Oč vlastně školám (a připomeňme, že se jich stávky zúčastnilo přes 70%!) jde? Vláda rozdělila školský lid na pedagogické a nepedagogické pracovníky, přičemž ty druhé odsunula na vedlejší kolej. Podle toho se k nim také chová v platové politice. Dopouští se absurdních tvrzení, že školy přece nemusejí mít kuchyně a kuchařky, dokonce ani uklízečky, že si všechny tyto činnosti mají objednávat u specializovaných firem. Ale kdo to zaplatí? Školy snad?
A další nesmysl. Ministerstvo školství za Kateřiny Valachové prosadilo ve školství inkluzi handicapovaných žáků, jimž měli být k ruce asistenti učitele. Jenomže podle nových pravidel tito asistenti ze škol mizí, ale handicapované děti zůstávají. Co si s nimi má počít učitel? Koho to zajímá. Naši vládu rozhodně ne. Ta navíc chce zvyšovat úvazky – učitel bude místo stávajících 21 hodin přímé výuky mít třeba 25 či 27, ale za stejné peníze. Vláda chce zvyšovat počty žáků ve třídách. Dovedete si představit třídu, v níž je 35 prvňáčků?
Těch důvodů nespokojenosti učitelů a škol vůči vládní politice je mnohem víc. Nejhorší ale je, že vláda se odmítá se zástupci stávkujících bavit. Zatímco ulice jsou plné odborářů, pan premiér jel navštívit kravín bratra ministra Jurečky, aby odtamtud vzkázal, že to je pro něj prvořadější, než nějaká neplodná debata se stávkujícími. O tom všem a mnohém dalším byl i celý pořad, který můžete zhlédnout zde.
a kompletní soubor videí tohoto cyklu najdete zde
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
