o neonacistických hrozbách a statečném odporu ruských mluvčích Ukrajiny proti vstupu kyjevských vojsk. Vyzývám BBC, aby na You Tube obnovila své dramatické zpravodajství o místním odporu proti kyjevským silám v roce 2015,“ dodává Clark.
Západ nemá důvěru, jenom moc
Clarkův názor představuje umírněný pohled na konflikt a příčiny jeho zrodu. Jeho názor nacházím v zahraničním tisku stále častěji i v relativně skryté formě. Někdy ve dvou větách na začátku článku autor odsoudí ruskou agresi na Ukrajině, aby z článku nakonec vyplynula nedůvěra v americkou (západní) verzi tohoto příběhu.
Také sílí pocit, že skutečnou hrozbou jsou USA, a to i pro domácí obyvatelstvo kvůli astronomickým válečným výdajům v době mrazivého míru.
V USA 52 % obyvatel je pro stažení armády USA ze zahraničních angažmá.
USA definitivně získaly pověst nebezpečně militantní administrativy. Podle nových údajů zveřejněných Stockholmským mezinárodním institutem pro výzkum míru (SIPRI) Spojené státy zůstávají zdaleka největším světovým vojenským investorem, jejich 877 miliard dolarů představuje 39 % celosvětových vojenských výdajů. To je třikrát více než druhý největší plátce, Čína, která v roce 2022 utratila 292 miliard dolarů. A je to přibližně desetkrát více než Rusko, které ve stejném roce utratilo přibližně 86 miliard dolarů. Výdaje USA jsou větší než výdaje dalších deseti zemí dohromady. (www.nationalpriorities.org/blog)
Svědek ekonomických podrazů USA vůči Rusku z devadesátých let profesor Jeffrey D. Sachs v těchto dnech upozornil (25. 5. 2023,
www.johnmenadue.com/americas-wars-and-the-us-debt-crisis/), aby USA překonaly dluhovou krizi, musí přestat krmit vojensko-průmyslový komplex, nejmocnější lobby ve Washingtonu.
Sachs upozorňuje: „V roce 2000 činil americký vládní dluh 3,5 bilionu dolarů, což se rovnalo 35% hrubého domácího produktu (HDP). Do roku 2022 činil dluh 24 bilionů dolarů, což se rovná 95% HDP. Americký dluh prudce roste, a proto současná americká dluhová krize. Republikánům i demokratům však chybí řešení: zastavit americké války z vlastního rozhodnutí a seškrtat vojenské výdaje.
… Podle Watsonova institutu na Brownově univerzitě činily náklady na americké války od fiskálního roku 2001 do fiskálního roku 2022 neuvěřitelných 8 bilionů dolarů, což je více než polovina z dalších 15 bilionů dolarů dluhu. Dalších 7 bilionů dolarů vzniklo zhruba stejnou měrou z rozpočtových deficitů způsobených finanční krizí v roce 2008 a pandemií Covid-19.
K překonání dluhové krize musí Amerika přestat krmit vojensko-průmyslový komplex (MIC), nejmocnější lobby ve Washingtonu.“
Zbrojení bude pokračovat. V pátek 26. 5. bylo v médiích uváděno, že americké akciové trhy se mírně zotavily, zatímco euro a britská libra zastavily pokles po zvěstích, že se republikáni a zástupci Bílého domu blíží k dohodě o zvýšení dluhového stropu a omezení federálních výdajů na dva roky. Následovat bude bezvýznamné provizorium, o nic se nejedná. Republikáni ohromného dluhu využili ke grilování demokratů a zlepšení své politické pozice.
Sponzorům demokratů i republikánů vyhovuje navyšování dluhu, protože za tyto peníze americká administrativa nakupuje velmi drahé válečnické hračky. Tím zainteresované firmy a politici si přijdou na své.
Než se dohodnou, musí se pro média vzájemně poplivat: Demokraté obvinili republikány z uměle vyrobené krize kvůli patové situaci kolem navýšení dluhového stropu. Jejich škrty v rozpočtu by prý poškodily zdravotnictví a bezpečnost a povedou k bolestivé recesi. Republikáni naopak obviňují demokraty, že nejsou ochotni „utratit ani o dolar méně než loni“. Demokraté lžou, protože před prezidiálními volbami škrty ve zdravotnictví by nebyly dobrou legráckou. Ani bezpečnost by nemohlo snížení výdajů omezit. Vnitřní bezpečnost snad horší být už nemůže a omezení válečnického rozpočtu by jenom nepatrně zbrzdilo rozhazování.
Šílené zbrojní výdaje pro státy mimo západní zónu signalizují, že USA reprezentující Západ nemají důvěru, jenom moc, kterou zoufale posilují.
Kdo je bez viny hoď šutrem
Kromě toho americké obviňování Ruska a Číny ze špionáže a kybernetických útoků je zeslabováno stále větším počtem informací o globálním šmírování ze strany USA a jejich kompliců, k tomu se přidává obviňování americké administrativy z patologického šmírování vlastních občanů.
V pátek 19. 5. 2023 Úřad ředitele národních zpravodajských služeb (ODNI) po konzultaci s americkým ministerstvem spravedlnosti (DOJ) na naléhání aktivistů zveřejnil dvojici redigovaných stanovisek Soudu pro dohled nad zahraničními zpravodajskými službami (FISC), které odhalily, že v roce 2020 a na začátku roku 2021 Federální úřad pro vyšetřování (FBI) zneužil databázi sekce 702 (§ 702 zákona o dohledu nad zahraničními zpravodajskými službami - FISA) více než 278 000krát.
Zcela oficiální je informace, že FBI v roce 2021 provedla až 3,4 milionu vyhledávání údajů o Američanech, které byly dříve shromažďovány prostřednictvím sekce 702. Prohlídky proběhly bez soudního příkazu.
A k tomu vypadá poněkud nudně, když někdo obviňuje Čínu či Rusko z masového šmírování svých občanů.
Kritika USA a Západu není kritikou „obyčejného“ občana
To vše jsou signály, že jsme vstoupili do údobí nestability horší než za doby existence Varšavské smlouvy a SSSR. Je to velká škoda, protože neuvěřitelně vysoká částka vyčleněná pro americké ministerstvo války mohla být vyčleněna na potlačení chudoby, rozvoj infrastruktury, zdravotnictví, školství, kultury a veřejné dopravy.
Američtí odpůrci hysterického zbrojení připomínají: Prezident Eisenhower v méně známém projevu "Šance na mír", proneseném v dubnu 1953, na počátku svého prvního funkčního období, uvedl: „Každá vyrobená zbraň, každá spuštěná válečná loď, každá vypálená raketa znamenají v konečném významu, krádež na těch, kteří hladoví a nejsou nasyceni, těch, kterým je zima a nejsou oblečeni. Tento svět ve zbrani neutrácí peníze sám. Utrácí pot svých dělníků, genialitu svých vědců, naděje svých dětí..."
Proto připomínám, že kritika tzv. Západu, zvláště USA, v souvislostech tohoto článku, je kritikou politiků a na ně navázaných administrativních sviňských struktur, ne samotných národů, tedy občanů, tedy obelhaných voličů.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)