Druhý podstatný princip říká, že vývoj myšlení je darwinistický. Pokud kupříkladu vznikne prostředí, kde určitá varianta marxismu znamená přístup do velkých médií a pozvánky na zásadní konference, většina marxistických myslitelů nakonec dojde k té správné variantě. Každý z nich má samozřejmě pocit, že to s osobním prospěchem nemá nic společného. Zůstane i pár takových, co se nepřizpůsobí, ale o těch se nejspíš ani nedozvíme. To se netýká jen marxismu, ale i všech jiných směrů. 

Ale zpět k tragédii levice. Mezi typické „smíšené záležitosti“ (viz minulý díl) patří sociální programy. Když je ze svých daní financujeme, neděláme to pro ty ubožáky, ale pro sebe. Nechceme na ulici překračovat mrtvoly lidí, co tam umrzli. Nechceme být svědky toho, jak lidé umírají bez lékařské pomoci nebo jak poctiví lidé, co prostě neměli dost štěstí, vybírají popelnice. A především nechceme žít ve světě, kde bychom my nebo naši blízcí mohli do něčeho podobného spadnout. Jen vyložení psychopaté mohou sociální programy zpochybňovat. 

Možná by se dalo čekat, že pokud bude levice usilovat o relativně štědrý sociální systém, bude se pro něj snažit získat lidovou podporu a bude aktivně napomáhat tomu, aby podmínky byly přesně vymezeny a případů zneužívání bylo to nejméně. Aby nevznikalo pohoršení a nálady proti příjemcům dávek. Ani náhodou! Vidíme přesný opak. Vidíme aktivisty, kteří cíleně radí těm nejnepoctivějším, jak obejít pravidla a zneužívat systém. To se týká migrace, to se týká dávek, to se týká i všeho ostatního. A když už se má něco zpřísnit, tak pro normální pracující lidi, co potřebují pomoc dvakrát za život. Rozhodně žádná přísnost na notorické zneužívače. 

Obávám se, že je za tím opět instinktivní nenávist k dělnické třídě a vlastně ke všem, kdo poctivě pracují, starají se o své rodiny a vedou staromódní životy jakožto těm, kdo udržují pohromadě „systém“. 

Ideály a zájmy jdou opět ruku v ruce. Když se tomu věnuje dost lidí a je to dotaženo do důsledků, dostáváme se k úplné a konsistentní stupnici lidské hodnoty. Čím hodnotnější, tím víc výhod, méně kontrol a tím více kriminálního jednání je tolerováno. Pokud dojde ke sporu, v právu je vždy hodnotnější. 

Jak jsou tedy lidé seřazeni?

• Muslim je vždy hodnotnější než nemuslim.

• Pokud jde o dva muslimy nebo dva nemuslimy, je hodnotnější ten, kdo není běloch.

• Pokud je rovnost i v tom, je hodnotnější ten, kdo patří k sexuální menšiny. V případě dvou menšin ten, který přísluší k bizarnější menšině. 

• Pokud je rovnost i v tom, je žena hodnotnější než muž. 

Jestliže jsem v minulém díle psal, že anticivilizační instinkty sdílí do značné míry i konzervativní levice, ohledně sociálních dávek a programů vystupuje zpravidla velmi rozumně a otázku zneužívání nezametá pod stůl. 

Nicméně ještě užitečnější by byla nějaká varianta trumpovsko-vancovského postoje, který v podstatě říká, že je hloupé tolerovat ekonomické systém, který produkuje bídu a vedle něj sociální programy. Nejlepším sociálním programem je dostatek dobrých pracovních míst, celoživotní vzdělávání a osobní růst. Což se snadno řekne, ale ve skutečnosti to může být další černá díra na státní peníze, vykazovaná zbytečná činnost a nulový výsledek.