V době vlády knížete Rostislava, druhého panovníka Velké Moravy, visela ve vzduchu hrozba sílícího vlivu Východofranské říše, která si chtěla území Velké Moravy podmanit. Rostislav se proto rozhodl, ve snaze o co největší samostatnost, zřídit na Moravě vlastní církevní organizaci.

Požádal byzantského císaře Michala III. o vyslání křesťanských misionářů ovládajících slovanský jazyk. Ten žádosti vyhověl a v roce 863 dorazili na Velkou Moravu učení bratři původem z řecké Soluně – Konstantin (později přijal klášterní jméno Cyril) a Metoděj. A mohla se začít psát významná kapitola českých dějin.

Cyril a Metoděj se stali učiteli a Slovanům ukázali cestu k moudrosti, naučili je číst a psát. Sestavili první slovanské písmo hlaholici a Cyril na základě slovanských nářečí vytvořil církevní jazyk – staroslověnštinu. Do ní oba bratři přeložili důležité části Bible.

Díky těmto pokrokům se začaly vést bohoslužby ve staroslověnštině. Poprvé tak mohli i Slované rozumět slovům při mši, do té doby totiž kněží sloužili mše v latině.