Tato zpráva lomcuje naším mediálním a politickým rybníčkem jak tajfun. Každý, kdo udrží myšlenku a trefí se do kláves, na to vyjadřuje svůj názor. Ono je to samozřejmě také mnohem snadnější vyjádřit se k výrokům sportovce, než například analyzovat, proč máme jednu z největších inflací v Evropě, proč nemáme antibiotika a léky pro děti, zatímco ministr zdravotnictví vypravuje na Ukrajinu konvoje plné darovaných léků, nebo proč musíme okrádat naše důchodce o část jejich penzí, když si vedle toho půjčujeme v zahraničí miliardy, které pak transferujeme do válečného konfliktu, na němž naše země nemá žádnou účast.

To všechno spolu souvisí. Naši novináři jsou z velké části ve službě dnešní vlády, dokonce na to dostanou sto milionů korun, aby byli prý „nezávislí“ (představuji si tu nezávislost, když dostávám od vlády peníze a teď mám o ní psát podle pravdy, že). Naši novináři jsou z velké části nevzdělaní, aspoň ne natolik, aby byli schopni uvádět fakta v kontextech a souvislostech, a tak plavou po efektním povrchu jevů a ještě se při tom považují za hrdiny. A to všechno pak vytváří ony pověstné bouře ve sklenici vody, jakou dnes vidíme na „kauze“ Davida Svobody.

Čeho se vlastně dopustil? Byl tázán na to, zda komise sportovců při Mezinárodním olympijském výboru zaujme odmítavé stanovisko ve věci účasti ruských a běloruských sportovců na vrcholných sportovních akcích. Svoboda na margo krize na Ukrajině řekl: „Ten válečný konflikt stále probíhá, jak víme, první obětí každého válečného konfliktu je pravda. Máme spoustu informací, někdy protichůdných.“ Na otázku, zda rezoluce odsuzující Rusko jako původce konfliktu nejsou dostatečným vodítkem k utvoření názoru, odpověděl: „Může to být mýlka, já to nevím, já to nechci rozhodovat, každopádně co se týče komisí sportovců celosvětově, tak například asijské nebo africké komise sportovců stojí za účastí Rusů a Bělorusů na Olympiádě. To je podstatná část světa. Evropa není jednoznačná, v Evropě není shoda, takže na základě těchto faktů zaujímat nějaké jednoznačné plošné stanovisko by bylo chybou“ A dodal: „Podle mého názoru“.

Čeho se Svoboda dopustil? Vyslovil pochybnost o nezpochybnitelnosti doktríny naší vlády o tom, že „jsme ve válce“, jak často opakuje premiér Fiala či ministryně obrany Černochová. Potíž je v tom, že my v ní opravdu nejsme, nikomu jsme ji nevyhlásili, nikdo ji nevyhlásil nám a nelze tu uplatnit ani článek 5 zakladatelské smlouvy NATO o pomoci jinému členskému státu NATO v případě napadení. Ukrajina totiž, pokud si toho naše vláda nevšimla, není členem NATO. Naopak nedávný pád ukrajinské rakety na polské území by se dal kvalifikovat jako útok na členskou zemi NATO, kdyby se ovšem chtělo.

• Co si o tomto postupu vládních činitelů myslíte?

Považuji to za hrubý výpad proti svobodě slova. Sportovec řekl, že si něco myslí, avšak neporušil tím žádný zákon. Nasadit mu před národem psí hlavu znamená v očích občanů Svobodu heroizovat a přičinit se o ještě menší obecnou důvěru v dnešní vládnutí než doposud.

• Jaký signál vysílá podobná reakce MO pro společnost?

Shrnul bych to tak: Ministryně obrany transparentně dala najevo, že bude hledat způsob, jak Svobodu (jako sportovec Dukly spadá pod její rezort) potrestat. Ministryně nepřednesla protinázor, který by umožnil svobodnou diskusi. A jak říkal Masaryk, „demokracie je diskuse, bez diskuse není demokracie“. Z toho implicitně lze dovodit, že u nás demokracie přestává existovat.

• Proč dnes již banální věta, že politika do sportu nepatří, se setkává s takovou ostrou reakcí?

Protože – jak se říkalo už v našem dětství – pro pravdu se lidé nejvíc zlobí. Vláda vede nějakou zahraničněpolitickou aktivitu, ať už z vůle své či zahraničních partnerů či inspirátorů. Někdo by dokonce mohl použít slova loutkovodičů, ale pro to nejsou dostatečné důkazy, jen indicie, takže zůstaňme u těch předchozích označení. Tato vládní aktivita však není dostatečně zdůvodněná, a tudíž ani důvěryhodná pro velkou část obyvatel. Zejména pro tu část, která se potýká se svrchu uvedenými dopady našeho „ukrajinského“ angažmá na běžný život lidí v ČR.

Politika do sportu nepatří, zejména ne do olympijského. Zakladatel moderního olympijského hnutí Pierre de Coubertin zformuloval základní myšlenky do Olympijské charty (1894) v tomto smyslu: Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti – tzv. kalokagathía – posvátný mír (ekecheiría), slavnostní obřady při zahájení antických olympijských her ožívají při dnešních OH obohaceny o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové, politické a náboženské diskriminace, o požadavek demokracie a internacionalismu. Kdyby Svoboda v onom inkriminovaném interview promluvil jinak, pak by tyto základní olympijské myšlenky porušil.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX