V tom časopisu mě zaujala velmi přesná definice problému. Dovolte, abych ji zacitoval:
„Manželství je instituce na ochranu rodiny. Rodina je od slova rodit – žena a muž zplodí děti, o které se pak starají. Manželství tedy uzavírají muž a žena, protože jen oni mohou mít děti. Je to symbol, který dává společnosti řád a jistotu. Aktivisté, kteří chtějí dopřát manželství i stejnopohlavním párům, argumentují citem, láskou, rovnoprávností. Proč by dvě milující se bytosti nemohli uzavřít manželství? Komu vadí, když se dva muži nebo dvě ženy milují? Vlastně nikomu. Když tedy stejnopohlavní manželství odmítáte, stavíte se okamžitě do role netolerantního a necitlivého člověka. Jenže člověk, který se nenechá vydírat emotivními a srdcervoucími příběhy, musí manželství pro homosexuály a lesby odmítnout. Svatba totiž neslouží jako akt pro potvrzení lásky. Je to právní úkon, který definuje rodinu a chrání ji. Partnerské soužití mužů s muži a žen s ženami lze už dnes dobře chránit registrovaným partnerstvím. Z právních hledisek tedy stejnopohlavní páry manželství nepotřebují.
Tlak na zavedení stejnopohlavních manželství velmi šikovně pracuje také s pojmem rovnoprávnosti. Je tak jen další aktivitou, která lidská práva používá k nátlaku na společnost. Aktivisté ale systematicky zaměňují snahu o zajištění stejných práv a příležitostí pro všechny za boj za stejné výsledky pro všechny. Lidé jsou ale různí a mají právo jen na to, co jim umožňuje jejich přirozenost, tzn. biologická podstata a genetické určení. Muž nemůže porodit dítě a člověk bez talentu nemůže být respektovaným umělcem – pokud si ovšem aktivisté stejné výsledky nevynutí.“
To je v kostce velmi přesně shrnuto, proč i já považuji legislativní zelenou pro stejnopohlavní páry za útok na logiku, přirozenost a tradiční civilizační hodnoty, a tedy zkratku na cestě do chaosu, zmatení pojmů a diktaturu hlasitějších.
Je zde však ještě jeden podstatný argument proti tzv. manželství pro všechny. Spočívá v nebezpečné aplikaci tzv. principu Overtonova okna. Podle něj existuje pro každou myšlenku nebo společenský problém tzv. okno možností. V jeho rámci lze nebo nelze o myšlence široce diskutovat, otevřeně ji podporovat, propagovat a snažit se ji legislativně ukotvit. Okno se posouvá ze stádia „nemyslitelného“, veřejné morálce cizího a zavrženého, do stádia „aktuální politiky“, tj. postupně se stává široce posuzovatelným, přijímaným a uzákonitelným.
Sociální manipulací, vytvářením nových a nových dogmat a postupným bouráním tabu byla homosexualita jako společenský jev v Evropě během posledních 50 let (připomeňme, že Západní Německo zrušilo zákon postihující homosexuální styk až v roce 1969, Anglie o dva roky dříve, a v mnoha státech USA platil až do roku 2003, v tehdejší ČSSR přestala být homosexualita ilegální již v roce 1961) postupně přesouvána z odmítání přes trpění, toleranci, přijímání a adoraci až po stádium současné piedestalizace a představování jako standardu lidské existence. V rozporu s biologickou realitou a tisíciletí se vyvíjejícím kulturním modelem západní civilizace. Účel této manipulace, tj. destrukce kulturních základů západní společnosti, její oslabení a postupná likvidace, je v kontextu dalších procesů, probíhajících pod hlavičkou „politické korektnosti“ a bezbřehých „lidských práv“ paralelně ve všech tzv. západních zemích stále zřejmější. „Veškeré pokrokové lidstvo“ přijímá homosexuály a jejich subkulturu, akceptuje jejich právo uzavírat manželství, adoptovat děti a obhajovat svou sexuální orientaci ve školách a mateřských školkách jako „přirozený běh věcí“. Odpor je nepřípustný, církev jako přirozený odpůrce homosexuality je zadupána do země desetiletí trvajícím paralelním projektem „pedofilizace“ kněžského stavu. Uzákoněním „jednopohlavního manželství“ jako společenského standardu soužití lidí a výchovy dětí celý proces zdaleka nekončí, jen vstupuje do nové fáze.
Čeští poslanci a senátoři, kteří budou hlasovat pro přijetí tohoto zákona, velmi pravděpodobně nedoceňují jeho destruktivní potenciál. Neuvědomují si, že jeho přijetím otevřou Pandořinu skříňku dalších požadavků a dalšího posouvání Overtonových oken. Není vyloučeno, že v tzv. „civilizované“ Evropě dojde k legalizaci pedofilie a incestu, a dokonce i v ČR se již ve veřejném prostoru otevírá téma dětské eutanazie. Připomeňme, že jsou to jen čtyři roky, kdy bylo vyneseno průlomové rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora o tom, že zákon zakazující dětské sňatky může být protiústavní, protože všechna manželství, včetně sňatků uzavřených podle práva šaría, jsou chráněna Ústavou, což otevírá v Německu dveře legalizaci dětských sňatků a znamená de iure tolerování paralelního islámského právního systému v zemi.
Jestliže nyní čeští zákonodárci přistoupí na tento overtonovský proces, otevřou dveře k další postupné degradaci a likvidaci skutečných evropských hodnot, nikoli těch, které se za ně jen vydávají. Bude to další důkaz nezodpovědnosti dnešní vládnoucí garnitury a další důvod k jejímu brzkému odchodu v zájmu občanů naší země.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
