Průmyslovým, vědeckým a mocenským centrem světa už není New York, nýbrž Peking. Na čínské ústavy dnes připadá většina světových vědeckých objevů. Ale i kdyby s nimi dokázali třeba Američané držet krok co do počtu objevů, z principu nemohou držet krok co do průmyslových inovací a zavádění těch vynálezů do praxe. Čína má výrobní kapacity a řádově stokrát víc inženýrů než USA.

Čína se také stává politicky nejvlivnějším státem světa. Pracovali na tom desítky let a vyplatilo se to. Tam, kde americké korporace a americké neziskovky likvidovaly místní kulturu a drancovaly místní bohatství, tam Číňané nezištně (respektive zdánlivě nezištně) stavěli mosty, silnice, železnice a nemocnice. A půjčovali peníze. Výsledkem je, že Číňanům je skoro každý zavázán a úplně každý s nimi chce mít skvělé vztahy. Včetně většiny bývalých amerických kolonií.

Rýsuje se tak nové uspořádání světa, kde:

• Čína bude poskytovat vědu a výrobní kapacity

• Rusko nerostné zdroje a zemědělskou výrobu

• Další regiony hlavně ty nerostné zdroje

•  …a kde – to je hlavní novinka – bude respektováno, že každý si může žít po svém. Jestli se v nějaké lidožroutské zemi chtějí navzájem pojídat, nikdo jim do toho nebude mluvit. Jakékoliv „šíření demokracie“ ani „šíření volného trhu“ nepřichází v úvahu, ale není ani nahrazeno žádným šířením konfuciánství.

To nebude mít charakter zlomu. Jenom budeme každým rokem chudší, každým rokem zaostalejší a každým rokem budeme mít méně vztahů s dalšími regiony.

Vidíme příklad Maďarska a Rakouska, jejichž strategie by se dala shrnout takto:

• Akceptování nové reality

• Vytvoření vlastní strategie, jak přežít a být úspěšný v tomto novém světě

• Snaha o maximální soběstačnost

• Rovnoměrné kontakty s celým světem, se všemi jeho částmi, regiony a se státy různých uspořádání.

Opačný extrém představuje současná Česká republika. Strategie její vlády (včetně prezidenta a nejvyššího soudu) je založena na popírání reality. Politické vedení tedy předstírá (a své občany nutí předstírat), že svět vypadá úplně jinak.

• Že USA dosud vládnou celému světu a jsou nejbohatší  zemí (protože si od kohokoliv mohou cokoliv vzít zadarmo)

• Že ostatní nemají jinou možnost, než to akceptovat. Že mají fakticky méně svobody než měly státy sovětského bloku. Přibyly jen řeči o „volném trhu“ a „demokracii“ a předstírání, že si státy svou ekonomickou a politickou porobu volí dobrovolně.

• Že v takové situaci je nejlepší strategií pro malý evropský stát fungovat jako lokajská entita, poskytovat služby americkému centru a čekat na drobečky, které spadnou ze stolu. Že to může vést k docela slušné životní úrovni, když se lidé v tom státě budou dost snažit (v politicky-korektním jazyce se tomu říká „konkurenceschopnost“  - jsem užitečnější lokaj než jiní lokajové).

Pokud by takové poměry skutečně panovaly, pro malý stát by z toho vyplývala strategie opačná té, kterou sledují Maďarsko a Rakousko:

• Systematická likvidace všeho vlastního.

• Vytváření maximální závislosti na nadnárodních (amerických) korporacích

• Likvidace vztahů se všemi dalšími částmi světa.

Většina evropských států sleduje strategii, která je jakýmsi kompromisem mezi maďarskou-rakouskou a českou cestou.

Strategie tendemu Fiala – Pavel by mohla fungovat v případě, že NATO dokáže porazit Rusko a Čínu, dosadit tam své loutkové vlády (tzv. demokratické) a plně si je podmanit. Vůbec nepočítá s možností, že by se to nepodařilo.

Heslo „patříme na západ“, fakticky to znamená „patříme do minulosti“.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX