Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Je pravda, že s rozvojem industrializace v devatenáctém století vzniká nejen dělnická třída a jejím majákem není jenom Komunistický manifest Marxe a Engelse, ale celá I. a II. Internacionála. To jsou vyloženě evropské záležitosti. Velkou roli v tom hraje sociální hnutí v Rakousku-Uhersku a Německu, a také ve Francii a Itálii, třeba i ve Španělsku to bylo trošku potlačeno. Ale i tam vzniká něco podobného.
Paralelně s tím existoval zájem státu udržet si loajalitu úředníků a státní byrokracie, a to bylo právě tím vámi vzpomínaným penzionováním pracovníků státního aparátu, těch, kteří odpovídali za vybírání daní, později i za poštu a dalšími ze své podstaty státem řízenými institucemi.
V českých zemích a za vzpomenuté Druhé říše, to vrcholí, nebo dostává nový impulz už v devadesátých letech 19. století, a pokračuje „třídními boji“, které jsou vlastně také nejen bojem mezi bohatými a chudými, ale také bojem o emancipaci a sociální práva. Státní úředník byl zvýhodněn tím, že měl takzvanou definitivu, což mimochodem byl také důvod proč se za státního úředníka vdávaly nezaopatřené ženy, nemajetné dívky. Proč také vznikají první hnutí za ochranu ženských práv a boje za politická práva žen, protože se usilovalo také o sociální práva.
A nezapomeňme že i Hitlerova nacistická strana se jmenovala nacionálněsocialistické, a kromě myšlenky národní bylo také sociální zabezpečení a nacismus propagoval jeho různé formy,“ připomíná Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Sociální pojištění dnes u nás…
„U nás bohužel zaniklo v letech padesátých, zejména pak v době měnové reformy, kdy vzniká jednotné národní sociální pojištění a dochází k první loupeži soukromých pojištění u soukromých společností, dělnických spolku a profesionálních organizací - odborů, které se po 1989 opět obnovovaly, ale neměly ten . Dokonce vedly ke kritice a pádu podobných aktivit, kterým chtěla zabránit Občanská demokratická strana pod heslem privatizace majetků Revolučního odborového hnutí, o jehož velikosti toho už dnes mnoho nevíme.
Dnes tedy jsme v pozdní fázi podobného druhu vývoje penzijního pojištění, a sociálního pojištění obecně, a všimněme si jaké s tím máme potíže. Nejenom ti, co ho chtějí „reformovat“, ale i ti, kteří mají být zase obětí této reformy a nebo potomci těch, kteří se už jednou stali obětí těchto reforem. A to proto, že jaksi v podvědomí existuje přesvědčení, že když stát na něco podobného sáhne, že to nebude zase nic jiného než další, když neřekneme přímo ožebračování, tak alespoň omezování práv na odměnu ve stáří. Bohumil Hrabal k tomu má hezkou povídku „Bambini di Praga“. Ať si ji přečtou ty dnešní reformátoři, aby zjistili, jak se to také dá dělat. Principem takového pojištění je od počátku zamýšlená loupež a šizení, ať už živnostníků nebo malých střadatelů,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
