Co se týče zaměření, vláda se chová vůči české společnosti jako nepřítel v dobytém území, které musí co nejrychleji vykrást a zplundrovat. O tom, že se necítí jako součást společnosti a českého národa vypovídá svým chováním. Konec konců demiurg této vlády a pětikoalice předseda Ústavního soudu Petr Rychetský sám deklaroval, že se necítí být Čechem a tomu také dlouhodobě odpovídá jeho působení v čele Ústavního soudu.

Nejsou zdroje hlásá vláda.

• Ovšem pro sebe má statisícové platy, které si neustále zvyšuje. Pro neomezený počet náměstků, kteří nejsou odborníci, má půlmilionové odměny.

• Podpora Ukrajiny a Ukrajinců nemá žádné ekonomické limity.

• Zatím co ve světě klesají ceny potravin a inflace, v Česku rostou ke spokojenosti vlády, protože to pro ni znamená vysoké příjmy. Ač forma je odlišná, v podstatě se jedná o výpalné české populace. Toto výpalné je pro 40 % chudší populace obtížně slučitelné se životem. Kdybych měl ze skupiny vládní politici, Ukrajinci a důchodci vybrat parazity, důchodci by to nebyli.

• V Česku levně vyrobená elektřina a uměle zdražená přes Lipskou burzu pro české spotřebitele, nabyla charakteru organizovaného zločinu bílých politických límečků. Dlouhodobá nečinnost vlády vypovídá, že je součástí tohoto komplotu. I když právě zde by mohl konečně ministr financí Z.Stanjura uplatnit také vzdělaní (elektronické). Výsledek komplotu s elektřinou je pro 40 % chudší populace obtížně slučitelný se životem, podobně jako pro existenci řady firem.

Zelený úděl a veškerá omezení z něj vyplývající jsou pro vládu prioritou, ovšem pouze pokud se netýkají jí a jejich lidí.  Zvláště Markéta Pekarová si vychutnává panský život bez ohledu na zelená omezení.

Co je na této vládě pozoruhodné, je trvalé budování nového využívání moci a vládnutí, v němž jsou minimalizovány možnosti ovlivňovat dění ve společnosti jak občana, občanské společnosti, tak i opozice.

Součástí nového vládnutí je budování systému ovládání občanů. Tento systém si můžeme představit jako obal kolem společnosti s možnými slupkami. Součástí systému je:

• podřízenost Velkému bratru a odevzdání státní suverenity;
• udavačství, doporučované občanům přímo premiérem Petrem Fialou;
• cenzura;
• tlak policie, státního zastupitelství a justice na šíření nepovolených názorů;
• transformace Ústavního soudu v instituci neústavních politických aktivit;
• neziskové organizace financované G.Sorosem, z dalších zahraničních zdrojů, ale i ze státního rozpočtu;
• školství a vzdělávací systém, včetně vysokých škol a vědeckých pracovišť společensko vědního charakteru. Namísto kvalitní výuky dějepisu a společenských věd pronikají do škol mise neziskových organizací, navazující na tradici studentů  Rudých gard v Čínské kulturní revoluci, mladých stalinistů na vysokých školách po únoru 1948 (Ivan Klíma, Rita Klímová, Pavel Kohout ….) a studentů v listopadu 1989, v roli užitečných idiotů, přibližujících venkovu státní převrat STB v Praze. Toto působení má dočasný charakter, do té doby, než se BIS a řediteli Michalu Koudelkovi podaří výuku dějepisu zakázat.
  

Smutné je, že pro většinu mladé generace jsou takovéto procesy a jevy za jejich horizontem události. Od tohoto faktu se odvíjí řetězec dalších poznávacích faktů a událostí. Nejsou schopny sociální a politické jevy pravdivě reflektovat také proto, že svým reprodukováním pouze oficiálních názorů a informací, šířených systémovými médii, se nemohou dostat do hledáčku cenzorů, a tedy také represe. Žijí proto v iluzi, že žijí ve společnosti, v níž je svoboda slova. Žijeme ve společnosti oživlé Orwellové dystopie s ministerstvem pravdy a newspeakem.
 

V poslední době stoupenci lidských práv byli potěšení rezignací hlavního budovatele cenzury Michala Klímy. Je však třeba se mít na pozoru, vládní cenzoři byli jen zaskočeni odporem, který M.Klíma a cenzurní úřad vyvolali. Lze očekávat, že pouze přeskupí síly a půjdou opět do útoku. To přece nemohou dopustit, aby v Česku měli lidé vlastní názor a navíc ho mohli sdílet. Vždyť přeci mají za sebou Velkého bratra a Evropskou komisi s Věrou Jourovou, a to není málo.