Dlouhotrvající spor mezi ministryní obrany Janou Černochovou (ODS) a náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou opět nabral na síle. Vysoce emotivní debatě a praní špinavého prádla museli přihlížet účastníci sněmovního výboru pro obranu, kde se řešil incident, při kterém byl na konci října v Keni postřelen keňský voják, z čehož je podezřelý příslušník českých speciálních sil. Postihy z toho zatím Černochová vyvozoval nebude, přimluvil se i prezident republiky.
Ministryně má s Řehkou kompetenční spory už dlouho. Před rokem chtěl generál Řehka dokonce rezignovat, ale premiér Petr Fiala mu to rozmluvil. Nejen ministryni obrany Černochovou, ale především generála Řehku si vzala na mušku Jana Marková a její komentář je nabitý slovy ostrými jak samurajský meč.
„Tak Kalamity Jane a božský armádní Kája už jsou zase ve při. Byly doby, kdy jsem Karla Řehku jistým způsobem lehce obdivovala, byl to prostě rázný chlap z 601, veterán z Afghánistánu, co jako bonus i hodně dobře vypadal. Takové osvěžení v řadách naší, jinak v tomto směru poměrně nezajímavé armády. Doufala jsem, že tam konečně přinese svěží vítr, pragmatické myšlení a bude skutečně jednat jen a pouze v nejlepším zájmu České republiky.
Musím říct, že nejen že mě ve všem zklamal, on to zklamání ještě předčil. Z Karla Řehky se stal (možná jím už byl) protiruský fanatik, předpovídající svými statusy víceméně jadernou apokalypsu, do které nás je ochoten vrhnout ideálně hned zítra. Otevřeně mluví o mobilizaci i o tom, jak si stát cíleně pěstuje svou vlastní propagandistickou líheň, ve které je povoleno vše, včetně manipulací, nálepkování či případně lhaní.
Ale hlavně se z něho stal podpantoflák naší všeobecně "milované a respektované" ministryně, která kam šlápne, tam tráva neroste. Viděla jsem záznam z jednání, jak náš náčelník nesměle obhajuje svůj profi na síti X, málem se u toho rdí, omlouvá a klopí zrak, zatímco ho Janča sjede jako malé děcko. Úplně jsem čekala, kdy se zvedne, a jednu mu vlepí. Přeli se několikrát i mediáně, a vždycky z toho vyšel jako uši klopící mopslík, který je rád, že žije.
Chtěl několikrát odejít, vždycky ho někdo přemluvil, aby zůstal. Myslím, že to vypadalo asi takhle: Karle, prosím tě neodcházej. Víš jaká je. Pak už ji nezbrzdí vůbec nikdo. Karel: Ale já už nemůžu. Tohle se fakt nedá. Fiala (případně Pavel): Ale ty opravdu nemůžeš odejít. My tě nepustíme. Zničilo by to mediální obraz. Karel: Tak já zůstanu. Ale nic po mě nechtějte. A odchází v letargii do svého bezzubého úřadu. Jana: Karle!!! Kde jste byl tak dlouho? A už jste vymazal ty socky? Tak ať už to je, nebo uvidíte! A kde mám sakra tu kabelku s tankem?
Psali jsme:
Zobrazuje to tristní stav našeho vrchního velení pod vedením jedné šílené fanatické ženské, která si udělala známosti v Jůesej, a bojí se jí možná i premiér. Podle mne by tuhle práci ženské dělat neměly, natož ty šílené. Dělá ji dobře ukazovat se s morálním odpadkem Novotným, prorežimními poskoky, provokatéry a udavači, a vůbec lidmi zřejmě stejného ražení. Vyhazuje miliardy oknem za nesmysly, které nepotřebujeme místo toho, aby ji to, co je skutečně potřeba, alespoň zajímalo.
A generálporučík Řehka k tomu všemu rezignovaně mlčí. Nebo se před zraky médii s ministryní pohádá na úrovni trhovkyň. To, že by nás na této úrovni komunikace vedl do války, po které zjevně spolu s Janou lační, si vůbec nedovedu představit. Může ho ještě vůbec někdo respektovat?” zakončila otázkou svůj komentář Marková.
(nov, prvnizpravy.cz, repro: čt24)
