Blaničtí rytíři byli:

1. speciální družina krále Přemysla Otakara II.
2. mytologické postavy
3. loupeživí lapkové vyhlazení J. Žižkou
4. spící zákonodárci Fialovy vlády (aluze na mytologické postavy)

Osobně dám přednost aluzi, protože je cosi shnilého ve státě Dánském. Opakovaně se Česká konference rektorů naléhavě vyjadřuje ke stavu českého vysokého školství. Naposledy brněnským textem z 24. 03. 2023. Cituji z něho: „Rektorky a rektoři vysokých škol ČR, členové České konference rektorů (ČKR), vyjadřují hluboké znepokojení nad aktuálním stavem financování vysokého školství...což odporuje Programovému prohlášení Vlády ČR...ČKR je přesvědčena, že nadále nelze nečinně přihlížet ani dalšímu alarmujícímu jevu, kterým je výrazně nižší podíl výdajů na vysoké školství vzhledem k HDP ve srovnání s dalšími státy sdruženými v OECD.“ Věřím, že dopis k předsedovi vlády (sám bývalý rektor VŠ) ČR již dorazil a jelikož již zajistil požadavky a práva pro ukrajinské uprchlíky na našem území, může se konečně věnovat tak zásadní otázce, jakou je značný rozvrat vysokého školství.
    

Pokud jde o literaturu připomeňme si, že zdaleka nejslavnější text v českém jazyce, čtyřdílný humoristický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, byl přeložen do 58 jazyků, několikrát zfilmován i zdramatizován. Mohli bychom pochopitelně pokračovat na poli řady oblastí vědy techniky i umění. A já bych chtěl, v naší vládou v brzké budoucnosti prosazených opatřeních pro zlepšení výdajů na vysoké školství vzhledem k HDP ve srovnání s dalšími státy sdruženými v OECD, vidět především na výstupu v konci procesu studenta samotného. Pro něho se přece vše děje a ten je světlem na konci temného tunelu; ten převezme veškerou odpovědnost za další vývoj země a zařadí se spolu s ostatními vysokoškoláky mezi tolik chybějící elity české. Společnost nebude upadat do obludných manipulací médií, bludů nekritického myšlení a ani nebude vláčena bahnem odporných politických zájmů cizích mocností, které již tolikrát zatáhly tuto zemi do ničivé krize. Zdá se vám, že jsem se právě probudil v Blaníku mezi kolegy Blanickými rytíři? Ne, zcela jistě jasně bdím u svého pracovního stolu.
   

Věcná; je omylem metodiky vysokých škol, že student nemusí mít základ vědomostí nastudovaných do paměti. Mýtus o hledání faktů na internetu je zavádějící. Student by měl také mít naprosto jasno v metodách jako je indukce, dedukce a falzifikace. Je jistě únavné neustále připomínat, že naprosté minimum vědomostí uchazečů o vysokoškolská studia se týká orientace v moderních dějinách Československa a České republiky. Pokud rektoři prověří nečekaným testem studenty, zjistí neuspokojivý stav...Ano, žádejme vládu o peníze, ale vyžadujme vědomosti a tvrdě studenty připravujme na jejich profese. Je, a ani stát v němž studenti žijí, nespasí Blaničtí rytíři, až mu bude nejhůře. Myslím, že nejhůře bylo po 17. 11. 1939, když 1200 studentů bylo posláno do koncentračních táborů a devět představitelů studentských samospráv bylo bez soudu ihned zavražděno. Neosvobodili nás Blaničtí rytíři, ale většinu země Sovětská armáda.
    

Chtěl bych naší vládě připomenout pár faktů z dějin naší země. V Ghettu Terezín panovala vražedná a paranoidní realita; děti ztratily přístup ke vzdělání a neměly žádnou budoucnost, což všichni tušili. Ale přesto byla pro děti organizována výuka a byly zapojovány do umělecké činnosti, jako byl světově známý fenomén terezínské opery Brundibár Hanse Krásy. Světoví umělci učili v ghettu děti kreslit, zpívat, duchovní autority se jim snažili předat identitu jejich kulturních kořenů. Jenom učením, dovednostmi a vědomostmi se může člověk rozvíjet. Nacisté měli na našem území, které tak snadno uchvátili, jasno; všechna etnika budou využita na otrockou práci, kolaboranti budou poněmčeni a zbytek rychle vyhlazen. Tudíž obyvatelé tak zvaného Protektorátu Čechy a Morava nepotřebovali podle okupantů vysokoškolské vzdělání.
    

Studentské bouře daly nacistům příležitost 17. 11. 1939 ukončit ihned činnost Univerzity Karlovy v Praze, Masarykovy univerzity v Brně, Českého vysokého učení v Praze, České vysoké školy technické v Brně, Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci, Husovy evangelické bohoslužebné fakulty v Praze, Vysoké školy zemědělské v Brně, Akademii výtvarných umění v Praze, Vysoké školy báňské v Příbrami...Nad českými elitami se zatmělo. Na paměť hrdinství vysokoškoláků v Československu, kteří se postavili na odpor barbarům, se v roce 1941 na jednání v Londýně stalo datum 17. 11. Mezinárodním dnem studentstva.
    

Jak lze nazvat kroky skupiny poslanců pod vedením Ing. Vlastimila Tlustého, předlistopadového člena KSČ, v 90. letech 20. století a v 1. dekádě 21. století poslance České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanskou demokratickou stranu, v letech 2006–2007 ministra financí v první Topolánkově vládě, kteří v roce 1999 iniciovali a později prosadili, aby tento jediný den ve světovém kalendáři pojmenovaný podle významné události v československých dějinách, byl přejmenovaný na Den boje za svobodu a demokracii? Z názvu svátku vypadli studenti a zůstali v něm především ti, kteří jim ukradli revoluci, technologové moci a rétoři demokracie, kteří ovšem rádi posloužili jako lokajové velmocí a tu a tam vhodným přejmenováním barbarských náletů na humanitární bombardování manipulovali s nevzdělanými masami k jejich neprospěchu.
    

Důsledky potlačené a zfalšované historie a národní identity se projeví vždy, i když se zpožděním. Naši studenti přestávají přemýšlet o ceně svobodně deklarovaných názorových postojů a rádi se přimykají ke konformitě establishmentem deklarovaných kánonů. Učí se rychle, že ruka pána, kterou pes věrně olíže, psa bude hladit po srsti a ledacos mu promine. Třeba nedostatek vědomostí i dovedností, malou výkonnost a nesamostatnost. Konformitu a loajálnost si zajišťoval československý režim v padesátých letech aktivizováním členů Komunistického svazu mládeže (KSM), maoistický si pěstoval Rudé gardy a husákovský členy Socialistického svazu mládeže.  Vzdělanost a schopnost kritického myšlení nahradila tupost oddanosti režimům. Nelze si nedomyslet, že nezájem vlády o vysokoškolské školství je motivován obdobně. Jistě si domácí publikum vybaví scénu z Jirešova filmu podle románu Milana Kundery Žert. Je v ní zničen život jednoho vysokoškoláka, důsledně a  s konečnou platností. Tmářství přemohlo morálku, vzdělanost a kompetentnost. Zdá se, že i přízraky takových dějů se v naší přítomnosti zabydlují. K tomu slouží degradace vysokého školství, tragická špatná úroveň studentů na výstupu z něho a ztráta kritického myšlení vysokoškoláků.
    

Vzniká příliš málo příběhů o českých studentech, kteří hájili národní suverenitu a akademické svobody na podzim roku 1939 s dnes již nevídanou solidaritou. Uvedu citát ze stati Alfreda Bolka ve sborníku Trpké vzpomínky  (UK V Praze, Nakladatelství Karolinum 2014) na 17. listopad 1939: „Čeští studenti přispěli k zlidštění vzájemných vztahů mezi vězni (tábor v Oranienburgu), požívali vážnosti u spoluvězňů i u dozorců SS, zachovali si své etické jádro. K vytvoření kolektivu odolného vůči ubíjejícímu prostředí přispěl i fakt, že to byla skupina věkem, vzděláním, vlasteneckým a demokratickým smýšlením vcelku stejnorodá...České vysoké školy byly uzavřeny, ale v blízkosti sídla nacismu nedaleko Berlína pokračovaly ve večerních hodinách přednášky z různých oborů vědy a techniky, které konali asistenti vysokých škol a studenti vyšších ročníků. Skládala se živá encyklopedie vědění.“

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX