Včera jsem se v článku ptal: Vyhraje volby v USA kráva nebo vůl? Dneska mě jeden čínský internetový tvůrce komentářů poučil, že Trump je šakal a Harrisová vlčice v lidské kůži a další ho opravil, že „jeden z těchto dvou je loutka a druhý je třetiřadý politik.“
Ale bez ohledu na tyto internetově odborné spory nejzajímavější byl sloupek od autora z Tchaj wanu.
Prezident USA jako garant nestability?
Prezident USA jako garant nestability?
Říká se: Bordel jako v Rusku. Nedosáhly stejné příčky i USA?
Yan Mo, novinář na volné noze hnízdící na Tchaj-wanu, působící jako sloupkař pro čínský (mimotchajwanský) Observer Network, 4. listopadu napsal to, v co doufají miliony lidí po celé zeměkouli: „Nejlepším scénářem pro výsledek amerických voleb je samozřejmě to, že Trump prohraje těsným rozdílem a okamžitě vyvolá občanské nepokoje a dokonce občanskou válku ve Spojených státech. I když by tento výsledek mohl vést ke dvěma extrémům pro zbytek světa – míru a chaosu –, stojí to za to riskovat. Mír ve světě znamená zotavení, což je dobré, a chaos ve světě znamená historické změny, což je lepší.
Údaje z průzkumu YouGav ukazují, že 84 % amerických občanů věří, že Spojené státy jsou dnes rozdělenější než před deseti lety. 27 procent se obává občanské války po volbách, přičemž příznivci obou stran jsou znepokojeni stejně. Ačkoliv k tomu není velká šance, není překvapivé, že je tak obtížné předpovědět výsledek těchto patových voleb…“
Pro mnohé komentátory je mezi dvěma kandidáty jen malý rozdíl nejen vůči Evropě a Rusku, ale i Asii. Oba pokládají americkou moc za nepostradatelnou a bez ohledu na jméno prezidenta téměř hystericky vidí v Číně hrůzného nepřítele.
Oba kandidáti se chovali jako nepříčetné osoby nebo opilci:
Trump vyzval k uvalení 60% cel na čínské zboží. Asi vůbec netuší, že by tím ohrozil globální finanční trhy.
Harrisová hulákala jako fotbaloví fanoušci: Zajistit, aby Spojené státy americké vyhrály soutěž o 21. století, což je primitivní nacionalistický slogan.
Jenže, USA se již netěší bezkonkurenčnímu postavení jediné světové supervelmoci a na Čínu se v celé Asii nepohlíží všeobecně jako s nepřítelem.
Ať bude prezidentem USA kdokoliv, dlouhodobá trendová linie USA v Asii je znepokojivá. Washington pokračuje v projekci strategie k udržení americké nadřazenosti, zatímco nerozvíjí účast na rozvoji regionální ekonomiky odmítáním dohod o volném obchodu, a tím USA stále více ztrácejí vliv v Asii.
Podle nových údajů Lowyho institutu investovala Čína v posledním desetiletí do tohoto regionu výrazně více než Spojené státy (218 až 158 miliard dolarů).
Podle nedávného průzkumu institutu ISEAS-Yusof Ishak více států jihovýchodní Asie by si vybralo Čínu před USA, pokud by byly nuceny vybrat si mezi těmito dvěma, což je poprvé, kdy Peking zastínil Washington jako partnera volby.
Jak lze udržet silný vliv USA v oblasti? Nastupující prezident by měl myslet na 4 možnosti jak zlepšit situaci v Asii. Ale to by musela velmocenská administrativa logicky myslet. To nehrozí.
Čtyři opatření:
- Asijské státy chtějí vlídnější severoamerickou přítomnost, která se nebude primitivně opírat o bezpečnostní partnerství a vojenské základny. Efektivnější jsou ekonomické a rozvojové investice.
- Snahy, aby USA byly nejsilnějším hráčem, jsou plýtváním zdroji. Je to již nerealistický cíl. Zahraniční politika založená na dominanci v Asii oslabuje USA. Američtí voliči se nejvíce zajímají o ekonomiku a zdravotní péči.
- Asijské státy nechtějí volit mezi Čínou a USA. Čína je již dominantním ekonomickým partnerem regionu, ale USA jsou považovány za vrtkavé a zdroj nestability.
- Severoamerická administrativa by si měla zvyknout mít konstruktivní roli při zachování mezinárodního řádu založeného na pravidlech, ale musí přijmout, že pravidla nemusí být nutně západně liberální.
Pesimismus jako samozřejmost
Po volbách se jistě změní řada drobností, ale celkové směřování administrativy USA vůči Číně nedozná změny. USA se dostávají do pozice administrativy Sovětského svazu v posledním období. Zvyšuje se zátěž rozpočtu nadbytečnými výdaje, zvyšuje se četnost agresivních rozhodnutí doprovázených dalším plýtváním.
Prý se tomu říká politika.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
