Uvědomil jsem si to při včerejším semináře Jungmannovy národní akademie vedeném Petrem Robejškem. Jeho čtyři pravidla zní takto:
- Pomalé je lepší než rychlé
- Místní je lepší než globální
- Z očí do očí je lepší než přes internet
- Vlastní je lepší než cizí
Bude-li hejno dostatečně velké, vnese to do národního života mnohem zásadnější změny než jakákoliv politická aktivita.
Jenže ony jsou i konkurenční hejnové inteligence.
Třeba liberálně-tržní má tyto jednoduché zásady:
- Dělej vždy to, co přináší největší finanční zisk
- Postupuj vždy s maximální efektivitou
Takové hejno posouvá poměry úplně jiným směrem.
Nebo heslo „alternativy“:
- Zjisti, co píší mainstreamová média
- Dělej přesný opak
- Neustále o tom poučuj ostatní lidi, případně jim naznačuj, že jsou pomýlení.
Výsledkem je takové rozbití národní sounáležitosti, jaké by žádný zloduch nedokázal naplánovat.
Nebo liberálně-demokratické hejno. I tam jedinci aplikují jednoduchá pravidla:
- Neustále zjišťuj, co říkají „tvůrci trendů“
- Plně tomu přizpůsobuj své názory, jednání a cítění
- Máš-li na výběr, postupuj tak, aby tě to odlišilo od většiny společnosti
- Okázale dávej najevo tu rozdílnost
Dopad na národní pospolitost ještě horší.
A nejspíš jsou i další hejna. A mezitím spousta lidí, co nepostupují podle takových jednoduchých pravidel. Spíš jednají pragmaticky a volí, co je momentálně šikovné nebo výhodné.
Různí Babišové, Rakušanové, Okamurové a další političtí vůdcové pak svádí své bitvy v terénu, který je určován činností těchto hejnových inteligencí. Samozřejmě, geniální stratég dokáže zvítězit i ve velmi nepříznivém terénu, takové případy však jsou vzácné. Naivními představami, že jde jen o chytrý marketing a kdyby ta nebo ona strana zvolila lepší slogan, uspěla by, těmi tu nemusíme ztrácet čas.