„Škoda, že čtyřicet let se komunisti nedrželi tohoto názoru.“ Největším nepřítelem Danuše Nerudové je Danuše Nerudová, protože kdykoliv promluví manifestuje, svou nevzdělanost, píše Petr Sak v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Jako jeden z mála států socialistického bloku do srpna 1968 nebyly na území Československa žádní cizí vojáci, s výjimkou vojenských cvičení. (Ale ani naši vojáci nebyli vysílání proti cizím státům na rozdíl od současnosti). Dokonce stalinistický prezident a první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný opakovaně odmítal žádost Sovětského svazu o umístění armády SSSR na území Československa. Existují názory, že v pozadíPražského jara byl zájem SSSR dostat Sovětskou armádu do Československa.
Danuše Nerudová evidentně neví, že v noci z 20. na 21. 8. 1968 předsednictvo ÚV KSČ přijalo usnesení, v němž odsoudilo vojenskou agresi zemí Varšavské smlouvy a komunista JUDr. Miroslav Polreich v tomtéž duchu připravil vystoupení pro československého zástupce v Radě bezpečnosti OSN. Z tohoto vystoupení se následně odvozovaly reakce států na mezinárodní scéně na sovětskou agresi. Kdyby komunističtí představitelé chtěli vojáky Varšavské smlouvy na území Československa, tak by je Sověti evidentně násilně neunášeli z jednání předsednictva do Moskvy. To by snad mohla pochopit i Danuše Nerudová.
Prvnizpravy.cz - Petr Sak: Snahy generála Koudelky a EK o cenzuru a zabránění toku informací jdou proti evoluci
Pokud by to pro „mladou a pohlednou“ bylo málo, tak mohu přidat nejreprezentativnější orgán politické strany, v tomto případě komunistické, sjezd. Ve dnech 26.-28. 1968 se uskutečnil v Sovětskou armádou obsazené Praze utajený vysočanský sjezd komunistické strany, jehož se zúčastnilo 1192 delegátů z celého Československo. Tento sjezd rovněž odsoudil sovětskou agresi. Vysočanský sjezd považuji za jeden z vrcholů moderních českých dějin.
Jinou kapitolou je následné jednání komunistických politiků po vojenském obsazení Československa. Politici se rozhodovali pod obrovským tlakem půlmilionové cizí armády na území Československa a nedovedu si představit násilné řešení vzniklé situace. 21. 8. 1968 byl pro mne šok a celoživotně jsem se s tím nevyrovnal, přesto upřednostňuji posrpnovou politiku oproti ukrajinské variantě.
Když se D. Nerudová tak radikálně vymezuje vůči něčemu co neexistovalo, jak radikální je ona sama na realitu jejího života. Jak reagovala na dohodu mezi Českou republikou a USA, která umožňuje pobyt amerických vojáků v Česku, jejich zásahy proti demonstrujícím Čechům a americké základny na našem území. Nebyla pod tlakem, nikdo jí neunesl a pokud vím, neudělala vůbec nic.
Nevzdělanost a historická negramotnost není pouze individuální specifika Danuše Nerudové, individuálně manifestuje generační „historickou vzdělanost“, i když D. Nerudová patří i v té generaci mezi více negramotné.
Vzhledem k tomu, že je Danuše Nerudová zvána do televizních debat poměrně často, hledal jsem v tom nějaký záměr a našel jsem ho. Česká veřejnost vidí politiky značně kriticky, včetně jejich intelektuální úrovně. Když pozvou do debaty Danuši Nerudovou, tak ostatní politici rázem vedle ní vypadají jako brilantní intelektuálové a vzdělanci. To se stalo i v Otázkách Václava Moravce, kde vedle Danuše Nerudové a Václava Moravce působily Kateřina Konečná a Klára Dostálova jako géniové.
Nechci se zabývat demagogickým a plytkým vedením debaty Václavem Moravcem, což je o něm všeobecně známo. Jeho snahou bylo, zřejmě dle zadání, diskreditovat současné působení Ficovy vlády na Slovensku. Protože v debatě evidentně intelektuálně neměl na Kateřinu Konečnou a Kláru Dostálovou, tak ve snaze devalvovat demokratické procesy a tím i Roberta Fica, demagogicky připomínal demokratické zvolení Adolfa Hitlera. Ovšem i v tomto případě jeho vyjádření bylo plytké a nešlo k podstatě. Kdyby byl schopen jít k podstatě nástupu Adolfa Hitlera k moci, musel by mluvit o oligarších a kapitálu v pozadí.
Pikantní bylo, když Václav Moravec jako celoživotní obdivovatel a stoupenec kapitalizmu začal kritizovat oligarchy na inauguraci Donalda Trumpa. Při jeho sebevědomí bych očekával kritiku, která by směřovala k podstatě, a ne naprosto bezvýznamné banality.
Danuše Nerudová během debaty trousila jednu pitomost za druhou, z nichž lze vyvodit jakýsi algoritmus jejich řečnických výronů. Součástí algoritmu je čtyřicet let a komunisti a do toho potom přidá cokoliv, uranové doly, vězeňství, vzdělanost, armádu, zemědělství atd. bez ohledu na historické reálie.
Vzdělanost Danuše Nerudová není ani na úrovni maturanta, a již vůbec nechci spekulovat, jak přišla k vysokoškolskému diplomu a k profesuře. Když Danuši Nerudovou nelze charakterizovat jako inteligentní a vzdělanou, tak aspoň, že se sama označila za mladou a pohlednou.
Řada aktérů alternativní scény říká, že ty lži, dezinformace, falzifikace a hlouposti vládních politiků a jejich poskoků je třeba ignorovat. Já si to nemyslím. Mladá a střední generace je schopna i naprosté lži a hlouposti považovat ze relevantní odraz skutečnosti. Potvrdilo se mi to po publikování článku o filmu Vlny. Vrstevníci, kteří Pražské jaro zažili, vesměs se s mým článkem ztotožňovali, ale současně si stěžovali, že jejich děti a vnuci film chválili a nevadilo jim, že film falzifikuje historii a je to hezky zabalená lež.
Já naopak vyzývám k odkrývání lží a dezinformací a upozorňování na ně. Nikdo to za nás neudělá.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
