Je zde však jeden problém: žádná strana nemá většinu a Emmanuel Macron nechce jmenovat kandidáta na premiéra navrženého Novou lidovou frontou (NFP), která je největší stranou - ačkoliv bez většiny - ve volbách z počátku letošního léta.

Macron se setkává se zástupci NFP i ostatních francouzských stran, aby zajistil, že se najde možnost, která je nejlepší pro „stabilitu“. To je typický Macron. Stejně jako u „Velké debaty“, která následovala po protestech žlutých vest, uvrhne zemi do chaosu a poté apeluje na konsensus a umírněnost, čímž nabízí obraz demokracie a politického procesu, zatímco ve skutečnosti zůstává moc v rukou Cézara.


První z nich je „technická vláda“, kterou prosazuje současný premiér Gabriel Attal. Ta by zahrnovala přijatelné tváře levice i pravice, které by se spojily kolem reformního programu za účelem národní jednoty. Attal otevřel dveře možnosti, že premiér této koalice nemusí pocházet z „centrálního bloku“, což je otevření směrem k levému středu v rámci NFP.

Tento přístup se však zdá být nepravděpodobný. Na pravici Laurent Wauquiez - který vede disidentskou frakci Les Républicains, jež se nespojila s Rassemblement National (RN) - odmítl vstoupit do jakékoliv koalice. Na levici zůstává jednota NFP překvapivě silná navzdory interním hádkám a ani Macronisté se nezdají, že by sami věřili v tento plán. Připravují rozpočtovou úspornou politiku navrženou tak, aby „omezila manévrovací prostor“ jakékoli budoucí vlády, jak uvedl jeden ministerský poradce.


Jiné postavy z centristického bloku, jako François Bayrou, však naznačily, že problémem je program NFP, nikoli přítomnost spojenců Mélenchona. Obávají se, že pokud by Macron stanovil takový precedens pro vládnutí dekretem a pokud by RN byla v nepříjemné situaci, kdyby se navrhované zrušení důchodové reformy dostalo k hlasování, levice by mohla prosadit reformy, které by zanechaly jejich odkaz v troskách.

I když by jmenování Castetsové mohlo být pro ústavu nejméně problematickou možností, „legálnost“ není zřejmě „primární starostí [Macrona]“, podle výše zmíněného ministerského poradce. To otevírá další možnost: Macron jmenuje premiéra, kterého chce, bez ohledu na demokracii a volby. LFI uvedla, že v případě takového kroku zahájí proti němu impeachment podle článku 68 Ústavy s argumentem, že prezident by jednal „v rozporu se svými povinnostmi“ tím, že odmítne jmenovat široce akceptovaného kandidáta.

Zda by to prošlo, není jasné: zbytek levice by se mohl dobře připojit k LFI a hlasovat pro impeachment, což by RN dalo rozhodující roli. I kdyby se soupeřící strany rozhodly Macrona ponechat na místě, prokázal by svým kritikům, že je vůdcem s autokratickými instinkty a omezeným respektem k demokracii.