Došlo k tomu 1. prosince 2024. Do světa lidí se ještě v ten večer rozletěly stovky komentářů v médiích a sociálních sítích a 99,99 % komentářů bylo na jedno brdo…

Všichni psali, že:

1. Biden dal milostí přednost rodině před spravedlností státu.
2. Trump tím získal argument pro své udělování milostí, které slibuje svým příznivcům.

Ale v komentářích a zprávách byla ještě řada zajímavých postřehů. Zaměřil jsem se jenom na příspěvky v New York Times (nytimes.com) mezi 1. a 4. prosincem. Nytimes.com byl mediální předvolební baštou demokratů tvářící se přitom jako nezávislé/nestranné médium.

V případě bidenovské milosti nemohl být přístup deníku jenom svatouškovsky protitrumpovský, protože demokraté byli v hodnocení bidenovské milosti rozpolceni. 

V jednom z prvních článků o bidenovské milosti 1. prosince v New York Times (nytimes.com) je uvedeno: „Prezident Biden a nově zvolený prezident Donald J. Trump se nyní shodují na jedné věci: Bidenovo ministerstvo spravedlnosti bylo zpolitizováno.“ (www.nytimes.com/2024/12/01/us/politics/biden-hunter-pardon-politics.html?searchResultPosition=2)

Politická mlha

Dále je v článku uvedeno: „ Trump tvrdí, že dvě obvinění ministerstva spravedlnosti Mr.  Bidena proti němu se rovnala partyzánskému honu na čarodějnice zaměřenému na hlavního rivala úřadujícího prezidenta. Mr. Biden výslovně neobvinil ministerstvo spravedlnosti ze zaujatosti vůči jeho rodině, ale naznačil, že bylo ovlivněno republikánskými politiky, kteří vedli dlouhou veřejnou kampaň proti Hunterovi Bidenovi…“

Oficiální stát na to reagoval, jak bylo uvedeno v článku: „Stíhání Mr. Trumpa a mladšího Bidena řešili jednotliví zvláštní právníci jmenovaní speciálně k tomu, aby izolovali případy od politiky, a vyšší úředníci ministerstva popřeli, že by politika vstoupila do rovnice proti kterémukoli muži. Neexistuje žádný důkaz, že by se Mr. Biden nějak podílel na případech Mr. Trumpa.“

Tato reakce o čistotě právního jednání je falešná. Oficiálně stíhání začíná až za politickou bažinou. Nejprve se různí pátrači ve stínu dopátrají možnosti jak „sejmout“ zájmovou osobu. Vypátrají indicie, ze kterých lze z části legálně, částečně pomocí fabulací, vytvořit „případ“. 

Teprve potom se případu ujmou údajní „zvláštní právníci“ izolovaní od politiky. Jenže právníci věděli, jaký je konečný záměr. Nežijí ve vzduchoprázdnu. 

Dvojí výklad politikaření 

Všechny články (nytimes.com) na toto téma jsou plné citací rozpolcených demokratů a republikánů. 

Hlavní rozpor je ve výkladu politického nátlaku.

Nátlak Bidenovců na republikány, a zvláště na Trumpovy fanoušky, vedl k odvetě vůči demokratům přes Bidena.

Stejně tak žaloby vůči Trumpovi byly důsledkem hledání záminek. Z čeho byl obviněn Trump lze najít u velmi mnoha politiků jakékoliv strany či hnutí, včetně Bidena.

V témže článku je uvedeno něco, co potvrzuje prodemokratické/protikonzervativní směřování nytimes.com: „…omilostnění Mr. Bidena ztíží demokratům bránit integritu ministerstva spravedlnosti a postavit se proti neomluvitelným plánům Mr. Trumpa použít je pro politické účely…“

Je úsměvné, že by Trump dělal něco, co by nedělali Bidenovci, či další předchozí prezidenti.

Proto neexistují „neomluvitelné plány Mr. Trumpa“. 

Hodnocení Bidenovy milosti není záležitostí právní. Veškerá kritika je politická, byť se v řadě vyjádření maskuje jako etická či právní.

V knize Aktivisté a cikánský problém - Boj za lidská práva jako mírný terorismus v mezích zákona (František Roček 2019) jsem v kapitole „5.8. Lidská práva jsou bažinou a soudy jsou zdrojem nejistoty“ jsem o českém prostředí, což lze ale vztáhnout i na USA:
 „..právo v některých případech není jen právem, ale také názorovým a politickým prostředkem. Obavu mohou mít účastníci soudního sporu i na okresní, krajské soudní úrovni, u vrchního, nejvyššího či ústavního soudu, pokud jde v projednávané věci také o politický rozměr. Nemusí se jednat o politický problém, ale z hlediska klasického významu – polis (z řeckého polis – město), jde o záležitosti lidí v obci. Soudce vnímá své okolí v místním, regionálním i republikovém kontextu. Proto jeho rozhodování v soudních věcech je rozhodováním člověka, který vnímá automaticky i předmět žaloby (stížnosti) v nejširších souvislostech v rámci svých společenských zkušeností. 

V severoamerickém tisku uvádí jak je důležité, že nějaký prokurátor je na straně demokratů či republikánů, že záleží na tom zda mají většinu u nejvyššího soudu republikáni či demokraté atp.

Bidenova milost jeho děťátku je podivná tím, že v mimořádně dlouhém období od roku 2014 do roku 2024 mu udělil generální pardon čili svou prezidiální milost nejen za konkrétní prokázané trestné činy, ale také za cokoliv, co snad provedl a co zatím nebylo odhaleno.

Co na to New York Times (nytimes.com)?
„…Milost Mr. Bidena poskytne munici republikánům, kteří tvrdili, že se Hunter Biden dopustil protiprávního jednání nad rámec obvinění, za které byl ve skutečnosti stíhán. Vyšetřování republikánů ve Sněmovně reprezentantů jasně ukázalo, že prezidentův syn obchodoval se jménem svého otce v obchodě, ale nikdy neprokázalo, že starší pan Biden podnikl kroky jako viceprezident nebo prezident ve prospěch Huntera.
Milost, kterou pan Biden udělil svému synovi, se konkrétně vztahuje na všechny trestné činy, „které spáchal nebo mohl spáchat nebo se jich účastnil v období od 1. ledna 2014 do 1. prosince 2024“… 

… republikáni se toho chopili, když řekli, že neomezené desetiletí trvající prominutí milosti ukázalo, že musí být víc, před čím ho ochránit.

Někteří republikáni si dokonce představovali, jak by milost mohla pomoci při budoucím vyšetřování odcházejícího prezidenta. David M. Friedman, dlouholetý Trumpův právník…  online navrhl, že Hunter Biden by nyní mohl být nucen svědčit o věcech, za které již nečelí potenciální trestní odpovědnosti. "To znamená, že Hunter se nemůže dovolávat Pátého, když se ho zeptaj na jeho obchodní jednání s Ukrajinou a Čínou, včetně zapojení jeho otce, protože mu s prominutím nehrozí žádné nebezpečí trestního činu," napsal Friedman….“ (www.nytimes.com/2024/12/01/us/politics/biden-hunter-pardon-politics.html?searchResultPosition=2)

Ačkoliv jsem se zaměřil jenom na texty z neworských nóbl novin, není od věci odcitovat pár slov z čínského článku „Joe Biden: Mistr amnestie ve Spojených státech" (3. prosince 2024-https://user.guancha.cn/main/content?id=1342203 na téma Bidenova milost pro jeho syna odhalila špičku ledovce soudního systému s americkými charakteristikami.

V článku je připomenuto: „…. BBC poukázala na to, že američtí prezidenti v minulosti skutečně měli příklady milostí pro rodinné příslušníky, ale Bidenova milost pro Huntera je příliš široká: tato komplexní milost se bude vztahovat na všechny federální zločiny, které Hunter mohl spáchat v posledním desetiletí (1. ledna 2014 až 1. prosince 2024), daleko nad rámec jeho federálních obvinění z trestných činů v oblasti daní a střelných zbraní, a může dokonce sahat až do roku, kdy byl Biden ještě viceprezidentem Spojených států, kdy se Hunter stal členem představenstva Ukrajinské energetické korporace!..“

Kritici bidenovského rodinného hnízda poukazují, že se dosud úspěšně mlžilo, co drogový ťulpas Hunter Bidenů ve skutečnosti na Ukrajině dělal, protože členem představenstva Ukrajinské energetické korporace by měl být odborník, ne drogáš.

V článku „Omilostnění Huntera komplikuje odkaz, který si Biden představoval“ (2.prosince, 2024-www.nytimes.com/2024/12/02/us/politics/biden-pardon-criticized-democrats.html?searchResultPosition=10)
autor upozornil: „… Vzhledem k výhrůžkám Mr. Trumpa, že bude pronásledovat Huntera Bidena, jakmile se stane prezidentem, byla milost navržena speciálně k ochraně prezidentova syna před dalším vyšetřováním tím, že ho zprostí nejen daní a obvinění ze zbraně vznesených žalobci, ale i všech zločinů spáchaných za poslední desetiletí… Anthony Coley, bývalý úředník ministerstva spravedlnosti v Bidenově administrativě, řekl, že „samotná milost je vhodná“ vzhledem k nebezpečí pro Huntera Bidena… "Trump nasazuje lidi, aby vyzbrojili ministerstvo spravedlnosti, a který otec by neochránil svého jediného přeživšího syna před neoprávněným politickým obtěžováním?" řekl Coley…“

V rozhovoru se dvěma novináři (Ross Douthat a David French) z 3. prosince 2024 v nytimes.com je zajímavý postřeh: Douthat uvádí: „…mám také podezření, že pro Bidena to není jen pocit otcovské povinnosti. Je to také pocit zrady, který nepochybně stále pociťuje, když mu jeho vlastní strana odepřela možnost ucházet se o druhé funkční období a pak sledoval, jak stejná strana je klopýtavě poražena. Jinými slovy, není to jen Trumpovo ministerstvo spravedlnosti, na které myslí při udělování této milosti; je to také Demokratická strana, která ho podle jeho názoru politicky ubodala a nakonec bezúčelně. A když se člověk cítí zrazen svými spojenci (nejen ohrožený svými rivaly), není zvlášť překvapivé, že se vrátí k nejzákladnějšímu lidskému kódu: Dávejte si pozor na svou vlastní bezpečnost…“

Otázky zůstávají

Dokonce i noviny stranící mafiánům z Demokratické strany u tohoto choulostivého tématu se snažili o nestrannost, tedy mlčeli a nechali hovořit politiky z klanu Demokratů a Republikánů. 

Deník se snažil zaujmout nějaký postoj skrze svou redakční radu. „Nebezpečný precedens Bidenovy milosti“ – tak zní titulek ze 4. prosince 2024. (www.nytimes.com/2024/12/04/opinion/editorials/dangerous-precedent-biden-pardon.html)

Redakční rada je údajně skupina názorových novinářů, jejichž názory jsou podloženy odbornými znalostmi, výzkumem, schopností komunikace (debatou) a určitými dlouhodobými hodnotami. Je oddělená od redakce.
Její vyjádření je jenom moralistně udýchané. Např. redakčníci uvedli:
„…V neděli Mr. Biden v přímém rozporu se svými vlastními závazky, že tak neučiní, omilostnil svého vlastního syna Huntera. Ačkoli tvrdil, že rozhodnutí bylo učiněno z otcovské lásky, jeho vysvětlení také napadlo vyšetřování jeho syna a implicitně i jeho vlastní ministerstvo spravedlnosti.