Připomněly tím naše slavné revoluční dějiny. 25. února 1948 byla odstartována komunistická totalita, která trvala přes čtyři dekády. Téhož dne loni nastala totalita tzv. liberálně demokratická. Rétoriku mají sice oba režimy trochu odlišnou, ale vlastně jen v nomenklatuře. Přepólovaly se světové strany. Tehdy jsme bojovali společně s Východem proti Západu, dnes bojujeme ve jménu Západu proti Východu. Ale slova a významy jsou stejné: třídní boj, hledání vnitřního a vnějšího nepřítele, ohrožení státu nezávislými myšlenkami, cenzura, vypínání nežádoucích informačních zdrojů. Snad jen ten americký brouk se proměnil v kremelského švába, ale kdo by v nich hledal rozdíl: hmyz, jako hmyz, hlavně že je to nepřítel.
Přesně před rokem vláda ztratila veškeré zábrany a spustila masovou kampaň proti stoupencům demokracie. TGM říkal: „Demokracie, to je diskuse. Bez diskuse není demokracie“. Diskuse je dnes zakázána, tak jaká demokracie? Snad jen ta „liberální“. Jenomže na tu platí otřepaný bonmot: Jaký je rozdíl mezi demokracií a liberální demokracií? Asi jako mezi aktem a pietním aktem.
Boj proti svobodě slova, který vede naše vláda, už má za sebou první fázi. Po sérii ostud se musel odporoučet vládní zmocněnec pro média a dezinformace Michal Klíma. Nebyl však v tom postu nahrazen. Jeho kompetence přebírá Tomáš Pojar, „poradce pro národní bezpečnost“, což je mimochodem pojem převzatý z americké politické terminologie a zpravidla označuje jednoho z nejmocnějších mužů ve státě.
Co to znamená pro nás? Že „dezinformační agenda bude v provedení tohoto „poradce“ přetlumočena jako agenda „ohrožující národní bezpečnost“ V tom duchu také zní připravovaný návrh cenzurního zákona. Jeho pointou je, že máte veškerou svobodu slova, jen nesmíte říkat, co si myslíte, pakliže to „poradce“ vyhodnotí jako něco, co „ohrožuje národní bezpečnost“. To je ryzí znak policejního státu.
A zadělalo se na něj přesně před rokem.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
