Návrat Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta znovu oživil debaty o tom, jaký je skutečný vztah mezi Spojenými státy a zbytkem světa. Je Amerika stále tou nenahraditelnou supervelmocí, na níž stojí globální řád? Nebo jsme svědky situace, kdy svět, včetně rostoucích ekonomik jako Čína, Indie a Evropská unie, začíná hrát nezávislejší roli? Trumpova politika „Amerika na prvním místě“ tyto otázky jen zvýrazňuje.
Spojené státy byly po druhé světové válce středobodem globálního řádu. Jejich vojenská síla, ekonomická dominance a politická stabilita z nich učinily hlavního arbitra mezinárodních sporů. Organizace jako NATO, OSN či Mezinárodní měnový fond by bez amerického vedení jen těžko vznikly. Amerika byla nejen garantem bezpečnosti, ale i tahounem globální ekonomiky, který svým trhem otevíral dveře zahraničním investorům.
Podle Trumpových kritiků však tato role stojí Spojené státy příliš mnoho. Ekonomické výhody globalizace podle nich plynuly více do Asie a Evropy, zatímco USA se potýkaly s odlivem pracovních míst a průmyslu. Právě Trump na tuto frustraci z globalizace sází, z jeho pohledu už Amerika svět nepotřebuje tak jako dříve.
Oslabení amerického vlivu vytváří prostor pro nové globální hráče. Čína je dnes největším obchodním partnerem desítek zemí a ambice Pekingu zdaleka nekončí u ekonomiky. Iniciativa Pás a stezka propojuje Čínu s Afrikou, Evropou a Blízkým východem. Její ekonomický růst jde ruku v ruce s geopolitickou expanzí. Indie zase díky svému rostoucímu trhu a demografické dynamice začíná hrát klíčovou roli v technologickém a průmyslovém sektoru.
Evropská unie, která dlouho spoléhala na americký bezpečnostní deštník, se snaží najít autonomnější postavení. Například prezident Francie Emmanuel Macron opakovaně apeloval na vytvoření „evropské strategické autonomie“. Svět se tedy začíná pomalu připravovat na realitu, kde Amerika nemusí být vždy na prvním místě.
Navzdory rostoucím ambicím jiných velmocí zůstávají Spojené státy nenahraditelné v několika klíčových oblastech. Americký dolar je stále dominantní světovou rezervní měnou, což dává USA obrovskou ekonomickou výhodu. Zároveň většina technologických gigantů, od Googlu po Microsoft, sídlí v USA a jejich inovace ovlivňují celý svět.
Energetická politika Donalda Trumpa, která sází na využívání domácích zdrojů ropy a zemního plynu, navíc posiluje americkou soběstačnost. To dává USA možnost ovlivňovat ceny energií na globálním trhu, což bylo patrné například při jednáních s OPEC.
Trumpova vize „America First“ však neznamená, že se Spojené státy úplně stáhnou ze světa. Naopak. Prezident používá tvrdá obchodní vyjednávání, vysoká cla a přímé ekonomické pobídky, aby si zajistil lepší podmínky. Tento přístup přirovnávají jeho příznivci k taktice „cukru a biče“, která má přimět světové ekonomiky, aby se podřídily americkým pravidlům.
Psali jsme:
Například na Světovém ekonomickém fóru v Davosu Trump jasně řekl: „Pokud budete vyrábět v Americe, budete mít nízká cla. Pokud ne, zaplatíte.“ Tato politika vytváří závislost světa na americkém trhu, i když už globální ekonomika není tak jednostranně orientovaná jako v minulosti.
Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Spojené státy se stále mohou spoléhat na svou technologickou a ekonomickou sílu, ale bez spolupráce se zbytkem světa budou čelit rostoucí izolaci. Na druhou stranu svět bez amerického vedení zůstává nestabilní, ať už jde o vojenské konflikty, energetickou bezpečnost nebo řešení klimatických změn.
Trumpova éra je tedy testem, zda může Amerika redefinovat svou roli ve světě a udržet si pozici globální supervelmoci, aniž by se musela podřizovat pravidlům, která podle něj „vytvořili globalisté na úkor amerických pracujících“. Svět bude tuto novou dynamiku sledovat s obavami i očekáváním. Jedno je však jisté: vzájemná závislost Ameriky a světa nezmizí, jen se mění její podoba.
(kyncl, prvnizpravy.cz, repro: wfaa)
