O to horší byla zkušenost, že zlo může v několika minutách obrátit vše vzhůru nohama a způsobit nezapomenutelnou bolest, kterou žádná slova nemohou smazat. Můžeme nyní funkčně hovořit a psát jen o tom, co by mohlo vraždění na školách klást překážky a nepodmiňovat je, protože ve společnosti zavládlo vražedné klima (Petr Štěpánek se správně ptá: „Jak tohle může skončit?“ 28.12. 2023 prvnizpravy.cz). Je naplněno mediálně šířenými nepravdami, netolerancí, sociálními nerovnostmi, šikanou, nevírou ve Stvořitele nebo v mravní zákony v nás, nebývalou korupcí vládnoucích politiků a státních úředníků, kteří zastupují jen sami sebe, primitivismem holdujícímu násilí a nahotě, všemožnými deviacemi a deprivacemi, potlačováním ideálů humanismu a zdůrazňováním, že naše země je ve válce s Ruskem, v neposlední řadě všudypřítomnou banální kreativitou (reklama, reality show, většina českých televizních seriálů). Čeho je více a čeho méně není důležité; je to každopádně pekelný koktejl.

          

O motivech masového vraždění na FF UK bude psát řada odborníků. Já si pro úvahy o mně naprosto neznámém pachateli vybral několik myšlenek z díla Eliase Canettiho, spisovatele oceněného Nobelovou cenou. V knize Masa a moc píše: „Moment přežití je momentem moci. Hrůza z pohledu na smrt se změní v uspokojení, neboť tímto mrtvým nejsem já. Mrtvý leží, přežívající stojí...Je důležité, aby přežívající stál sám proti jednomu nebo i více mrtvým. Pak vidí, že je sám proti jednomu nebo více mrtvým. Pak vidí a cítí, že je sám, a když je řeč o moci, kterou mu tento okamžik propůjčuje, nesmíme zapomínat, že ta se odvozuje jen a jen z jeho jedinečnosti.“ (ACADEMIA, Praha 2007, str. 305)
          

Motivem násilí je tedy moc nad mrtvými, pocit jedinečnosti vrahovy existence, uspokojení z pohledu na umírající. Z dominance nad oběťmi plyne ukájení, to hojí jakési zdeformování duše, chorobnou zoufalost ze ztracené cesty. Jak snadné je nahradit tyto patologické emoce přirozenou mocí nad sebou samým, pocitem jedinečnosti prostřednictvím dobré práce a dobrého života, radosti z daru života, za nějž vděčíme rodičům i za možnost život dát. 

Pokud, jak naznačují první odborné posudky, byl pachatel duševně zdravý, pak měl možnost volby mezi dobrem a zlem. Já tvrdím, že vražedné klima v naší společnosti oslabilo puzení k dobru, četné vzory propagující násilí a válku mohly mnohé temné pachateli našeptat. Je podivná reakce ženy, která šíří tyto myšlenky: „Potlačuji přirozenou reakci na tragickou smrt. Ale toto jsou skuteční vrazi a váleční štváči. A není mi líto ani dcery, ani truchlícího otce.“ (reakce ministryně Jany Černochové na zavraždění dcery Alexandra Dugina 21. 08. 2022) Řekl bych, že výrok umím zpracovat jen jako výrok bezdětné ženy. Navíc děti rády zaujímají extrémně odlišný postoj od rodičů. Takže by se mohlo stát, že ultrapravicová ministryně bude mít ultralevicového potomka, který jednak odpaluje bomby se samopalem na zádech a sám možná padne za oběť bombě.

         

Jinde ministryně Černochová ujišťuje občany: „Chtěla bych ubezpečit občany České republiky, že pokud by byly ze strany Putina – a pevně věřím, že se to nestane – použity taktické jaderné zabraně na Ukrajině, nebude to mít vůbec žádný dopad na české občany. Území je od nás vzdálené poměrně dost.“ (06. 10. 2022, Seznam Zprávy, rozhovor s Jaroslavem Gavendou)  

To jsou podivné odhady. Černobyl je zhruba vzdálený 170 km od Kyjeva. 1.100 km od Černobylu byly zaznamenány stopy jaderného odpadu na oděvech Švédů. U nás díky hustému dešti byl zaznamenán radioaktivní spad na Jesenicku. Chápu, že to nebyly extrémní hodnoty, ale nerad bych tam v té době pobýval...  
          

Tato země se daným zločinem stala nebezpečnou a nevzkvétá, neboť nemá politickou reprezentaci, která by byla především odpovědná a ve druhé řadě alespoň vzdělaná, aby rozuměla kořenům této společnosti v daném regionu. A voliči by měli procitnout a volit uvážlivěji. A strany musí projít očistami, aby zvolení předsedové a další funkcionáři byli moudří a mravní. Když pak vstoupí do vlád a parlamentu, budou budovat pozitivní stát. Současný premiér by měl odstranit z vlády politiky, kteří jsou pro společnost a občany nebezpeční.
          

Je tady ještě jedna znepokojující okolnost. Umělci rádi zpracovávají ty nejděsivější příběhy včetně skutků masových vrahů. Umění musí být svobodné. Podle mě je ale něco jiného o excesech číst odborné studie, něco jiného je dívat se na filmy. Mohou vyzývat k následování a sloužit jako návod. Olga Hepnarová, produkt totalitní společnosti vraždící nákladním automobilem, inspirovala Viktora Kalivodu, tak zvaného lesního vraha. Hepnarová byla šikanovaná a vinila bezcitnou společnost, Kalivoda byl nadprůměrný, studoval Policejní akademii a vyhrál dokonce v televizní soutěži Chcete být milionářem značný obnos peněz.. Inspirován byl, podle vlastních slov, prostřednictvím knihy Romana Cílka Oprátka za 8 mrtvých. Hepnarová byla oběšena, Kalivoda byl odsouzen na doživotí a ve vězení spáchal sebevraždu. Osamělý a z jeho pohledu nepochopený okolím, chtěl za sebou bouchnout dveřmi. Stejně jako o Hepnarové (Já Olga Hepnarová, 2016, režie Tomáš Weinreb a Petr Kazda) i o něm byl již natočen film (Lesní vrah, 2024, režie Radim Špaček).    

Jedenadvacátý prosinec roku 2023 se stal jedním z nejčernějších dnů v dějinách Karlovy univerzity. Nelidskému vraždění v prostorách Filozofické fakulty padlo za oběť čtrnáct lidí z řad studentů i akademických pracovníků, mezi nimi i PhDr. Lenka Hlávková, Ph.D., ředitelka Ústavu hudební vědy. Jestli mám říci, kde je srdce mé alma mater, pak je to 4. patro FF UK na náměstí Jana Palacha, kde sídlily katedry hudební vědy, divadelní a filmové vědy, na nichž jsme s manželkou absolvovali, dcera tam studuje stále…

       

Neznal jsem PhDr. Lenku Hlávkovou, Ph.D., neměl jsem příležitost ji poznat. Obor je jedním z nejúžasnějších, věřím, že dnes nezatížený totalitními praktikami a husákovskou normalizací jako za studií mé generace. O to zůstává větší otazník za nelidskostí, kterou spáchal student FF UK, jenž studoval v liberální době. My jsme měli na katedrách své vzory, některé celistvější, jiné méně, ale byli to lidé, k nimž jsme vzhlíželi a byli jsme jim vděční, že v jejich přítomnosti se můžeme rozvíjet. Jejich přístup k nám studentům byl většinou tvrdý, nesmlouvavý a nepustili nás dále,  dokud jsme nesplnili požadavky. Pochopitelně, měli jsme někdy více a někdy méně pocit, že za neúspěch mohou oni a jejich nároky. Dělili jsme se na konformní a nonkonformní  typy; mnozí odmítli nabídku vstupu do KSČ, stejně jako kolaboraci s StB. Nedovedu si představit, že by někdo ze studentů i v této ideologicky a charakterově rozdělené komunitě dokázal obrátit zbraň proti mase kolegů.
          

To, že vrah nenáviděl své kolegy, je důležitým faktem, jenž ho zbavil práva řadit se do univerzitní společnosti, protože zcela jistě chtěl brutálně  destruovat a zastrašit tuto společnost jako celek i tam, kam jeho zbraně nemohly zamířit. Vnímám to i já, který mám kariéry uzavřeny a jsem nyní svědkem a pamětníkem své doby zrání, hledání životní cesty a naplnění poslání. My jsme totiž mnozí věřili, že výsada studovat FF UK nás zavazuje k přesahům, které se neměří jen penězi. Vrah nemohl v žádný přesah věřit, ani v ideál poslání. Byl produktem doby, v níž je vše dovoleno.