V souvislosti s projevem prezidenta Petra Pavla u příležitosti 105. výročí vzniku Československa jste napsal, že „z hradu odešla moudrost a nahradila jí tupá frazeologie." Také jste pozvánku na Hrad od pana prezidenta odmítl s tím, že vznik naší republiky raději oslavíte s vlastenci ve Vašem regionu. Co Vám na projevu prezidenta nevíce vadilo a co Vás vedlo k tomu, že jste pozvání odmítl?
Kromě plytkostí typu „už můžeme cestovat do zahraničí", doplněnými citáty z komiksů, mě asi nejvíce zaujalo, že šlo o projev oslavující nikoli českou státní suverenitu, ale naopak snahu o její ztrátu, neboť adorace současné EU, které byl projev plný, ničím jiným není. Šlo také o projev přednesený člověkem, který během vteřiny, bez mrknutí oka a pouze v zájmu své vlastní kariéry, zradil vše, čemu přísahal věrnost. Je samozřejmě možné, že šlo přísahu pouze z vypočítavosti, ale to samozřejmě morální profil dané osoby nijak nevylepšuje. Jak mám pak vědět, kdy svá slova myslí vážně? Slova tehdejší, dnešní, anebo třeba ta, která řekne zítra? Takovým osobám se říká profesionální převlékači kabátů a nikdo rozumný jim nevěří ani pozdrav. Pozvání jsem odmítl především proto, že jsem nechtě být v jednom prostoru s lidmi, kteří podobným věcem mohou tleskat.
Co pro Vás osobně státní svátek vzniku samostatného Československa znamená a v čem spatřujete jeho význam?
Popis významu faktu, že po několika stech letech můj národ znovuobnovil vlastní státnost, přesahuje rozsah našeho rozhovoru. Jde o téma pro samostatný a velmi obsáhlý text, v němž se budou mísit pohledy historické, filozofické, náboženské i biologické. Když to shrnu v jedné větě: pro mě jde o jeden z největších svátků v roce...
Na facebooku jste nedávno sdílel skoro šest let staré vyjádření tehdejšího prezidenta Miloše Zemana v souvislosti s tím, kdy nás EU nutila přijmout tisíce muslimských migrantů pod pohrůžkou, že když to neuděláme, tak nám zastaví dotace. „Myslím si, že se nesmíme hrbit, že bychom si neměli nechat vyhrožovat. A teď řeknu něco, co se někomu nebude líbit, že kdyby bylo nejhůř, je vždycky lépe vzdát se evropských dotací než sem pustit migranty," řekl tehdy prezident. A když se nyní podíváme do současnosti na palestinsko-izraelský konflikt který se rozhořel na Blízkém východě, tak je vidět, že se plameny již začínají objevovat po celé západní Evropě a početné muslimské komunity ve městech jako je Londýn, Berlín či Paříž už dávají tamním lidem ochutnat svůj "hněv". Je na něco podobného Česká republika připravena, nebo bychom se měli vážně obávat, že se situace vymkne kontrole a ukáže se, že i na zamýšlenou deportaci radikalizovaných migrantů už je příliš pozdě?
ČR, stejně jako zbytek Evropy, na něco takového samozřejmě připravena není. To, že se situace nakonec vymkne kontrole, je prakticky jisté – stačí si porovnat demografické křivky starých a nových Evropanů a vedle toho si postavit pomatenost naší vládnoucí garnitury.
Jaká opatření, která by vedla k řešení situace v Evropě v souvislosti s migranty, byste navrhoval?
Jediná smysluplná opatření v této věci jsou ta, která zmiňoval ve svém eseji můj poradce, pan Kraft. Protože však byl pan Kraft za tento svůj esej českou justicí odsouzen ke dvěma měsícům vězení, tak, abych nebyl odsouzen i já, tato opatření navrhovat nemohu. Všechna jiná jsou ale buď neúčinná, anebo příliš drastická.
Bude mít podle Vás palestinsko-izraelský konflikt dopad na vnímání i další průběh válečného konfliktu na Ukrajině?
Jistěže bude. Naše pevné transatlantické spojenectví, tak říká pan Fiala našemu postavení sluhy USA, způsobilo, že se proti nám spojil už prakticky celý svět. Pro nás to znamená pokračování naší ekonomické devastace a zvyšování bezpečnostních rizik, pro Ukrajinu to znamená rozdělení mezi Rusko, Polsko, Rumunsko a možná i Maďarsko. To, co zbyde si pak, jako svoji kolonii, asi i nadále ponechají USA.
Valné shromáždění OSN vyzvalo v pátek drtivou většinou hlas k okamžitému humanitárnímu příměří mezi Izraelem a palestinskými ozbrojenci Hamásu a k umožnění přístupu pomoci do obléhaného Pásma Gazy a k ochranu civilistů. Česká republika byla jednou ze 14 zemí, které hlasovaly proti. Jak byste „hlasoval" Vy?
Toto hlasování pouze potvrdilo to, co jsem říkal v předchozí odpovědi. Naše zahraniční politika nás dostává do stále větší mezinárodní izolace. A jak bych v hlasování o tom, zda se mají dál mezi sebou lidi zabíjet, anebo zda se mají zkusit dohodnout, hlasoval já? Hlasoval bych pro život, nikoli pro smrt. Mimochodem; je zajímavé, že po krvi, myslím tím samozřejmě krev cizí, nejvíce touží ti, kteří by si i z pouhé facky nadělali do kalhot. Stačí se podívat na naši vládu a její fanoušky. Tam byste se testosteronu nedopátral, ale přitom pro ně není žádné množství (cizí) krve příliš velké. Je mi z těch lidí zle.
Je podle Vašeho názoru řešením konfliktu vznik dvou států... tedy vedle Izraele, aby vnikla stát Palestina?
V tamější situaci se nevyznají ani místní, takže já si určitě netroufnu, nabízet nějaká zázračná řešení. Je ale zjevné, že buď dojde k jakési dohodě, kdy všichni budou muset v něčem ustoupit, což je ovšem podstatou dohod, anebo dojde ke genocidě ohromných rozměrů. A za sebe opět říkám, že bych radši dohodu.
Jak hodnotíte výsledek předčasných parlamentních voleb na Slovensku a novou vládu v čele s Robertem Ficem?
Jako velkou naději pro Slováky, jako šanci, která se už nemusí opakovat. Já ze srdce Slovákům přeju, aby svoji příležitost nepromarnili.
Může být výsledek voleb na Slovensku motivací či inspirací pro české občany i s ohledem na obrovskou míru nespokojenosti se současnou vládou, kterou drtivá většina lidí nazývá vládou "národní katastrofy"?
Samozřejmě, že může. Je ovšem velkou otázkou, zda v ČR k volbám, tak jak jsme je zvyklí vnímat, vůbec dojde. Snahy pětikoalice vytvořit si, pomocí zavedení korespondenční, či dokonce elektronické volby, nástroj ke zfalšování voleb jsou čím dál zjevnější. Pokud se jim to povede prosadit, tak nás, bohužel, nejspíš nemůže čekat nic jiného než občanská válka. Nejsem si ale vůbec jistý tím, že si toto nebezpečí pětikoaličníci uvědomují, a nejsem si také dokonce vůbec jistý ani tím, že to jako vlastní nebezpečí vnímají. Vždyť podmínky pro vstup cizí armády na naše území si vytvořili nedávno, a zbytek, tedy justici, média, Senát, Sněmovnu a Hrad, už mají delší dobu. Cestu k udržení moci nedemokratickou cestou tedy před sebou mají jako na dlani, a mnohé jejich kroky ukazují, že mají velkou chuť se po ní vydat.
Také jsme psali:
Opozice ve Sněmovně nemá dostatek hlasů na to, aby tzv. odstavila současnou pětikoaliční vládu od moci. Během minulých parlamentních voleb propadlo skoro 20% voličských hlasů. Možná překvapivě ČSSD. Každopádně chyběl další koaliční partner, se kterým by dnes složení Sněmovny vypadalo jinak. Podle průzkumu společnosti SANEP to ale v současné chvíli na návrat SOC DEM (bývalá ČSSD) nevypadá, naopak do Sněmovny by se dostala strana PRO v čele s Jindřichem Rajchlem. Byla by pro Vás tato strana, pakliže by se skutečně do Sněmovny v příštích volbách dostala, přijatelným potenciálním koaličním partnerem?
SOC DEM je dnes už pouze trochu jinak oblečená TOP 09, či STAN, takže s nimi bych si koalici moc představit nedokázal. S PRO a s Jindřichem Rajchlem je to přesně naopak – ti jsou, alespoň pro mě osobně, velmi přijatelní.
(martin hynek, foto: repro: fb profil)
