Obvykle tomu přece bývá tak, že s dobyvateli sympatizují spíše ti nejchudší a nejhůře postavení – ti, kterým dosavadní civilizace dává jen málo a mohou mít pocit, že nemají co ztratit, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Výsledkem hledání odpovědi byl bestseller Prolomení hradeb (teď je dostupná v rozšířené a aktualizované verzi Prolomení hradeb dvojka).
Odpověď zní, že současná vládnoucí vrstva (nazývám ji novou aristokracií) je jiná než vládnoucí vrstvy v minulosti. Všechny vládnoucí vrstvy spojuje snaha vyždímat z těch dole maximum, povýšenost, někdy pohrdání nižšími vrstvami, vždy bezohlednost a hojné zastoupení psychopatů. V tom jsou stejné všechny vládnoucí vrstvy napříč dějinami. A nedělejme si iluze, že to někdy může být lepší.
V něčem je ale současná vládnoucí vrstva úplně jiná. Je pro ni typická zbabělost, davové chování, neustálé intrikování každého proti každému a to, že v ní chybí osobnosti.
To vysvětluje jejich podporu islamizace, ale otevírá to jinou otázku: Proč taková vládnoucí vrstva není velmi rychle smetena? Když jsem psal první verzi Prolomení hradeb, předpokládal jsem, že smetena bude, ale zjevně jsem se mýlil.
Vývoj mi dal za pravdu v tom, že roste debilismus a sebevražednost nové aristokracie, nenaplnila se ale prognóza, že nové aristokracii vyroste soupeř v nižších třídách. Vůbec mě napadlo, že radikální politická opozice začne postupně přebírat některá schémata jednání a myšlení nové aristokracie. Bylo by to téma na další analýzu, ale knihu o tom nenapíšu, protože by ji nikdo nečetl. Nicméně sérii článků z toho vzešla. Inspiroval ji dopis jedné čtenářky s několika zajímavými otázkami (zde).
V první části jsem se pokusil odpovědět, jak by se měla opozice chovat, pokud by skutečně chtěla převzít moc.
V druhé části jsem se vrátil ke covidovým událostem.
Ve třetí poslední části se zaměřím na tuto část čtenářské otázky: Proč konzervativní levice stojí na straně Hamásu, tedy muslimů, proti Izraeli? Když se zajímám o zdroje informací lidí majících takto negativní názor na Izrael, vždy se dostanu přes stránky těch nejhorších progresivně levicových organizací ke zdroji, kterým je Hamás.
Pro hledání vysvětlení připomenu, co jsem uvedl v první části, kde jsem zmínil „naši neschopnost aplikovat na sebe stejná měřítka jako na ostatní. Vidíme davovou iracionalitu současných elit, ale málokdy si připouštíme, že i my bychom byli ohroženi stejnou davovou iracionalitou, kdyby se nám dostalo stejných podnětů. A kdo ví, ve skutečnosti už možná stejné davové iracionalitě podléháme. Jenom si to neuvědomujeme. Se zděšením hledíme na arogantní elitářství havlistů, ale málokdy jsme si schopni si přiznat, že jsme ohroženi velmi podobným arogantním elitářstvím. Je těžké si přiznat, že rozdíl v myšlení mezi „novou aristokracií“ a „alternativou“ je mnohem menší, než si každá ze stran myslí.“
Už tak nějak patří k naší době a naší civilizaci, že radikální studenti a přívrženci 76 pohlaví pobíhají po ulicích s vlajkami Hamásu a že mediální hvězdy vzývají Hamás ve svých vystoupeních. Zatím ještě neproběhl masový rockový koncert na podporu Palestiny vyčištěné od Židů, ale možná dojde i na něj. To patří k životu.
Když ale začnou ta stejná hesla papouškovat solidní přívrženci konzervativní levice, je opozice v průšvihu. Ne kvůli Izraeli, protože na průběh války to nemá vliv a ta válka nemá vliv na nás. Ale je to signál rezignace na rozum a svědomí. A je to signál kapitulace před islamizací.
Přitom jde o zrcadlovou kopii pohledu na válku na Ukrajině.
Když válka na Ukrajině vstoupila v únoru 2022 do fáze otevřené vojenské operace, vycházela mainstreamová debata z toho, že nikdy a za žádných okolností nesmí být zvažována možnost, že by v těch událostech mohl hrát roli americký tlak a že se Rusko mohlo cítit zatlačené do kouta. To nesmělo být zvažováno ani teoreticky. Jenže bez toho jsou události nevysvětlitelné. Ruské kroky začnou působit naprosto iracionálně a sebevražedně. Nezbývá než se uchylovat k vysvětlením typu, že Putin je motivován nádorem na mozku nebo že jeho rozhodování je naprosto nekompetentní, protože jeho tým nedokáže vyhodnocovat informace. Jak by v takovém případě mohl vládnout předchozích 20 let, to nikdo neřeší.
Na stejnou chybu narážíme při posuzování konfliktu mezi Izraele a Iránem (který válčí prostřednictvím Hamásu a Hisballáhu stejně jako USA prostřednictvím Ukrajiny). Nesmí se uvažovat islám jako příčina konfliktu. Ani teoreticky. Nesmí se zmiňovat, že muslimové jsou od útlého dětství vedeni k tomu, že Židé jsou nelidské bytosti podobné démonům. Nesmí se zmiňovat, že muslimská svatá písma ukládají zabíjet Židy, „kdekoliv je najdete.“ Nesmí se zmiňovat, že představitelé Palestinců mnohokrát prohlásili, že jejich cílem není nezávislý stát, nýbrž zničení Židů. Nesmí se zmiňovat, že představitelé Hamásu konsistentně tvrdí, že jsou za založení státu Izrael rádi, protože jim to umožní zabít hodně Židů na jednom místě.
Jenže když tohle všechno vymažete, pak je izraelské chování naprosto nevysvětlitelné. Židé pak jednají iracionálně a sebevražedně. Vedou válku s obrovskými riziky, aby získali kus půdy, která nemá nejmenší strategickou hodnotu a kde nejsou žádné suroviny. Obětují tisíce životů, aby ten kus půdy získali a zároveň tlačí na Egypt, aby Gazu převzal. A místo Putinova nádoru na mozku jsou tu imbecilní vyprávěnky o tom, že pod Gazou je poklad, případně tam jsou úžasná ložiska surovin, případně Židé chtějí na celém Blízkém východě zavést židovskou verzi šaríje a tak podobně. Nebo jsou Židé naprosto iracionálně posedlí zabíjením palestinských dětí. Nebo Netanjahu zakrývá svoje kšefty (jako by stejný postup nepodporovaly všechny izraelské proudy).
Zkrátka, buď do vysvětlení zahrnete islám nebo musíte akceptovat nelogická a absurdní vysvětlení. Stejně jako když liberálové mluví o Rusku. Ta vysvětlení musí obsahovat tvrzení, že jedna ze stran je esenciální zlo. V jednom případě krvelační divoši z východních stepí, v druhém případě Židé – odvěký nepřítel křesťanské civilizace.
A k tomu ještě mentální život ve starých dobách. Někdo dnes ve vztahu k Rusku řeší rok 1968 a někdo zase zůstal v 70. letech, kdy proti Izraeli válčila marxistická OOP. On už sice neexistuje brežněvovský Sovětský svaz a v Gaze vládne Hamás, což je varianta Islámského státu, ale emoce přežívají.
Prvnizpravy.cz - Petr Hampl: Kdy moc převezme opozice – II.
A jakmile mozek přijme určité stanovisko, jeho analytické části už nedostávají zadání „Zjisti pravdu“, nýbrž „Zdůvodni, proč moje dosavadní stanovisko bylo správné.“ Čím déle, tím pevněji se v tom člověk utvrzuje. Jeho mozek selektivně vybírá souhlasné informace a vzniká pocit, že přesvědčení je „založeno na faktech“. Pak se v tom ujasní pár lidí a máme fanatismus uzavřené mysli.
To je něco, proti čemu nepomáhá vysoké IQ ani pevný charakter. Nicméně z hlediska obrany Západu před islamizací to je veliká komplikace. A samozřejmě to zvyšuje riziko, že opozice bude jednat zcela iracionálně. Kromě toho to posiluje trend návratu do temných iracionálních časů před osvícenstvím.
I proto je tak těžké porazit neschopnou a degenerovanou mocenskou elitu.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
