Nevzpomínám si na druhou knihu, která by vyvolala tak masový zájem. Tento zájem má sociologický kontext, vypovídá o pohybu ve společnosti a ve společenském vědomí.
Prvnizpravy.cz - Petr Sak: Proč jsem nešel na film „Vlny“
V šedesátých letech, o kterých režisér cenami ověnčeného filmu Vlny Jiří Mádl říká, že byly šedé a nudné, došlo napříč celou společností k nevídanému probuzení zájmu o společenské otázky. Zájem o knihu Ladislava Mňačka vypovídá více než jen o zájmu o knihu, podobně jako oceňování vylhaného filmu s falzifikací historie Vlny vypovídá o stavu společnosti. Zájem o knihu a téma moci bylo produktem jedinečného společenského pohybu, v němž se střetly pozitivní sociální jevy a společenské procesy s těmi negativními. Výsledkem tohoto střetu ve společnosti byl neopakovatelný stav společnosti, který vedl až k Pražskému jaru. Z pozice toho, co bylo ve společnosti po 2. světové válce dosaženo pozitivního se chtěli občané vyrovnat s tím negativním, napravit chyby a nasměrovat společnost žádoucím směrem.
K tomu negativnímu patřila právě distribuce moci a zacházení s ní. Politické chyby padesátých let jsou nezpochybnitelně spojeny s porušením socialistických principů zacházení s mocí.
Je však třeba přiznat, že moc má specifickou sílu nezávislou na ideologii a politických stranách a programech. Moc má sílu postupně deformovat jak politické subjekty, tak jedince disponující mocí. Politický subjekt a politik na počátku své dráhy začíná s idejemi a hodnotami a s postupující kariérou jsou ideje a hodnoty stále více nahrazovány čistou technologií moci a jejími atributy.
V lehčí variantě manifestace moci jsou měněny modely aut, v dalším stupni jsou nahrazovány modely žen, což je typické pro české premiéry. Po převzetí premiérské funkce nahradil manželku Jiří Paroubek, po prezentaci svého mužství v Itálii vyměnil model ženy také Mirek Topolánek. Nejbrutálněji k výměně modelu manželky přistoupil Petr Nečas, který svou moc manifestoval i tím, že pro svou soukromou erotiku využíval státní zpravodajskou službu. U Václava Havla tento fenomén manifestace moci nelze sledovat, protože jeho chování k ženám po získání funkce se nemohlo změnit. Ať jako chartista či jako prezident, vždy se k ženám choval jako ke spotřebnímu zboží. Pouze mravně a duchovně vyspělý člověk dokáže rozkladné síle moci odolat.
I když vládní moc stále posouvá společnost od demokracie, nechci tvrdit, že je nacistická nebo neonacistická. Nepochybně však můžeme pozorovat v jejím vládnutí využívání prvků, které známe z nacistického Německa.
Moc postupně rozežírá osobnost politika, pochopitelně odlišně podle specifik této osobnosti. Postupně jeho hlavním zájmem je udržení této moci. Pokud je jeho moc ohrožena, uchyluje se ke stále brutálnějšímu a až kriminálnímu chování, aby si moc udržel. S blížícími se volbami a klesajícími preferencemi vládních stran, odrážejícími pauperizaci velkých skupin populace, nastupují nedemokratické, neústavní prostředky udržení moci.
Typickým reprezentantem mocí rozežrané osobnosti je Marek Benda, jeho inklinace k moci má rodinné kořeny. Proto k jeho pochopení je vhodné charakterizovat jeho otce. Václav Benda má pestrý profil. Byl jediným studentem FF UK, který chodil na přednášky ve svazácké košili. Jako disident a chartista se u něho shromaždovaly zahraniční valuty. Veřejně obdivoval chilského diktátora Augusta Pinocheta a nepřekvapilo by mne, kdyby v soukromí obdivoval i Adolfa Hitlera. Ač syn chartisty a disidenta, studoval Marek Benda Matematicko-fyzikální fakultu UK, kterou opustil po odehrání role studentského vůdce v listopadu 1989. V devadesátých letech patřila k nejběžnějším floskulím věta: „Nemohl jsem studovat, protože otec byl vyloučen ze strany“. Nabízí se otázka, jak mohl syn chartisty a disidenta Marek Benda studovat vysokou školu? Ke studiu se vrátil již v pozici vlivného politika. Podvodně se pokusil získat i akademický titul JUDr. Marek Benda možná patří do Guinessovy knihy rekordů. Nikdy totiž nepracoval, celý život se živí jako politický parazit. Z psychologického a sociologického hlediska by byl zajímavým případem ke zkoumání. Člověk, který nikdy neměl zpětnou vazbu normálního života. S blížícími se volbami roste jeho úzkost a obava ze ztráty politického koryta.
Dříve byly používány pojmy socialistická demokracie, buržoazní demokracie, pluralitní demokracie, nyní se rodí nový typ demokracie eurodemokracie, která se vyznačuje principem „za každou cenu musí vládnout správné strany a správní politici“. V eurodemokracii je politickým korektivem „lawfare“, což je využití právních nástrojů a institucí k politickým cílům.
Jak se tento princip naplňuje jsme viděli v Rumunsku zrušením voleb při vítězství nesprávného kandidáta, ve Francii zákazem kandidovat nevhodné favoritce prezidentských voleb, v Česku trestným stíháním opozičních politiků T. Okamury a A. Babiše či skandálním odsouzením prezidentského kandidáta Josefa Skály. Předseda Ústavního soudu ve svých vyjádřeních již připravuje společnost na možnost neuznání volebních výsledků, pokud by tyto výsledky nebyly ty správné. Marek Benda, M. Dlouhý a Š. Keller se do přípravy správných voleb zapojili návrhem trestního stíhání „propagandy komunizmu“. To bylo mohlo dostat pod 5 % další opoziční hnutí Stačilo, nebo je přímo vyloučit z voleb.
Co však znamená stíhat „propagandu komunizmu“ při prokázané nevzdělanosti politiků, soudců i státních zástupců. To každodenně dokazují označováním předlistopadového režimu za komunizmus. Politickou nevzdělanost aktuálně dokládá článek v alternativních Prvních zprávách „Jourová mění Univerzitu Karlovu v marxistickou laboratoř“ (7.4.2025). Autor Kyncl parafrázuje článek novináře Miroslava Koreckého. Snahu potlačit svobodu slova, alternativní názory a zavést cenzuru na UK označuje jako marxistické. Označování cenzury a podobných jevů za marxistické vnímám jako intelektuální karneval nevzdělanců.
Karel Marx a marxizmus to nemají jednoduché v žádné společnosti, dokonce ani ne v té, která považovala marxizmus za svou ideologii. O tom vypovídá dávná příhoda. V roce 1967, v roce, kdy vyšla Mňačkova kniha, působil Jan Kavan jako redaktor v novinách Univerzita Karlova. Zveřejnil článek Karla Marxe o cenzuře a vyvolal tím velký problém. To bylo zhruba rok před zrušením cenzury. Zajímalo by mne, zda by mohl tento článek vyjít dnes.
Ke štvanici za „komunistickou propagandu“ lze přistoupit dvěma směry.
- Pronásledovat teoretické postuláty.
- Pronásledovat zmiňování reálií z předlistopadové společnosti.
Pokud by se jednalo o teoretickou rovinu, muselo by dojít až na negaci komunistických teoretických postulátů? Vystupuje –li komunistická ideologie „proti vykořisťování člověka člověkem“, museli by lidé proklamovat touhu po vykosťování člověka člověkem. Chtěl –li komunizmus „osvobodit člověka a překonat jeho odcizení“, bude Benda požadovat potlačování svobody a rozvíjet jeho odcizení?
Co chce Benda z historických realit předlistopadového režimu zakazovat?
- zlikvidování nezaměstnanosti;
- neexistence bezdomovectví;
- neexistence exekucí;
- zlikvidování dětské obrny a dalších infekčních chorob;
- zrušení novorozenecké úmrtnosti, v čemž bylo Československo nejúspěšnější na světě;
- rozšíření sítě zdravotnických zařízení a zpřístupnění bezplatné kvalitní zdravotní péče;
- elektrifikaci země, včetně jaderné energetiky;
- zrušení diskriminace v přístupu ke vzdělání;
- realizace bydlení jako základní životní potřeby, vybudování 2,5 milionu bytů; Nájemné až 100 x nižší než v současnosti.
- vodné zhruba 80 x nižší než v současnosti, podobně sazba za elektřinu;
- rozvoj kvalitní kultury a kulturního života české populace;
- rozvoj sportovního života populace a úspěchy vrcholového sportu;
- před listopadem 1989 poslanec vykonával funkci bezplatně, s právem používat bezplatně hromadnou dopravu oproti stotisícovým příjmům poslance Bendy;
- od roku 1948 do roku 1989 se československá armáda nezúčastnila žádného vojenského konfliktu; zavedení starobních důchodů pro všechny.
M. Dlouhý, Š. Heller, M. Benda ve svém fanatizmu, nevzdělanosti, netoleranci, dogmatizmu a primitivizmu jsou nebezpečím nejen pro komunistické hnutí, ale obecně pro lidskou civilizaci a evoluci. V první řadě jsou hrozbou pro křesťanství, protože Ježíš je nositelem myšlenek, které mají charakter komunistické propagandy. Copak se Benda a spol. mohou smířit. s Ježíšovou myšlenkou? "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!" (Matouš 19,16-22). Ježíšovo poselství a Bendova nenávist jsou neslučitelné. Vždyť všichni křesťané, kteří by naplnili Ježíšovu myšlenku by museli být dle Bendy trestně stíháni. Nejspíš by neobstála ani česká historie, zvláště její nejslavnější kapitola husitství a táborité, o něž se lze přít, zda se navraceli k prvotnímu křesťanství anebo to byli předčasní komunisté. Neobstál by ani F. Palacký a T. G. Masaryk, kteří vyzdvihovali tuto etapu českých dějin, pro Bendu zcela nepřijatelnou.
Bendova iniciativa dokládá, že pro společnost je nebezpečné pouštět do mocenských pozic lidi nevzdělané, a nebezpečné je také nechávat je v politickém inkubátoru a skleníku příliš dlouho. Při hrozbě, že přijdou o svá koryta se stávají nebezpečím pro ostatní lidi a pro společnost.
Před 58 lety se lidé zajímali o distribuci moci a o zacházení s ní. Usilovali o zlepšení mocenské situace. Od té doby prošla společnost řadou změn, Pražské jaro, srpnová okupace, listopadový převrat StB a výsledkem po 58 letech je, že jsme na tom hůře než v roce 1967. Naději na změnu k lepšímu nevidím. Jaké jsou příčiny? Totalitní sevření Evropské unie je tvrdší, než bylo to sovětské, lidé jsou méně vzdělaní a mají menší zájem o společnost než v roce 1967 a velká část populace je manipulována mainstreamovými médii, sloužícími k ovládání společnosti technology moci.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
