Jeho schopnosti by byly dobře využity, on sám by asi cítil lépe a nikdo by neřešil, jestli má nebo nemá zastřený hlas.

Problém je v tom, že v celé české politice od strany premiéra Fialy až po tu nejmenší opoziční skupinu není nikdo, koho by zajímaly otázky národní budoucnosti, možnosti, rizika a perspektivy. Veškerý politický život je zaměřen na jiné otázky:

• Co chtějí voliči slyšet?

• Co mi přinese další hlasy?

• Co chtějí slyšet sponzoři?

Z politických stran, které ještě před generací byly do značné míry zaměřeny na prosazování politických idejí (ať už dobrých nebo špatných), se tak fakticky staly obrovské reklamní agentury.  Zmizela snaha o budování silné organizační struktury, budování odborného zázemí, vzdělávání vlastních lidí atd.

Tím pádem taky zmizela dělba práce a zájem je jenom o ty manekýny s medovými hlasy, případně tvůrce reklamních sloganů. Nemylme se, Jaroslav Bašta se prosadil jako poslanec ne kvůli své moudrosti, ale proto že měl hezký životní příběh, který se dobře vyjímal na reklamních letácích.

A nakonec byl mnohými posuzován podle toho, jestli byl manekýnem se sametovým hlasem. Nebyl, tahle role mu neseděla.

Není to jen smutný příběh jednoho velmi moudrého člověka. Je to taky smutný případ země, kde reklamní agentury rozhodují o klíčových otázkách národní bezpečnosti, dostupnosti energií, o vzdělávacím systému atd. A kde sice existuje opozice s jinými reklamními slogany, ale neexistuje opozice s jiným přístupem.