Kalousek ve svém příspěvku na sociální síti X zdůrazňuje, že vláda připravuje rozpočet pro rok 2025 s deficitem přesahujícím 200 miliard korun, a to i přesto, že se očekává příznivý ekonomický růst a inflace pod 2,5 %. Kalousek tvrdí, že tento deficit neodpovídá „normálním“ časům, ale spíše značné krizi, která však není aktuálně přítomna. Otázkou však zůstává: Je Kalouskův pesimismus opodstatněný, nebo jde o zbytečné strašení veřejnosti?
Nelze popřít, že schodkový státní rozpočet přesahující 200 miliard korun v čase, kdy se ekonomika relativně stabilizuje, je důvodem k zamyšlení. Kalousek právem poukazuje na to, že pokud by došlo k hospodářské krizi srovnatelné s tou z roku 2008, český stát by nebyl připraven. V tomto ohledu jeho obavy mají základ. Rozpočtová politika by měla brát v potaz možnost budoucích krizí a snažit se minimalizovat deficit, aby stát byl v krizových časech připraven podporovat ekonomiku a občany.
Kalousek přirovnává situaci české státní pokladny k rodině, která utrácí 90 % svých příjmů na nájem a základní potřeby, přičemž si na zbytek musí půjčovat. Toto přirovnání je sice dramatické, ale zdaleka ne každý by s ním souhlasil. Kritici Kalouskovy analýzy by mohli namítnout, že stát a rodinné finance nelze přímo srovnávat. Stát má totiž jiné možnosti financování a řízení svého dluhu než běžná domácnost. Navíc státní výdaje mají stimulovat ekonomiku a zajišťovat sociální jistoty, což je v rozporu s představou „škrtící“ rozpočtové politiky, kterou Kalousek naznačuje.
Kalousek rovněž kritizuje vládu za to, že ani v posledním roce svého mandátu nebyla schopna předložit rozpočet s menším strukturálním deficitem. Považuje to za promarněnou historickou příležitost. Je však nutné si položit otázku, zda za současného stavu veřejných financí a s ohledem na potřeby občanů, lze očekávat radikální snížení deficitu. Jistě, strukturální změny a reformy jsou potřebné, ale realizace a dopad takových opatření nejsou okamžité a vyžadují čas.
Kalousek tedy opět nastoluje otázku udržitelnosti vládní rozpočtové politiky, ale také odhaluje hlubší debatu o tom, jakou cestou by se mělo české hospodářství ubírat. Měli bychom přijmout Kalouskův pesimismus a apel na úspory a škrtící rozpočtovou politiku, nebo se zaměřit na stimulaci ekonomiky i za cenu vyššího deficitu?
Je nezbytné, aby vláda otevřeně komunikovala své kroky a vysvětlila veřejnosti, proč je rozpočet navržen tak, jak je. Jen tak lze dosáhnout širokého porozumění a případně i podpory pro nezbytné reformy.
Psali jsme:
Kalouskův komentář je podnětný a rozhodně stojí za zamyšlení, avšak zároveň je třeba se ptát, zda jeho kritika není přehnaně dramatická a zda nevychází z jeho tradičně přísného pohledu na státní finance. V každém případě by debata o státním rozpočtu neměla být omezena pouze na technické detaily, ale měla by zohledňovat širší ekonomické a sociální důsledky pro všechny občany.
(dan, prvnizpravy.cz, repro: nova)
