Shrnuji, že úvodní kapitola se zabývá stavem současného světa (myšleno v roce 2020) a že pro tento současný svět jsou podle nich typické vzájemná propojenost, vzájemná závislost a složitost (která má za následek nepředvídatelnost). Činnost každého souvisí s činností mnoha jiných subjektů na celém světě, přičemž ty vazby sami nevidíme, natož, abychom je dokázali řídit.

Druhá část se týká toho, jak covidová epidemie změnila světovou ekonomiku. Autoři knihy zvažují různé scénáře. Podle některých má epidemie skončit brzy po vydání knihy v roce 2020, podle těch nejčernějších má trvat až do roku 2022. Hodně čekají od očkování, přičemž vůbec nezvažují možnost, že se mohla objevit nedůvěra vůči očkování nebo že by snad některé skupiny obyvatelstva mohly očkování odmítat. Připomínají historické poučení, že epidemie přinášejí větší a radikálnější ekonomické změny než reformy, revoluce i války. Tvrdí, že taková radikální změna proběhla i v roce 2020, jenom ještě není dost viditelná. Předpokládají odchod od dolaru, ale tvrdí, že USA zůstanou největší a nejsilnější ekonomikou světa. Zřejmě vůbec netuší, že již v době psaní knihy byla největší ekonomikou Čína. Překvapivě doporučují omezit mezinárodní toky kapitálu a doporučují také zvyšovat odolnost (nezávislost) národních ekonomik.

Dnes se podíváme na to, jak Schwab a Malleret hodnotí společenské změny způsobené covidem (v anglickém originále od strany 34).

Autoři citují Henryho Kissingera, že stát je mimo jiné založen na přesvědčení občanů, že dokáže předvídat velké kalamity a připravit se na ně. V případě covidu ale došlo k naprostému selhání. Vlády byly zoufale nepřipravené. Výsledkem bude všeobecná nedůvěra.

Nicméně nebyly na tom všechny státy stejně špatně. Státy jako Singapur, Jižní Korea nebo Dánsko ukázaly podle Schwaba rychlou a efektivní reakci, zatímco Velká Británie, USA a Španělsko byly odstrašujícími příklady.

Ukázalo se také, že rozdíly mezi sociálními vrstvami jsou ještě hlubší, než to vypadalo. Bohatí vesměs mohou pracovat z domova a finančně nejsou nijak omezení. Chudí čelí nákaze nebo přijdou o práci.

Mění se také poměr sil. Roste role farmacie a její síla, zatímco jiná odvětví klesají. Ačkoliv vyjádření není úplně jasné, zdá se, že mezi upadající odvětví řadí Schwab a Malleret také zbrojaře. Kdyby tak tušili, jak dramaticky se situace brzy změní.

A jaké další změny čekají?

• Neoliberální politika privatizace, liberalizace a úsporných opatření bude zcela odmítnuta.
• Dojde k masivnímu přerozdělení bohatství od bohatých k chudým. Budou zmenšeny velké majetky, vzniknou obrovské sociální programy a celkově se zvýší role státu.

• Vznikne něco jako nová společenská smlouva. Od státu se bude čekat lepší péče o občany, lepší zdravotnictví, více sociální péče atd.

• Státy budou mnohem víc vydávat na zdravotnictví a sociální péči

• Mnohem více pozornosti bude věnováno otázce LGBT. Chudí lidé pochopí, že devianti jsou jejich skuteční spojenci proti bohatým konzervativcům a společně prosadí společenské změny.

Možná vám připadá, že jde o dílo čtrnáctileté fanynky Pirátů. Taky mi to tak připadá. Ale podle všeho je to především výpověď o mentální úrovni elit.

To všechno se ale nestane hned. Po covidové epidemii dojde nejdřív ke zvýšení sociálních rozdílům, masovému chudnutí a vznikne obrovská nezaměstnanost. Pak přijde vlna nepokojů a poté budou zavedeny všechny ty úžasné věci. Paví pero do zadnice zdarma pro každého.

Schwab a Malleret soudí, že v USA bude mít vývoj mnohem dramatičtější podobu než v Evropě.

Tak jako v jiných částech knihy, i zde počítají s tím, že v celém světě se odehrává stejný pohyb a stejné procesy. Od USA přes Skandinávii, arabské státy až po Čínu. Podobné problémy, podobná řešení. Vůbec si neumí představit, že by se svět rozdělil do bloků a každý směřoval jinam.